Forgotten

Chapter 3

Jedla jsem cornflakes s mlékem a hypnotizovala pantofli, která se válela po zemi, zatímco mamka vařila oběd. Dojedla jsem poslední lžíci, zvedla se z jídelního stolu a misku dala do myčky. Rozhodla jsem se pro tentokrát pomoc mamce a tak jí podala otázku. „Nechceš pomoc, mami?“ Snažila jsem se vyznít co nejmileji, aby si pak nemyslela, že jsem opět nabroušená.

„Namíchej prosím pět vajíček do téhle misky.“ Podala mi misku, která celou dobu ležela na mikrovlnné troubě a přikývla jsem. Pustila jsem se do práce a míchala vajíčka, zatímco mamka krájela zeleniny.

„Měla by sis zajít na vzduch Cher, trčíš v tomhle domě od té doby, co přišel N-“

„Nemluv o něm prosím a ven půjdu klidně dnes, abych ti udělala radost.“ Falešně jsem se na ni usmála a vyndala pánev s olivovým olejem a postavila věci na linku. Z práce mě přerušil již známá melodie mého vyzváněcího tónu, mamce poslala omluvný pohled a z jídelního stolu vzala svůj mobil.

Na obrazovce svítilo jméno boží. Stiskla jsem zelené tlačítko a mobil přiložila k uchu. Sedla jsem si na náš sedací pytel, kde také trávím mnoha času s knihami.

„No ahoj paní nemám čas!“ Z druhé strany se ozval Emiin hlas a já se zachichotala.

„Ahoj Em, máš dneska čas?“

„Že se ptáš, na tuhle otázku čekám už dva roky Cher!“ Zajásala do mobilu a já se zasmála.

„Dobře, tak v jednu před naším domem?“ Zkontrolovala jsem hodiny, kolik mám ještě času a mobil opět přiložila k uchu.

„Jasný, tak v jednu, čau.“ Hovor zavěsila a mobil jsem zastrčila do rukávu. „Um mami? Půjdu nahoru se připravit, nevadí ti to?“ Váhavě jsem se zeptala a mamka kývla. Tleskla jsem a utíkala do svého pokoje. Vždycky jsem se těšila na tyhle chvíle, jelikož mám neuvěřitelně velký šatník, mohla bych tam i spát. Představte si šatník, který nechal pan Božský své milující ženě Carrie udělat. Tohohle miláčka vlastním já.

Rozsvítila jsem svůj šatník a žasla nad všemi těmi věcmi, které mi tu leží či už jsou pověšené na ramínkách. Vybrala jsem si černé legíny, které jsou zepředu kožené, podprsenku se třemi popruhy, červené volné tílko a bílé conversky. Vše jsem si na sebe vzala a přemístila se do svého pokoje k zrcadlu.

Kruhy pod očima jsem si musela zakrýt korektorem, jelikož v posledních dnech to nemám moc lehké, vše se točí kolem kluků. Vlasy jsem si naschvál udělala do nepovedeného drdolu, na rty použila balzám a s malým batohem v ruce mohla opustit svůj pokoj.

Celou chodbu zavalila vůně obědu, zase to bude nějaká mňamka. A zase budu vážit o pět kilo více. Sešla jsem dřevěné schody a můj pohled se naskytl na jídelní stůl a tam ležely lasagne.

Posadila jsem se ke stolu a mohla oči nechat na talíři. „Páni mami, lepší kuchařku.“ Usmála jsem se na ní a ukázala palec nahoru. Děkovně se na mě usmála, obě jsme uchopily do rukou příbory a pustily se do jídla. Sem tam jsme prohodily pár slov, však víte, ženské pomluvy a po výtečném obědu jsme daly talíře do myčky.

„No nic mami, jdu s Em ven, ahoj.“ Zamávala jsem jí a zmizela za vchodovými dveřmi. Před branami už stála Em, která byla smyslu zbavená a zpívala si tak nahlas, že to museli slyšet i sousedi. Jelikož měla sluchátka, nezaregistrovala, že tu stojím už dobrých třicet sekund. Poklepala jsem ji na rameni a ona mohla strachy vyskočit. Vyndala si sluchátka z uší a schovala je do své tašky.

„Do háje Cher, mohla jsi udělat něco jiného, ne tohle.“ Povzdechla si a tašku opět přehodila přes rameno. „Jdeme?“ Přikývla jsem a daly jsme se do kroku. Naším cílem byl park poblíž nákupního centra, kde je také skate park a perverzní kluci, však znáte, mám s sebou ale pepřový sprej, pro případ nouze.