Forgotten

Forgotten (Nash Grier Fan Fiction)

Probudila jsem se na příjemné paprsky a posadila se na kraj mé obrovské postele. Mé kosti příjemně zakřupaly a já se přemístila do koupelny, abych vykonala svou ranní hygienu. Poté jsem se vrátila zpět do svého pokoje a oblékla si na sebe volné tričko s potiskem a kraťasy a pak se odebrala pryč z pokoje do kuchyně.

Na ostrůvku ležela mísa s ovocem a tak jsem si vzala jablko a s plnou chutí se do něj zakousla. Mezitím jsem si už stihla nazout své oblíbené černé coversky, do levé ruky si vzala klíče od domu a konečně se mohla vydat za mým kamarádem. Nejlepším kamarádem.

Je pravda, že k němu chovám nějaké city, ale není to zas tak, že bych ho milovala. Je mi teprve 14 a jemu 15 a bylo by to absurdní. To bych si neuměla představit.

Mezitím, co jsem se ponořila do mých myšlenek, jsem si uvědomila, že už stojím před jeho domem. Odhodila jsem zbytek jablka někam do neznáma a nadechla se. Zazvonila jsem a po několika sekundách se otevřely dveře a v nich stála Nashovo mamka.

„Oh ahoj Cher, pojď dál, Nash ještě spí, ale mohla bys ho za mě probudit." Usmála se na mě, čímž ukázala řadu bílých zubů.

„Ahoj a děkuji."  Úsměv jsem jí opětovala a pomalými kroky se dostala do druhého patra, které obývá Nash a jeho mladší bratr Hayes a jeho mladší sestra Skylynn. Oba dva kluci mají neskutečné krásné oči, čemu vůbec nerozumím, jsou tak pronikavě modré a jasnější než hvězda. O čem to zas blábolím.

Zabočila jsem doleva, kde má Nash pokoj a tiše otevřela dveře od jeho pokoje. Ležel na břiše s otevřenou pusou a já se tiše zasmála. Vytáhla jsem svůj telefon, vyfotila ho a dala to na twitter s popiskem 'náš medvídek spinká, aww'. Telefon jsem si zastrčila zpět do zadní kapsy mých kraťas, přešla k posteli a klekla si k němu.

Ukazováčkem jsem mu jela po tváři, až k obličeji což Nashovi vždy šimralo. Začal se různě vrtět a vydávat zvuky, které po ránu zněly opravdu sexy, protože kluci mají vždy chraplavý hlas po ránu.

„Ať jsi, kdo jsi, nech mě spát." Typický Nash, dokázal by prospat celý den.                                 

„Vstávej, ospalče, za hodinu máme sraz s kluky."  Tiše jsem se zachichotala a dala mu pusu na tvář. Neberte to nějak vážně, tohle je u nás typické. Pomalu otevřel své oči a opět mi ukázal své dokonalé oči, na které bych se mohla dívat celý život.

„Ahoj Cher." Usmál se na mě a opět zavřel oči. No to si snad dělá legraci.

Odebrala jsem se do jeho koupelny a napustila do kelímku vodu a vrátila se zpět do pokoje. Chrápal hrozně nahlas, že mě to už začalo lézt na nervy. Na tváři se mi zjevil zlý úsměv a kelímek s vodou mu vylila na obličej.

Vyskočil z postele a podíval se na mě. Zamračil se a pomalým krokem ke mně došel. „To jsi podělala moje milá Cher." Utíkala jsem po schodech dolů, abych se zachránila a schovala se za gauč.

„Já tě najdu Cherrie Marie Anderson!" Zařval a já se koukla za gaučem, kam až došel. Nikde jsem ho neviděla, ani v kuchyni nebyl, jelikož odtud vidím vše. Něčí ruce se omotaly okolo mého trupu a já zakřičela.

Byl to Nash. Oba jsme se smáli a přemístili se do kuchyně, kde už od rána jako vždycky stála jeho mamka Rachel. Usmála se na nás a řekla: „Posaďte se děti, jídlo už je hotové."  Přikývli jsme a sedli si k jídelnímu stolu. Položila před nás palačinky polité jahodovým sirupem.

„Mňam." Prohlásila jsem a v tu chvíli mi zakručelo nahlas v břiše. Všichni tři jsme se zasmáli a pak se dali do jídla.

Poté se Nash rychle vrátil do svého pokoje, aby si vyčistil zuby a oblékl se a pak jsme šli ven na typické místo, kde máme každý den sraz s kluky. Je pravda, že oni jsou jediní, se kterými se bavím, jelikož jsem s nimi vyrůstala a každou volnou chvíli trávila s nimi.