I po smrti /Vkook

Kapitola Třicet⏪ ▶️⏩

Ale už to nebylo takové jako kdysi.

Ano nebylo to jako kdysi. Proč? Sami jsme nebyli šťastní. Smutněli jsme. Pět let a stejně to neodešlo. Někdy příjdou vzpomínky na ní a já jediné co dokážu dělat je brečet. Pláč mi pomáhá.

Nové město nové já.
Hah taková blbost.
Já jsem se nezměnil, zůstal jsem takový jako kdysi.
Tak by si to Lisa přála.
Pořád dokola jsem si to opakoval.
I když nebyl jsem si jistý.
Lisa byla vždy nepředvídatelná.
Kéž by každý dostal druhou šanci na život.
No její věci jsme probrali.
Všechno jsem si nechal.
Fotky s ní jsem pověsil na zdi.
A ten její talisman jsem nosil neustále na krku.
Nikdy jsem ho nechtěl sundat.
Kookovy to lezlo na nervy.
Vždy, když jsme se pokusili o pohlavní styk, vznikla hádka ohledně amuletu.
Takže nic z toho nebylo.
Hádky byli na denním pořádku.
Nenáviděl ten amulet.

Prý, že mu připomínal ji.

Víte nebavili jsme se o Lis.
Když někdo jen vyslovil její jméno byl umlčen.
O ní jsme se nesměli bavit, byla zakázané téma. A vlastně pořád je.

Začínal jsem jí mít radši než je.
Vždy, když se strhla hádka o Lise, řekl jsem, že by bylo lepší, kdybych umřel a byl s ní.
Mnohokrát jsem za to dostal facku.
Byl jsem prý blbý.
A nesměl jsem to už nikdy vyslovit.
Ale ono vždy mi to vyklouzlo.

Chyba.

Znovu jsem chodil do školy.
Zase do posledního ročníku.

Blbost.

Akorát tentokrát jsem byl oblíbený, a v té škole navíc byli gayové v pořádku.
Nikomu nevadilo, že někdo je na stejné pohlaví.
Celkem tolerantní škola.
A mohu říci, že se o mě zajímali i hezcí kluci.

Ano byl jsem jak v sedmém nebi.
Kook díky tomu žárlil.

Měli jsme i častěji pohlavní styk a vůbec si nestěžoval na přívěsek.

Když jsem skončil se školou znovu jsem začal pracovat.
Tentokrát jsem ale měl i vlastní život.
Vždy po práci jsem se sešel s kamarády, zašel s nimi do klubu či kavárny, a pak se vrátil za klukama.

Samozřejmě kluci nebyli nadšení.

Báli se, že znovu spadnu do toho, co kdysi.

Ale tentokrát jsem byl o trošku chytřejší a věděl jsem, co je pro mě správné.

Tito kluci byli jiní.
Byli na stejné mentální úrovni.
Zajímali se o podobné věci, takže řeč nestála a navíc nepodporovali alkohol a prášky.
Nikdy by nedopustili, abych se dostal k práškům.

Kook více žárlil.
Nechtěl, abych se scházel s klukami.

Říkal, že mi vystačí jen a pouze oni.

Prý jsem nepotřeboval nikoho dalšího.

A tak tu byli další hádky.

Další nesmyslné hádky o tom, co smím a nesmím, co je pro mne dobré a co není.

Byl jako můj rodič né partner.
Nepodporoval mě.
Žárlil a proto mi vše zakazoval.
Ale přeci toto není láska.

Rozešel bych se s ním, ale Lise jsem slíbil, že s Kookem zůstanu i přes vše, co se stane.

Přes vše jsme se vždy dostali a přes toto taktéž.

Ahoj takže další kapitola.
Další doufám bude hodně o citech které Tae cítí k Kookovy.
Teda vážně v to doufám. Nemohu to slíbit. Omlouvám se za chyby. Ale asi je blbost se omlouvat.
Přeci jen všude v tomto příběhu jsou chyby.
Takže jste si asi zvykli.