Strážci temnoty

1.

,, No tak Lexie, dávej pozor, vždyť vůbec nevnímáš, co ti tu celou dobu říkam. " ,, Co????!! " řeknu se škubnutím a podívam se na Rachel. Její modré oči mě zlostně sledují, jako bych snad něco vyvedla.,, Kdy už se přestaneš ponořovat ve svých myšlenkách do toho svého imaginárního světa a začneš konečně normálně žít? " zvýšila hlas.,, Vždyť já žiju normálně. " ,, Myslíš tím, že když každé ráno vztaneš, hned sedneš ke klavíru a nejmíň hodinu hraješ, jak tě zajímá jenom hudba a kreslení proto někdy nevyjdeš ani z baráku nebo tvůj milostný vztah ve tvých představách, jak si pro tebe přijede princ na bílém koni? Prober se holka, vždyť tohle je realita, žádná pohádka. Vždyť jsi se ještě nelíbala s žádným klukem, natož s ním..." ,, Neříkej to! " ,, No prosim, Lexie, vždyť je ti 17, pro většinu holek je to běžná součást života, zato ty se to bojíš i vyslovit. "  ,, Já vim, jen čekám na toho pravého, toho co mě bude mít skutečně rád. " ,, No dobře, když myslíš, hele, co si myslíš o těchto šatech.  V tomhle obchodě sice skoro nic nemaj, ale tyhle šaty stojí zato. " ,, Jo, ty by ti slušely, až na to, že ta velikost je spíš na mě než na tebe. " svým pohledem sjíždím šaty od shora až dolu a představuji si, jak se v nich Rachel promenáduje na módním mole v záři reflektorů.,, Ty nemají být pro mě, ale pro tebe. " řekne se zářivým úsměvem a vrazí mi je do ruky.,, Běž si je hned vyzkoušet, měla by to být tvoje velikost. " ,, Ale ty jsou moc krátké,  budu celá odhalená, to si v životě na sebe nevezmu. " protestuju.,, Alespoň si je zkus, za to nic nedáš. " strčí do mě její hubené opálené ruce. Moje tělo se dá do pohybu směrem ke kabinkám, avšak moje hlava říká opak. Zavřu za sebou lehké dveře od převlékacího prostoru a svleču svůj oblíbený svetr a džíny. Černé uplé šaty, sahající pod zadek se lepily na mojí kůži. Byl to nezvyklý pocit, mít na sobě něco tak uplého, jako tohkle. Nejistě jsem se otočila směrem k zrcadlu. Bože!!! , pomyslela jsem si v duchu. Vždyť v tom vypadam jako... Šlapka. To nemůžu mít na sobě. Začala jsem se z toho vyvlékat, když Rachel otevřela dveře s úžasem otevřela pusu.,, Vypadáš... " odmlčela se,, úžasně. " dodala a já jsem se na ní s překvapením podívla.  To nemyslí vážně, vždyť vypadam příšerně.,, Lexie, ty máš figuru jako modelka, proč takhle nechodíš oblečená, kluci by po tobě šíleli. " Super, zase se bavíme o klukách. Pomyslela jsem si.,, Mě kluci nezajímají, chci se stát uznávanou skladatelkou. " ,, Tebe vůbec nezajímají kluci? "Řekla s opatrností Rachel a začala svým pohledem prozkoumávat okolí.,, Třeba támhle ten svalovec. Co myslíš?" řekla spolu s pohozením hlavou směrem k asi 24 letému muži s vypracovanou postavou.,, Ne, moc starej a namyšlenej, zajímá se jen o to jak vypadá. "  S Rachel jsme nastejno vyprskli smíchy, když se mladík začal prohlížet v zrcadle a ukazovat svoje svaly.,, Dobře,  uznávám, tenhle nebyl zrovna ten pravý, ale co třeba tenhle,  řekni, není božskej?" Otočím se směrem, kam se Rachel dívá. Stojí tam mladík svůdně opřený o stojan s džíny a kouká při tom na Rachel. Lehký úšklebek se mu rýsuje na rtech, jeho ruce jsou založené na hrudi, na které přes bílé tričko prosvítá tetování ve tvaru hlavy lva.  Jeho roztrhané černé džíny mu sedí na jeho hubenou postavu a značkové boty celému outfitu dávají šmrnc.,, Nic moc... " pokrčím rameny a prohlížím si stojan se svetry. Čekala jsem nějakou obvykle útočnou odpověď, proto jsem se otočila, když bylo naprosté ticho.,, No samozřejmě. " řekla jsem si pro sebe a v duchu se zasmála. Rachel stála vedle kluka co s ním před chvilkou pomocí mimiky flirtovala. Jak nečekané. Vyšla jsem z obchodu pomalým krokem, všude bylo plno lidí. Není se čemu divit, začaly letní prázdniny a lidé nakupují před odjezdem na dovolenou. Když mě Rachel dobíhala, její boty na vysokém podpatku, běžně vydávající hlasitý klapavý zvuk nebyly vůbec slyšet přes hlasy lidí. Ani jsem se neohlédla jestli je Rachel opravdu za mnou.,, Počkej na mě! " zvolal hlas za mnou. Zastavila jsem se a počkala jsem na mou nejlepší kamarádku, až se ocitne po mém boku. Rachel začala vypravovat svoje zážitky s klukem v obchodě.
S unuděným obličejem jdu po ulici, zatím co mi  Rachel ukazuje protijdoucí muže a ptá se jak se mi líbí. Moje odpovědi jsou strohé.,, Ne. Ne. Ani náhodou. Nikdy. Hrůza. Ne." Změníme téma rozhovoru a jdeme po ulici. Všude je spousta lidí.,, Co plánuješ na prázdniny? " zeptám se a je cítit, jak se napětí mezi námi, které dosud kvůli nevhodnému tématu vládlo úplně zmizelo.,, Jedeme s rodiči do Evropy asi na 3 týdny, pak jedu s Lukem na naší první společnou dovolenou. No a pak si budu už jen užívat léta. Co ty? " Páni, pomyslím si, né že bych se divila, že jede na 3 týdny do Evropy, protože vím, jak bohaté má rodiče, ale protože přesně ví, co bude dělat. Zatím co já,, Já nikam nejedu, budu pomáhat rodičům doma a hlavně chci hodně hrát na piano a kreslit. " řeknu a pomyslím na moji nezajímavou budoucnost, kterou prožiji o letošních prázdninách.,,  Aha, takže budeš celé prázdniny trávit doma. Lexie, vždyť jsem ti říkala, začni už konečně žít. " ,, Já vím, ale alespoň se zlepším v klavíru a... " ,, A co?" Rachel na mne vrhla tázavý pohled. Já jsem se však na ní ani nepodívala.,, Lexie co je s tebou, co vidíš? " Rachel zněla ustaraně.,, Vidíš ho? Toho kluka. " nepřestávala jsem zírat na kluka v kapuci, který šel proti nám.,, Lexie, o čem to tady mluvíš, jakého kluka, vždyť proti nám žádný nejde. " ,, Ty ho nevidíš, ten v té kapuci, jde proti nám. " Mladík se pohyboval rychlou chůzí, měl na sobě kožené oblečení, kapuce na hlavě mu zakrývala obličej. V ruce cosi držel, ale na tu dálku nebylo poznat co to je. Zdálo se, že se dá skoro do běhu, ale nedal. Pohyboval se stále větší rychlostí, až byl skoro u Lexie. Ozvala se rána a Lexie se zatmělo před očima. Podlomily se jí nohy a upadla na zem.

,, Lexie, Lexie slyšíš mě? " ozýval se mi Rachelin hlas v hlavě.,, Jo, slyším. " můj hlas stěží opustil mojí pusu.,, Zkus se posadit. " poslechnu její hlas a pomalu opřená o ruce se soukám nahoru. Mlhavé vidění se pomalu zaostřuje.,, Co se mi stalo? " ,, Zničeho nic jsi upadla na zem. Nejspíš jsi zakopla, ale mluvila jsi o nějakém chlapci nebo co, já však nikoho neviděla, nestalo se ti nic? " při této otázce projela Lexiiným tělem ostrá bolest.,,  Aaauuuu!!  Moje hlava. " ,,  Nepotřebuješ něco?  Můžeš chodit?  Doprovodím tě domu, stejně nemám nic lepšího na práci.,, Díky. " K bolesti hlavy se přidala bolest ramene, bylo to spíš takové pálení. Že bych zakopla? To se mi nezdá, vždyť tam byl rovný chodník. Nevím co se stalo, ale já na to přijdu.
Po 15 minutách jsem se za pomoci Rachel dokulhala k našemu domu. Byl už večer. Ulici osvětlovaly pouliční lampy, vánek si pohrával s lístky rostlin a noc spolkla všechny barvy. Byla to teplá noc. Vánek se změnil ve vítr a projel Lexiinými vlasy. Bylo to příjemné.,, Díky Rachel. Už můžeš jít domu. " ,, Dobře, jdi brzo spát, ať se z toho vyspíš. Tak ahoj, zítra ti zavolám. " Vyjdu schody k našemu domu a strčím klíče do zámku. V zámku cvakne a dveře se pootevřou. V kuchyni položím svoji kabelku a jdu rovnou do svého pokoje. Náš dům je prostorný, ale né moc dobře vybavený. V koupelně jdu rovnou do sprchy. Horké praminky stékající po mém těle jsou to nejlepší, co po dlouhém dnu můžete udělat. Vylezu ze sprchy a otřu mlhavé zrcadlo ručníkem. V zrcadle se objevuje moje postava. Bože!!! Co to je?  Dívám se na můj odraz a nemůžu věřit svým očím. Na rameni mám vypálený nějaký symbol. Hvězda ve které je vepsaný kruh a uvnitř je písmeno V. Co to má znament? Přejedu přes znamení prsty.,, Auuuu!!!!! To bolí!!! " vyjeknu a rychle od symbolu odtáhnu prsty. Převkéknu se do pyžama a vlezu si do mé postele. Hnedka usínám a moje mysl mi přehrává celý den od znova.