Spojení [FrostIron]

Kapitola 38

„Proč, zatraceně? Proč se to museli dozvědět?!"
„Loki..."
„Myslím to vážně, Starku. PROČ? Proč jsi ze mě nedokázal ty svoje pracky udržet, když jsi věděl, že nás někdo může VIDĚT?"
„No, pokud mám říct pravdu, nějak mě to nenapadlo. Ale tebe taky ne."
„Protože jsi idiot!"
„Ty v tom případě taky."
„Ano. Ano, to JSEM. Protože kdybych nebyl, nenechal bych tě na sebe ani sáhnout. Nikdy!"
„Promiň, ale na začátku jsi sahal ty na mě. Ano, stál za tím MŮJ erotickej sen, ale pak jsi to byl TY, kdo se na mě vrhnul."
„Neměl jsem si s tebou vůbec začínat. Měl jsem vědět, že to skončí takhle!"
„Loki, sakra, co je s tebou?" zamračil se Tony. „O nic nejde. Když ses dozvěděl, že o nás ví Bruce, takhle jsi nevyváděl. Je to proto, že Thor si teď myslí, že jeden z nás je ar... ar... tamto, co jsi tehdy říkal?"
„Argr, pane," napověděl mu Jarvis.
„Přesně to."
„Ale prosím tě. Thor by se neodvážil nazvat tím slovem ani jednoho z nás. A jestli si to myslí, to je mi jedno."
„Tak o co jde? Že to ví ZBYTEK? Prosím tě. Nat s Clintem nám nemají co říkat, a Steve se s tím srovná."
„Ale proč se to museli dozvědět TEĎ?!" vykřikl Loki. „Teď, když to stejně co nevidět skončí? Kdybychom to udrželi jako tajemství ještě pár zatracených dní, nemají se už ani CO dozvídat! Nechtěl jsem... Nechtěl jsem, aby to někdo věděl, rozumíš?"
„Proč? Stydíš se za to, že sis začal s ubohým Midgarďanem? Nebo za to, že jsi neodolal svojí spřízněný duši? Nebo prostě za to, jak moc nadrženej jsi poslední dobou byl? Byl jsi dost nadrženej, mimochodem."
„Nikdy bych se za tebe nestyděl, Anthony."
„Tak kde je problém?"
„Už je to jen pár dní. A pak... Pak je konec," pokrčil Loki rameny.
„To už jsi říkal," zamumlal Tony. „Měl jsi vědět, že to skončí jak, Sněhurko?"
„Prosím?" zamrkal Loki.
„Řekl jsi, že jsi měl vědět, že to skončí takhle. Jak takhle?" zadíval se mu Tony do očí. „Jsi divnej. Začal jsi bejt divnej už v noci, když jsme se vrátili z kuchyně. Jsi nepřítomnej. A já nedokážu přečíst tvoje pocity. Nevím, co se v tobě děje. A fakt mi to leze na nervy."
„Já sám nevím, co se ve mně děje, Anthony."
„Proč jsi tak divnej, zlato? Vrátili jsme se nahoru, vyspali se spolu... Ne, vlastně jsi začal bejt divnej až po tom sexu. Je to proto, že to bylo pomalý a skoro romantický? Protože jestli jo, tak se ti hluboce omlouvám. A můžeme se tvářit, že se to nestalo, že jsme na to klasicky vlítli jako dvě hyperaktivní veverky, mně je to jedno. Jen přestaň bejt DIVNEJ."
„Starku..." protočil Loki panenky.
„Řekni mi, že to není kvůli tomu. No tak, řekni to."
„Jdu pracovat na zrušení spojení, Starku," řekl Loki. „Možná bude lepší, abychom se do doby, než se mi to podaří, viděli minimálně."

O vteřinu později stál Loki v obývacím pokoji svého bytu. Z kapsy kalhot vylovil telefon a spěšně vyťukal zprávu pro Amoru.
Dorazila během minuty.

„Takže jsme domluveni," kývl Loki. „Zítra."
„Zítra," přisvědčila Amora. „I když si nejsem jistá, proč přesně tolik trváš na tom, aby se náš plán uskutečnil tak brzy."
„Už jsem ti to říkal. Začínám být na ty smrtelníky alergický. Jsou tak ubozí. Ty jejich drobné starosti. Nemůžu vystát už ani Starkův hlas."
„A Stark to necítí?"
„Nemám ani to nejmenší tušení. Dle všeho ne. To naše spojení je celé nějaké podivné. Ale co se divím. Midgarďan. Celá ta věc byla od počátku odsouzena k zániku."
„Samozřejmě. Taky to od samého počátku byl jen způsob, jak tě přimět udělat to, co já chci. Loki, drahý, nikdy jsem ani nepředpokládala, že bys to vydržel delší dobu. Možná by ses vzdal podstatně dříve, kdyby tvé duševní dvojče nebylo aspoň nepatrně inteligentní."
„Ale skutečně jen nepatrně, Amoro," zašklebil se Loki.
Ásgarďanka pozvedla sklenku s červeným vínem, kterým si před chvílí připili, a usmála se.
„A co dál, Loki? Až já budu mít Thora a ty nebudeš mít na krku otravného vynálezce? Přidáš se zase na naši stranu?"
„Nikdy jsem vaši stranu neopustil, drahá. Tohle bylo celé jen drobná odbočka."
„Samozřejmě."
„Ale myslím, že si tu odbočku trochu prodloužím. Mám tu toho plné zuby. Potřebuji dovolenou. V Ásgardu se nebudu moct ukázat, jistě. Ale mohl bych navštívit Alfheim. Nebo Vanaheim. I Jotunheim zní poměrně slibně, když jde o unikání Odinovu hněvu. Vlastně i Helheim by byl lákavý. Jen Midgardu se hodlám vyhýbat... přinejmenším do doby, než bude Stark po smrti."
„To se mu nebudeš muset vyhýbat příliš dlouho," zamumlala Amora.
„Prosím?" naklonil Loki hlavu.
„Nic, nic," mávla blondýnka rukou. „Znáš Starka. Je zázrak, že se toho spojení vůbec dožil. Jaká je šance, že nezemře v nejbližších několika málo letech?"
„Ach, ano," kousl se Loki do rtu. „Jaká?"
„Ale nebudeme přece myslet na ubohé smrtelníky. Připijme si," řekla Amora a jejich sklenice se jakoby samy od sebe naplnily. „Na úspěch."
„Na úspěch."

Netušil, proč se přenesl do Tonyho obývacího pokoje, ale litoval toho okamžitě. Ve chvíli, kdy ho uviděl, totiž Tony vyskočil z gauče a vyrazil k němu.
„Co si myslíš, že děláš?" zavrčel vynálezce. „Nemůžeš si jen tak mizet, když s tebou něco řeším! Myslíš, že se tomu rozhovoru vyhneš tím, že se na pár hodin vypaříš? A upřímně by mě zajímalo, co jsi dělal, protože to, co jsem cítil, mě vážně dost mátlo!"
„Starku, ŽVANÍŠ," frkl Loki.
„Co jsi dělal? A to je ženskej parfém, co cejtím?"
„Nemám čas na tvou žárlivost, Starku. Potřebuji si promluvit s bratrem."
„Já NEŽÁRLÍM!" vykřikl Tony.
Ale vysvětloval to jen prázdné místnosti.
Loki prudce zatřásl hlavou, ale Tonyho vztek se mu z ní dostat nepodařilo.
Za zády tmavovlasého boha se ozvalo odkašlání.
„Loki? Vše v pořádku?"
Oslovený se zhluboka nadechl a otočil se na svého bratra.
„Thore," usmál se. „Nedal by sis se mnou lahev piva?"