Strážci temnoty

5.

Má mysl se ponořuje do říše spánku.

,,Alexandro, prosím!" Vytrhne mě něčí hlas že spánku. ,, Bože!" Vykřiknu ze spaní a posadím se na postel. V mém pokoji stojí on. ,,Co tady sakra děláš?" Vyjeknu. Strach, který jsem před nějakou dobou měla je zpátky. Přitáhnu si peřinu blíž k tělu, protože mám na sobě jen spodní prádlo. ,, Co ode mě chceš, chceš mě okrást nebo zabít?" Klepe se mi hlas. Slyším jak se tlumeně zasmál. ,, Jak jsem řekl, musím tě přivést." Řekne lehce chraplavým hlasem. ,, Tak to se ti nepovede, protože já s tebou nikam nepůjdu." ,, Posílá mě za tebou tvá matka!" Řekne. Má matka? Má prává matka? Probleskne mi myslí. ,,Moje matka je tady." Řeknu pevně. Chlapec se chvíli odmlčí. Jako by přemýšlel. ,,Ten symbol!" Najednou ze sebe vyhrkne. ,, Na tvém pravém rameni. " Odmlčí se. Mlčky jo pozoruji. Sundavá si svou koženou bundu a vyhrnuje si rukáv bílého trička. ,,Tenhle... To je to co nás dva spojuje. Ne jenom nás, i ostatní vigilaty." Odhrne rukáv. Na jeho nasvaleném rameni je přesně ten samý symbol, který mám já. ,,Moment, vigilaty, co to je?" Zaskočím se nad jeho slovy. ,,Vigilate znamená latinsky hlídat. Takhle jsou označováni všichni strážci temnoty. Všichni jsou spojeni tetováním na pravém rameni, stejně jako já nebo ty." Žasnu nad odpovědí. Podívám se na své odhalené rameno. ,, Je stejný." Vydechnu. Mladík přikývne. ,,Co teď? Co teď se mnou bude?" Trochu se bojím odpovědi. ,, Musíš jít do našeho světa. Už tě tam očekávají. Jsem tu proto, abych tě přivedl." ,,Ale já nikam jít nemůžu, mám tu rodinu a kamarády." ,, Prosím, musím tě přivést, je to můj úkol, moje poslání." ,, Co jsou zač ti vigilate?" Odbočím od tématu. ,, Jsme strážci. Hlídáme brány do světa lidí." Dořekne a zvedne se ze židle. Začne chodit po mém pokoji a prozkoumávat jej. Otevírá mi skříňky, jakoby něco hledal.,, A jaké brány hlídáte... Moment a před čím?" Vykřiknu. ,, Ty brány se nacházejí v naší zemi. Je jich tam několik. Hlídáme je před různými bytostmi. Víc se dozvíš až tam budeš." Stroze ukončí svou odpověď a otevře můj šuplík se spodním prádlem. Tiše se zasměje, jako by právě našel to co hledal. Do tváří se mi nalije červeň. ,, To je tvoje? Nevypadáš na to, že by jsi tohle nosila." Zasměje se nahlas a ukáže na trochu odvážnější kus mého šatníku. Vstanu z postele jak nejrychleji mohu a zabouchnu šuplík. ,, Taky že je nenosím. Koupila mi je Rachel." Z mé tváře se pomalu ztrácí stydlivost.,, Rachel?" Optá se.,, Moje nejlepší kamarádka." ,, Ach ano, ta homine." ,, Co prosím?" Vykulím na něj oči. ,, Někdo, kdo je obyčejný člověk." Řekne, jako by to byla samozřejmost. ,, Taky z latiny."  Dodá, a pohodlně se opře do křesla.,, Jaké to je být strážcem?",, Je to pocta. Jen tak obyčejný člověk by to nezvládl. Je to jako být vyvolený. A to já jsem vyvolený." Ukončí svůj výklad, přitom na poslední slovo dá veliký důraz. Je tak egoistický, pomyslím si. ,, Jak se vlastně staneš strážcem temnoty?" Pokládám další otázku. ,, Vigilatem se narodíš. Ale musíš mít oba rodiče z tohoto rodu. Pak seš pravý strážce. Ale když je jeden z rodičů homine, člověk, pak se narodí nepravý vigilate, tudíž člověk s krví strážců. Ten však nemá žádné naše schopnosti. Je nás ale málo, velmi málo." Povzdechne si. ,, A vy spolu...ehm... Vy se mezi sebou..." Sakra vždyť ví co chci říct. Na tváři má lehký úšklebek. Jako by mě to schválně nechal říct. ,, Nemáte děti?" Pípnu. ,, Ale ovšem, je to naše nejoblíbenější činnost to dělání dětí, i když děti většinou přijdou až později." Zasměje se a zašklebí se na mě. Znovu cítím jak mi rudnou tváře. ,, Aha." Klepe se mi hlas studem. Po chvilce ticha získám odvahu na další otázku. ,, Ty se jmenuješ Jamie?" Optám se nejprve. ,, Hmm, Jamie William Forster, k vašim službám slečno." Usměje se a udělá ladný pohyb rukou na pozdrav. ,, Kolik ti vlastně je?" ,, Nedávno mi bylo 18, jsem plnoletý, jinak bych nemohl na tuto výpravu. I když zatím místo toho abych tě odvedl do naší země jsem teď  u tebe v pokoji...jen škoda, že neděláme něco jiného." Jeho úšklebek se zvětší. Ta jeho egoická mluva úplně bije do uší. ,, Kde je vaše země?" Vztřebávám předchozí větu. ,, To zatím nesmíš vědět, ale až tam budeš, pochopíš, kde to je." ,, Už bych chtěla jít spát." Řeknu a čekám na jeho reakci. ,, A můžu spát vedle tebe?" Podívají se na mě jeho smaragdové oči. Jeho hnědé vlasy podobné kaštanům jsou vlnité. Každý pramen se točí jiným směrem. Jeho silné paže odpočívají na opěradlech židle. ,, Ne to v žádném případě." Vyděšeně odpovím a přitáhnu si peřinu pod krk. ,, Škoda." Řekne Jamie a uvelebí se na gauči. ,, Moment, ty tady nebudeš spát." ,, Proč ne?" Pohlédne na mě. ,, Protože je to můj pokoj." Nenajdu lepší odpověď. Místo reakce ale uslyším slabé oddechování. No super. Teď tu ještě bude spát. Jsem velmi unavená. Zavírají se mi oči. Spím.