Strážci temnoty

4.

,,Alexandro, pojď blíž.... No tak bojuj přece!! Ty jsi jedna z nich? To sotva. Kde je ta vaše vrozená síla, ty schopnosti, rychlé reflexy. Ty k nim nepatříš, přiznej si to, jsi jen obyčejná dívka. Nicka. " Ozvala se rána.

Spocená sedím na posteli. Zmateně koukám kolem sebe. ,,Uff, byl to jen sen!" Vyhrknu ze sebe, avšak pořád jsem z toho hodně zmatená. Byl to opravdu zvláštní sen. Nějaký muž s mečem stál nade mnou a křičel na mě slova. ,, Ty jsi jedna z nich ?" Opakuji výkřiky že sna. Jak jedna z nich? Jaké myslel schopnosti jaké reflexy a jakou sílu? Byl to přece jen sen. Podívám se na hodiny. ,, Osm hodin." Vzdychnu. Vstanu a jdu se rovnou umýt. Dnes máme s Rachel domluvené nákupy. Proto si obleču jen obyčejné šortky a bílé tílko.
Nakupování s Rachel je zábava i když občas mě to trochu nudí. Rachel už má nejméně šest tašek s oblečením a s různými doplňky, zatímco já jsem si koupila jen kostkovanou červeno černou košili.
Celý den uběhl jako voda. Po náročném dni plném nákupů jsem se rozhodla jít na večerní procházku. Jdu parkem, ulice jsou osvětlené pouličními lampami. Hluboké ticho přeruším puštěním jsi mé oblíbené hudby do sluchátek. Vůbec nevnímám kam jdu. Mé nohy mě nesou kam chtějí. Najednou ucítím něčí dotek na rameni. Vyjeknu. S leknutím sebou škubnu a rychlostí blesku se otočím. Za mnou stojí ten samý chlapec kterého jsem viděla při minulých nákupech s Rachel. Je to přesně ta osoba která do mě vrazila a já spadla na zem. Přesně ten muž v kapuci jež držel něco v ruce a řítil se na mě. Dám se do běhu Utíkám jak nejrychleji to umím. Když však zahnu za roh ulice, chlapcova postava se objeví přede mnou. Pomalu začínám couvat ale chlapec který dosud stál naproti mě zmizel. Obrátím se nazpět ale tam stojí on.,, Jsi rychlá!" Řekne.,,Avšak já jsem rychlejší. "Zasměje se svým schopnostem.,, Co ode mě chceš, jdi pryč!" Zakřičím na něj. Strach cítím v každé buňce. Koukám mu do očí. Jeho zelené oči se ve tmě jen lesknou. ,, Mám tě přivést." Řekne a celou si mě prohlídne. ,, Ale já s tebou nikam nejdu!" Řeknu poněkud se strachem.,, Ty se mě bojíš? " Odkašle si.,, Promiň, vůbec jsem se nepředstavil. Jsem Jamie, Jamie William Forster. A ty budeš Alexandra." Podívá se mi zpátky do očí. ,,Odkud znáš moje jméno?" Řeknu nesměle.,,Jak jsem řekl. Měl jsem tě najít a přivést." Pomalu se dám do chůze, ale on mě bohužel doběhne. ,, Alexandro, už na tebe čekají, musíš jít se mnou." ,,Ale já s tebou nikam jít nechci. Vůbec tě neznám." Zrychlím krok. On mě však stále stíhá. ,, Musíš se mnou jít!" Jeho hlas zní poněkud prosebněji. ,,A kam?" Zastavím se a otočím se na něj. Stojí přede mnou. Tak blízko. Po těle mi naskočí husí kůže při pomyšlení jak blízko jsem neznámému člověku. Mám strach. ,,To ti říct nemůžu, ale prosím věř mi. Všechno ti vysvětlím. Jen pojď se mnou." Stojím před schody k našemu domu. ,, Promiň!" Řeknu tiše a bleskurychle vyběhnu schody a zabouchnu za sebou vstupní dveře. Opřu se zády o dveře a hlasitě dýchám. Ne z toho, že by mi vyběhnutí schodů dalo tolik zabrat, ale protože ze mě opadl strach. Teď už jsem v bezpečí. Jdu rovnou do svého pokoje. Hodím sebou na postel a cítím celkovou úlevu. Začnu přemýšlet o tom, kdo ten chlapec byl. Co když to byl lupič nebo pedofil, feťák nebo nájemný vrah? Hlavou mi běhají nejrůznější představy co všechno se mohlo stát. Dost!!! Vykřikne má mysl. Nic z toho se nestalo. Pomalu usínám z vyčerpání.