I po smrti /Vkook

🙄Kapitola Dvacet Tři 🙄

Vypadal jako zombie.

Byl jsem tak moc blbý.

Nedokázal jsem se mu podívat do očí.
Bylo to kvůli tomu, že jsem byl naštvaný? To taky, ale hlavně to bylo za to, že jsem mu slíbil, že se mu nic nestane, že bude šťastný a nikdo mu neublíží. Že tu budu vždy pro něj.
Měl být u mě v bezpečí. A to nebyl. Vše co jsem slíbil, jsem následně porušil. Bylo mu ublíženo a to jen díky mě.
Pár slz si našlo našlo cestu ven.
Obejmul jsem Kooka.
On se mě zeptal jestli zůstanu s ním.
Ale já nemohl.
Nechtěl jsem ustoupit.
Nechtěl jsem mu ještě více ublížit.
Při tomto myšlení bych se profackoval.
Byl jsem tak blbý.
Byl jsem slepý.

Byli jsme tam asi hodinu.
Jungkooka jsem si radši držel dál od těla. Kdyby byl blízko, asi bych se neudržel a zůstal tam.
No když byl čas odejít neměl jsem chuť se loučit. Avšak musel jsem. Takže jsme se obejmuli a Kookovy jsem věnoval polibek. Do polibku jsem vložil všechny mé emoce.
Přál jsem si, aby byl nezapomenutelný.
Naivně jsem si totiž myslel, že bude náš poslední.

Po cestě domů jsem s Lis nekomunikoval. Oba jsme byli ve svých myšlenkách.

Doma jsem se podrobil výslechu a následně jsem byl seřván za to, že jsem tam nezůstal, protože mě Jungkook potřeboval.
Bylo použito dosti sprostých slov. Já jsem to všechno věděl a tak jsem to odkýval.

Maturita.
Byla celkem těžká ale zvládl jsem jí.
Když jsem došel k Lis, byl jsem značně překvapen.
Byli tam všichni mí kamarádi.
Byl tam i Kook.
Nevěděl jsem jestli jestli brečet štěstím a nebo křičet.
Díky bohu jsem se rozhodl brečet.
Byla to oslava s alkoholem.
Neužíval jsem si jí. Taky, kdo by si jí užíval, kdyby se musel vyhýbat osobě kterou miluje.
Ale on byl značně chytřejší.
Čekal na mě v pokoji. Jakmile jsem vstoupil zamkl dveře.
Chtěl si to se mnou všechno vyříkat avšak já neposlouchal. Bylo mi celkem jedno, co říkal.
Nezajímalo mě to.
Dělal jsem to samé, co on.
Když jsem se snažil vysvětlit, kdo je Lisa taky mne neposlouchal. Tak proč jsem ho měl poslouchat já?
Kooka to značně štvalo. Takže si mě stáhl na klín a jemně mě líbal.
Zprvu jsem vzdoroval.
Lhal bych, kdybych řekl, že mi to v tu chvíli nechybělo. Chybělo mi to a moc.
Jako bych byl bez něj věčnost a přitom to byl pouhý měsíc a něco.
Čas bez něj utíkal pomalu.
Sice jsem si to nechtěl přiznat, ale byla to pravda.
Ale stejně jsem se odtrhl, nemohl jsem dovolit, aby mě ovládali city.
Teď bych si normálně nakopal prdel.
Zas a znova, byl jsem idiot.
Avšak díky bohu za Jungkooka, ten se jen tak nevzdal.
Znova se natiskl na mé rty.
Tentokrát jsem vnímal jen jeho.
Rty chutnali hořce a táhl z něho zápach cigaret. Sice malí ale byl tam.

Ptal jsem se ho, co to má znamenat. Avšak on odvětil že nic. Takže jsem mu pohrozil. Řekl jsem mu, že jestli mi to neřekne půjdu za klukama a vše jim to řeknu. On se zalekl a radši začal vyprávět. Začal kouřit týden po tom, co jsem zdrhl. Nahrazoval to za jídlo. Bylo to jeho uspokojení. Pomalu ale jistě se stával závislím. Řekl mi i kde má své schovky. Měl jich celkem pět.
Zábavné co s jedním člověkem dokáže  'ztráta' milované osoby.

Ahoj. Takže přináším další kapitolu.. Příští už by mohla být radostná... I když, co já vím... Poslední čtyři kapitoly jsem neměla předepsaný takže jsem musela trochu zapojit mozek.. Ale snad se vám Kapitola líbila.. ❤️🙏🏻