Forgotten

Chapter 1

Píseň vedle (Skylar Grey - Words)

Stojím ve frontě už asi hodinu a půl a myslím, že my odpadnou nohy. Fanoušci, no převážně tu jsou dívky, ale najdou se tu i nějací kluci, řvali, skákali a brečeli z toho, že uvidí světlo jejich života. Oni jsou také můj život, jsou mí všechno.

Ochranka otevřela vstupní bránu a všichni se rozeběhli proti nim. Jen já, opuštěná Cher, se pomalými krůčky dostala do obrovské místnosti, kde se má vše odehrávat. Vydechla jsem a telefon v levé ruce sevřela ještě více, jelikož jsem byla nervózní. No řekněme, kdo by nebyl, potkat kluky po těch letech?

VIP lístek měli ti, kteří byli vepředu a jsou tu už o dvě hodiny dříve, já měla jen obyčejný, takže jsem musela stát úplně vzadu, bohužel, ale fotku s nimi budu mít. A taky už vidím, jak ze sebe nevydám ani hlásku.

Ještě hlasitější křiky mě probraly z přemýšlení. Přišli. Všichni kluci. Co mám teď dělat? Radovat se s ostatními a brečet vodopády? Nevím. Byla jsem paralyzována, jako bych uběhala deseti kilometrový maraton a dostala obrovské křeče.

Všichni tam stáli vedle sebe, mávali na nás – fanoušky- a dělali různé scénky a pak se Shawn někam odebral, ale po chvilce se vrátil s kytarou v ruce. Sedl si na menší židličku a začal zpívat. Nežertuji, zpíval jako bůh.

Okolo něj seděli kluci, mávali rukama ve vzduchu a usmívali se. Dobře, tohle mi opravdu chybělo.

Hodiny utíkaly a už jsme se dokopali ke konci. Meet & Greet. Byla jsem mezi ty poslední. Dívka se slzami v očích přede mnou se objímala s Cameronem a hystericky křičela, jak moc ho miluje. Cameron je hrozně moc citlivý člověk, bylo to na něm také vidět, pevně ji objal a sázel ji něžné polibky do vlasů a utišoval ji sladkými slůvky.

Celé jsem to sledovala a málem jsem se rozbrečela. Teda, neměla bych teď brečet, když vidím kluky po několika letech? Dívka odešla s dobrým ale i špatným pocitem. Dobrý pocit je ten, že konečně mohla potkat kluky a ten špatný pocit je ten, že už je možná nikdy neuvidí. Znám to.

Cameron se na mě otočil a usmál se.

„Ahoj zlato.“ Objal mě a dal mi pusu na tvář. Bože můj.

Ještě více jsem se k němu přitulila a začala mu brečet do trička.

„Came, tolik jsi mi chyběl, konečně tě po těch letech vidím.“

Odtáhl se ode mě a zamračil se.

„Promiň, my se známe?“

A to byl největší a nejbolestivější úder do mého srdce. Zvedla jsem hlavu a bolestně se mu dívala do očí.

„Ty si mě nepamatuješ Came? Jsem tvoje malá Cher, která věčně nosí jednu ponožku jinou než tu druhou a ráda s tebou jí pizzu hawai.“ Zašeptala jsem neslyšně, ale přesto to slyšel. Vypadalo to, že přemýšlí, ale pak z něj vypadl dlouhý povzdech. Párkrát zamrkal a pak zavrtěl hlavou.

„Je mi to líto, ale žádnou Cher neznám, leda, že bys mi řekla, co jsme spolu dělali, prováděli a tak?“ Usmál se na mě a přitáhl si mě k sobě, ale to už jsem se nenechala. Byla jsem zničená, jeho slova mě zničila a už to stačilo.

Rychlými pohyby jsem se od něj odtáhla a slepené vlasy na tváři kvůli slzám jsem odstranila a vydechla. Ještě naposledy jsem se podívala na Camerona, několikrát sjela pohledem všechny kluky, avšak můj pohled se zastavil na jednoho člověka. Na Nashe.

Můj Nash.

Rychlými kroky jsem se k němu dostala, skoro jsem se kvůli tomu zabila, jelikož jsem stále zakopávala, ale pak jako by někdo chytl mé nohy a já se zastavila. Byl to můj mozek a mé zničené srdce.

Proč bych tam měla jít, když ani on si mě jistě nebude pamatovat? V tu chvíli se na mě podíval a usmál se, ale hned jak si všiml, v jakém stavu jsem, se jeho úsměv vytratil. Začal ke mně kráčet, ale já couvala, dokud jsem za sebou neucítila něčí tělo.

Otočila jsem se a byla to ochranka. Párkrát jsem zamrkala a pak se dostala pryč z téhle odporné místnosti. Bylo mi zle, chtěla jsem do něčeho tak kopnout a v poslední řadě, zabít se.

Jak na mě mohli tak rychle zapomenout?

Po půl hodinové jízdě autobusem do naší čtvrti, kde bydlím, jsem se dostala domů, vyzula boty a šla do kuchyně. Z regálů a lednice jsem si vzala všechen jídla a s uslzenýma očima se dostala do svého pokoje, kde jsem se také zamkla a rozložila jídlo na postel.

Ládovala jsem do sebe jídlo, dokud vše bylo pryč a opřela se o zeď. Už dál nemůžu. Nezvládnu to.  Opět jsem začala hystericky brečet, svírala v rukou polštář a mlátila se hlavou o zeď. Stává se ze mě psychopat a to jen kvůli nim.

Už dál nemůžu.

CAMERON’S POV

Po náročném dni jsme se konečně dostali na náš pokoj. Jsme tu ubytováni na měsíc, jelikož odtud pocházíme a žijí tu i naše rodiny.

Skočil jsem na svou postel, naťukal heslo do mobilu a šel na twitter. Všiml jsem si fotek z dneška jak s fanoušky, tak i s kluky. Některé jsem retweetnul, pár set fanoušků followl a odpověděl na pár otázek.

Chvíli jsem byl na twitteru a pak si vzpomněl na tu holku z dneška. Rychle jsem se posadil a hvízdnul na kluky, vždy to dělám, když jim potřebuji něco sdělit. Všichni odtrhli pohledy z mobilů a čekali, co ze mě vypadne.

„Dneska na tour byla jedna holka, říkala, že mě konečně po tolika letech zase vidí.“

„Takže jsi tu fanynku už někde potkal?“ Zeptal se Jack.

Zavrtěl jsem hlavou. „Ne, říkala to, jako bych se s ní opravdu znal, říkala mi, že jsem jí dříve nazýval malou Cher, a že se s námi všemi zná, ale sakra, nemohu si za boha vzpomenout na žádné vzpomínky a už vůbec její celé jméno.“ Dořekl jsem svůj dlouhý proslov a začal přemýšlet o tom, kdo by ta holka mohla být.

Vzdal jsem to a zase sebou plácl a spadl do měkké postele. Zavřel jsem oči, avšak Mattův křik mě zase probral, takže jsem otevřel oči.

„Já asi, vím kdo je ta Cher.“ Prohlásil.

Všichni jsme zbystřili a nastražili uši.

„Cherrie Marie Anderson, večná pařmenka her, chodila s námi ven, známe se s ní už od plenek a vždycky nám dělala masáže, když jsme se prali, kluci, je to možné, že jsme na ní zapomněli?“

A pak jsem si vzpomněl.

„No jo, malá Cher.“ Řekl Nash a všichni jsme si uvědomili, jací kreténi jsme.

„Slíbili jsme jí, že jí budem volat a že přiletí za námi.“ Tentokrát řekl Carter a všichni kývli.

„Jsme idioti.“

„Jo.“

„Jak jsme na ni mohli zapomenout?!“ Zatáhl jsem za konečky vlasů a z plných plic zařval do polštáře.

„Slíbil jsem jí, že jí budu každý den psát a že se uvidíme za dva měsíce a vznikly z toho dva roky.“ Nashovi stékaly slzy po tváři a obličej si složil do dlaní.

„Tohle jsme totálně posrali kluci, ona nám nikdy neodpustí.“

My ji najdeme, omluvíme se a budeme prosit o odpuštění, ale jak se vymluvit, když každá výmluva by byla jen další kec? Ona věděla, že kariéra nám vstoupí do života a my na ni dříve nebo později zapomeneme.

Odpusť mi to, moje malá Cher.