(věnováno CrazyRennie)
"Jungkooku mohli by jsme si promluvit?"
Jsem ubohý pitomec. Opakuji si to stále dokola. Proč jsem toho nenechal. Proč jsem mu nemohl na začátku říci, že ho miluji. Nebyli by starosti. Jen a pouze jsem přidělával Jungkookovy starosti.
"A o čem by sis rád promluvil? Jestli nevidíš tak mám zrovna teď nějakou práci. Rád bych jí dodělal. Takže pokud to není něco důležitého, což určitě nic důležitého není, tak odejdi."
Byl naštvaný, nebral jsem mu to za zlé, a ani jsem se nedivil.
Měl právo být naštvaný.
Ani bych se nedivil, kdyby mi dal facku.
Zasloužil bych si to.
"Promiň mi moje chování Jungkooku. Omlouvám se za to, co jsem ti provedl.
Omlouvám se za to, že si tolikrát musel trpět jen kvůli takovému kreténovy, jako jsem já.
Omlouvám se za vše, co jsem ti provedl.
Vím, že omluva nestačí.
Vím, že jsem to tolikrát zkazil, omlouvám se.
Stokrát se omlouvám.
Omlouvám se za to, že jsi kvůli mě proplakal tolik nocí, omlouvám se za mou ignoraci.
Omlouvám se za to, že jsem ti vstoupil do života a tolikrát ti ublížil. Omlouvám se."
Slabá omluva od ještě většího slabocha.
Na nic omluva, ale co by jste čekali od břídila, jako jsem já.
Jen a pouze jsem dokázal lidem zničit život.
Yoongi měl pravdu byl jsem jen nicka, která si nezasloužila žít.
Byl jsem jen nicka, která všem znepříjemňovala životy.
Uvědomil jsem si toto všechno, až když jsem se Jungkookovy omlouval. Uvědomil jsem si kolikrát jsem lidem ublížil.
Uvědomil jsem si kolika lidem jsem kdy ublížil.
Kdybych se nenarodil nic takového by se nestalo.
Nikdo by netrpěl.
Táta by nemusel umřít, Yoongi by neměl takovou přítěž a starost jako jsem byl já, máma by neumřela a Jungkook by se netrápil, a nebylo by mu tolikrát ublíženo.
Kdybych nebyl, Jungkook by si našel někoho lepšího a pro něj vhodnějšího, někoho, kdo by mu nikdy neutekl, někoho, kdo by ho nosil na rukou a dal by mu vše, co by mu na očích viděl.
Všem by bylo lépe beze mě.
"Tae, co čekáš že udělám? Co čekáš? Viděl jsi někdy to, jak jsem se o tebe snažil? Jak jsem za tebou chodil? Jak jsem se ti vnucoval? Snažil jsem se o tvou pozornost. Zajímal jsem se o tebe, a ty jsi mi místo toho utíkal. Nemohu na tebe čekat věčně Tae."
Čekal na mě a já mu utíkal. Dosti pravdivé.
"Omlouvám se ti.
Omlouvám se, že jsem se připletl do tvého života.
Omlouvám se, že jsem si tě dostatečně nevážil.
Omlouvám se, že nejsem dostatečně dobrý.
Ano nejsem dostatečně dobrý pro tebe.
Ty si zasloužíš štěstí a se mnou tě štěstí nečeká.
Se mnou tě čeká maximálně tak zkáza. Nezasloužím si tě."
Kookie se tvářil překvapeně.
"Proč si myslíš, že si mě nezasloužíš? Pročpak toto říkáš Tae?"
Nemohl jsem se mu podívat do očí.
"Protože jsem na nic. Jsem neschopný, všem komplikuji život. Kdybych se tu neukázal, byl by jsi šťastný. Neproplakal by jsi tolik nocí. Nebylo by ti tolikrát ublíženo."
Pousmál se.
I přes to, že jsem ho neviděl jsem věděl, že se usmál.
"A neprožil bych tolik vášnivých nocí plných lásky a něhy.
Nepoznal bych lásku a štěstí.
Prosím Tae nech toho.
Nelituj ničeho, co si udělal.
V tu situaci si to takto cítil.
Věř mi, že s tebou probděné noci byli nejlepší.
Probouzet se s tebou v objetí bylo nádherné.
A slyšet tě vzdychat moje jméno byla euforie.
Líbat tvé rty bylo to, co jsem chtěl dělat celý den."
Do očí se mi nahrnuli slzy.
"Jsi poklad, který jsem si měl střežit. Měl jsem ti dát jistotu.
Měl jsem tu být pro tebe v těžkých chvílích.
Měl jsem tě chránit.
Měl jsem ti říkat jak úžasný jsi. Jungkooku žádám tě o odpuštění. Nezasloužím si ho, ale chtěl bych odpustit."
Padl jsem na kolena a čekal, co se bude dít dál.
Kookie vstal a mířil si to za mnou. Klekl si naproti mě.
Zvedl mi hlavu, abych se mu koukal do očí.
"Moje odpuštění máš.
Tae ty jsi trdlo.
Nemusíš plakat.
Byl jsi tu pro mě, když byla potřeba. Vždy jsi tu byl.
I když si to nemyslíš."
Myslel jsem si, že je toto jen a pouze sen.
Jen pouhá iluze.
Avšak bylo to skutečné.
Opravdu klečel naproti mě.
Opravdu se mnou mluvil.
"Děkuji ti Kookie.
Děkuji za tvé odpuštění.
Už nikdy neudělám žádnou blbost.
Už nikdy nebudu zmatkovat."
Navenek jsem se tvářil šťastně, avšak uvnitř jsem se proklínal, nenáviděl. Nenáviděl jsem se za to, že žiji, nenáviděl jsem své chování. Nenáviděl jsem to, že jsem Kookiemu tolikrát ublížil.
"Trdlo moje prosím slib mi, že nikdy už neutečeš.
Vše se dá vyřešit.
Prosím slib mi to.
Chci tě mít u sebe a vědět, že jsi v bezpečí."
Přemáhal jsem se.
Bylo těžké to slíbit.
"Slibuji Jungkookie. Slibuji, že nikdy už neuteču."
Jungkookie se usmál.
Naklonil se ke mě, a věnoval mi pusu na tvář.
"A teď mi prosím pojď pomoci s tou skříní."
Neváhal jsem ani vteřinu.
Vstal jsem a vydal se pomoct.
Stavění skříně byla zábava.
S Kookiem jsme si při stavění i popovídali.
A nakonec jsme usnuli na zemi, vyčerpáni a v objetí.
Zachránila jsem situaci? Asi ano, že? Ale toto není moje zásluhu. Kdyby mi CrazyRennie nenapsala do komentářů bylo by to horší. Kookie a Tae by se nikdy neusmířili. Tae by se neomluvil a neusnuli by nikdy v objetí. Doufám, že se ti aspoň trošku toto líbilo, a že si to upálení necháš až na čarodějnice.😂🙏❤️❤️❤️
ČTEŠ
I po smrti /Vkook
Fanfiction"Nikdy jsem tě nemiloval." Poslední slova, která jsem slyšel. Následně jsem byl zhozen z římsy vysoké budovy. Během pádu mi před očima proběhl celý život. Následoval dopad doprovázený silnou bolestí... Varování: Boy × Boy
