Spojení [FrostIron]

Kapitola 11

Následujícího dne dopoledne se dveře výtahu na Thorově (a momentálně i Lokiho) podlaží otevřely a do obývacího pokoje vstoupila Natasha, naprosto klidně, jako by její přítomnost v této místnosti byla absolutně normální věc, nad kterou se nikdo nemá důvod pozastavovat.
Až na to, že Loki se pozastavoval. V tureckém sedu a mírně nakloněný vpřed vzhlížel od další z obrovských, v kůži vázaných knih a překvapeně na agentku zíral.
„Zdravím, Loki," kývla na pozdrav Natasha. „Můžeme si promluvit?"
Bůh se rychle vzpamatoval a v sedu se napřímil.
„Samozřejmě," řekl. „Provedl jsem něco, agentko?"
„To nevím, provedl?" pozvedla obočí. „Možná si můžeme promluvit o té dýce, co trčí z pohovky."
Loki mávl rukou a dýka i díra po ní zmizely.
„To nic. Jen drobná neshoda s Thorem. Nepokoušel jsem se ho zasáhnout, bez obav."
„Já vím. Kdyby ses pokoušel, tak mu ta dýka trčí z čela."
„Velmi správně," usmál se Loki. „Posaďte se, prosím, agentko. Mohu vám nabídnout něco k pití?"
„Ne, v pořádku, vyřídíme to rychle."
Natasha si sedla do křesla. Loki se zvedl ze země, jen aby mohl obsadit druhé, shodou okolností momentálně stojící skoro přesně proti tomu jejímu.
„Poslouchám," řekl Loki. „Předpokládám, že jde o mě a Starka."
„Dívá se na tebe jako věřící na ikonu, všiml sis toho?" zeptala se.
„Bohužel," přikývl Loki. „Pracuji na tom. PRACOVAL BYCH, kdyby mě neustále někdo nerušil. Stark a jeho filmový večer, Thor a snídaně... Slibuji, že už na ně nebudu chodit dolů, nebojte se. Nechci mít na svědomí to, že se Barton šokem udusí. Ale dnes jsem byl nezvykle málo imunní vůči bratrovu prosebnému pohledu."
„Dobře," odpověděla Natasha. Loki se neptal, na které jeho stanovisko tím PŘESNĚ odpovídá.
„Ale předpokládám, že jste mi nepřišla dělat přednášku o tom, že bych měl být ke Starkovi milejší, když mě nedobrovolně miluje, že ne? Protože v tom vás už předběhl Thor."
„Jsem tu kvůli oficiálnější záležitosti," zavrtěla Natasha hlavou.
Loki zvedl oči v sloup.
„Doufám, že Fury chápe, že v současné situaci se zkrátka nemůžu věnovat své předchozí činnosti. Tedy, pokud Doom nepřesunul svou tajnou skrýš pod restauraci za rohem, o čemž pochybuji. Obávám se, že bez Starka momentálně nemůžu ani opustit Manhattan."
„Ano, to si uvědomujeme. A v tom je přesně ten problém."
„V tom, že nemůžu fungovat jako informátor?" zamračil se Loki. „Netvrdím, že jsem nebyl užitečný, jistě, ale... Vážně si neporadíte beze mě?"
„Ne, v TOM problém není. Ale v tom, že se nemůžeš vzdálit od Tonyho."
„Jsem si jistý, že je to jen dočasný zádrhel."
„Samozřejmě. Ale zatím..." Natasha se zhluboka nadechla. „Podívej, je zázrak, že jsme od té doby, co... se to STALO, nepotřebovali jít do akce. Ale pokud v brzké budoucnosti budeme muset... No, jen málo padouchů se při svých útocích omezuje na Manhattan. A co pak? Buď se musíme obejít bez Iron Mana, což by bylo poněkud nešťastné, nebo..."
„Agentko, už dávno jsem to řekl jasně. Můžu pracovat jako váš informátor, ale NIKDY nehodlám bojovat po vašem boku," zavrčel Loki. „Nejsem hrdina."
„A nikdo to po tobě nechce. Ale budeš nejspíš muset být... přítomen, pokud budeme muset vyrazit někam daleko."
„Být poblíž, ale nezapojovat se?" ušklíbl se Loki. „Dobře. Nemám problém. Možná Fury by ho mohl mít."
„Fury měl problém," potvrdila Natasha. „Než jsem se zmínila, že by bylo samozřejmě možné, abys byl během akcí... pod dohledem."
Vytřeštil oči.
„Agentko..."
„Vidím, že chápeš," usmála se. „Promiň. Je jen jediný člen Avengers, který se příliš nehýbe z místa a neúčastní se přímého boje."
„Ne. Ne, ne, NE!" zavrtěl Loki prudce hlavou. „Přivažte mě třeba Thorovi na záda, ale tohle ne, prosím!"
„Klid. Slíbil, že tě nebude používat jako cvičný cíl."
„Nic takovýho jsem NESLÍBIL!" ozvalo se jim nad hlavami, zpoza mřížky ventilační šachty.
„Clinte!" frkla Natasha. „Co ti Tony říkal o plížení se ventilací?"
Mřížka se odsunula a na zemi před konferenčním stolkem elegantně přistál Clint Barton.
„Neslíbil jsem, že ho nebudu používat jako cvičnej cíl," zopakoval. „Vlastně mám dojem, že jsem řekl, že přesně to dělat BUDU. Takže dovol, abych řekl, že přivázat ho Thorovi na záda se mi zdá jako úžasnej nápad."
Loki si lučištníka prohlížel od hlavy k patě, jako by si pořád nebyl jistý tím, že ho před sebou vážně vidí.
„Co ten ptačí mozek dělal ve ventilační šachtě nad MÝM obývacím pokojem?!" zamumlal.
„Promiň, ale myslím, že je to THORŮV obývák," odsekl Clint.
„Nechte toho!" okřikla je Natasha. „Loki, neříkej mu jako Stark. Clinte, spojenec. Nepřítel mého nepřítele, znáš to. Přestaň se chovat jako uražený puberťák jen proto, že jsi o tom nevěděl dřív."
„No, chovám se tak spíš kvůli tomu, že mi vymyl mozek, ale díky za starost."
„Bartone, upřímně, ve vašem mozku toho nebylo zase tolik k vymývání."
„Jo? Pojď dolů do tělocvičny a zopakuj to špičce šípu, kterým na tebe budu mířit."
„Mířit? Na to nebudete mít čas. Budete mít v břiše dýku dřív, než po tom svém hloupém luku vůbec sáhnete."
„Neměl bys mě podceňovat, když VÍŠ, co umím."
„Momentálně mám nebezpečný dojem, že to jediné, co umíte, je hloupě žvanit, agente."
„Opakuju. Pojď dolů do tělocvičny."
„Proč bych měl? Rozpárat břicho vám můžu tady."
Natasha zavřela oči a zhluboka se nadechla.
„Dobře... To přivázání na Thorova záda se mi taky začíná jevit jako poměrně dobrý nápad..."

Ale když byli o tři dny později Avengers povoláni do akce ve Washingtonu, Loki (pomocí iluze maskovaný za řadového agenta SHIELDu) přece jen skončil na střeše a ve společnosti agenta Bartona.
Většinu boje sledoval s mírně znuděným výrazem ve tváři. Snad jen když viděl, jak Kapitán Amerika hluboko pod nimi po zásahu odletěl několik metrů daleko, mírně se pousmál.
A pak se zase zatvářil znuděně, když se Hawkeye zmínil, že by bůh mohl být aspoň trochu užitečný a přičarovat mu pár nových šípů. Následujících dvacet minut se neslo v duchu diskuse o tom, proč je tak příšerný nápad, aby superhrdina v moderní době používal LUK A ŠÍPY.
To, že na konci akce byli Clint i Loki oba ještě naživu, se obecně považovalo za jeden z největších úspěchů toho dne.