Ve spárech černé

9

Weiss

Mám o ní strach. Přirostla mi k srdci. Musí se z toho dostat, a já ji budu co nejvice pomáhat.

Asi jsem usnula protože jsem ucítila pohlazení po vlasech. 

Zvedla jsem hlavu abych ve podívala kdo to byl. Blake. Dívala se na me unaveným pohledem ale za tím pohledem se ještě něco  skrývalo. Smutek?  Strach?  Nevím přesně ale rozhodně  tady nechce byt.

Blake... Jsem tak moc rada ze jsi se vzbudila... Myslela jsem že  umřeš." Začaly mi téct slzy. Jak jsem ucítila její ruku na mé zedla jsem hlavu.

,, Blake chtěla něco říct ale nešlo  ji to kvůli  dýchací hadičce která ji vedla do krku. Najednou zvedla ruku k mému obličeji a utrpěla mi poslední slzy. 

,, Jsem v pořádku." usmala jsem se.

Uběhl asi měsíc a Blake už dychla bez te blbosti na puse.

,, Weiss?" řeka.  Zvedla jsem hlavu od obrazovky mobilu.

,, hmm?"

,, um... Mohla bych už cvičit? " zeptala se mě.

,, jistě... Pokud se na to cítíš. " usmala jsem se na ni.

,, jo cítím." řekla  a sedla si na kraj postele. Já jsem odložila mobil na stůj a přišla jsem k ni.  chytla jsem ji kolem pasu a oné se mi podepirala svou rukou za krkem.

Udělala par kroku a pak se ji podlomilo koleno.  Spadla na mě  celou svou vahou. Chytla jsem ji do své náruče.

,,Jsi v pohodě?" Zeptala jsem se jí. A ona se usmála.

,,Díky tobě jsem." Řekla a zase si stoupla.

,,Chceš ještě cvičit?" Zeptala jsem se jí a ona kývla hlavou jako souhlas.

Omlouvám se za kratší epizody. Nemám moc nápad jak psát dál.  Ale! Plánuju novou knížku ještě nebudu říkat jak se jmenuje ale až dokončíme ve Spárech Černé. Tak taky dám obal plus název. Takže užijte si zbytek prázdnin. Mám vás ráda 😆
~Shadow~