I po smrti /Vkook

Kapitola Dvacet Osm

No a tak jsme zase začali spolu chodit.
To byl ten nejlepší předvánoční dárek.

Nevím, co bych napsal. Už to vzdávám. Všichni by jste řekli 'ty máš tak skvělí život' . Věřte nemám. Ano mám lásku mám přátele. Ale víte co mi chybí? Matka. Chtěl bych říct, že mi chybí rodina, ale já ji vlastně mám. Mám rodinu neboli kamarády, přítele a zdraví. Dnes bude divná kapitola tak jako v poslední době. Ale nedivte se mi blíží se výročí smrti matky. Už uběhlo přes 150 let, ale i přes to nezapomínám. Tak jako kluci. Ti si se mnou sednou k televizi a koukáme se celý den na film.
A ještě bych se chtěl omluvit Yoongimu za to, že jsem ho ukázal jen v tom zlém světle.
Omlouvám se za tento zdlouhavý a nudný začátek. Takže jdeme na to.

Vánoce. Krásný to svátek, teda pokud je máte s kým oslavit.
Celé dopoledne jsem se válel v peřinách a přemýšlel jestli mám spát a aspoň ve snu trávit vánoce s rodičemi.
Avšak spánek se nechtěl dostavit.
A tak jsem se odhodlal vstát.
Samozřejmě povedlo se mi to až na šestý pokus.
Čekal jsem od kluků, že mi napíšou, aby mi pořáli krásně prožitý Štědrý den. Ale nedočkal jsem se toho.
Ani Kookovy jsem nestál za tu blbou zprávu.
Avšak nebyl jsem na ně naštvaný. Celkově jsem to chápal.
Přeci jen si užívali a tak na mne zapomněli.
Už jsem přeci v jejich životě nic neznamenal.
Byl jsem jen někdo o koho se museli postarat když byl nasračky.
Ale aspoň jsem měl prášky a alkohol.
Ano bylo teprve poledne a já jsem se chtěl opít do němoty.
Kdo by nechtěl.
Jak jsem to sehnal? Lehce.
Měl jsem skrýš do které jsem si to schoval na případnou nouzy.
A toto byla ta nouze.
Teda myslel jsem si to.
Ale jakmile jsem si položil prášek na jazyk nechtěl jsem polknout.
Místo toho jsem prášek vyplyvl.
Alkohol společně s prášky jsem schoval spátky.
Přeci jen dlouho jsem bez nich byl, tak proč se teď vrátit na začátek.
Pustil jsem si nějaké písničky a dal se do dělání obědu.

Oběd byl nepoživatelný tak skončil v koši.
No po nezdařeném obědu jsem se oblékl a vyrazil ven.
Potřeboval jsem se projít.
Pročistit si hlavu.
Víte samota mi neprospívala.
A o vánocích už vůbec ne.
Měl jsem tolik času na přemýšlení.

Přicházeli na mne negativní myšlenky.
Uvažoval jsem o svém životě.
Byla to blbost.
Vždy jsem se totiž dostal k faktu, že bych neměl žít.
K faktu, že tuto druhou šanci měl dostat někdo, kdo si toho života bude užívat naplno.

Moje nohy mne donesli k Yoongimu hrobu.
Nebyl jsem tam dlouho.
Klekl jsem si před něj a začal povídat.
Připadal jsem si jako cvok.
Přeci jen kdo by se bavil s hrobem.
Ale já se potřeboval vyspovídat.
"Yoongi za tu dobu, co jsem tu nebyl stalo se tolik věcí. Měl jsem období, kdy jsem se choval jako ty. Využíval jsem Kooka. Ano to roztomilé stvoření. Nikdy jsi nechtěl, aby se ze mě stala tvá kopie.
Vím, tolikrát jsi mi říkal, abych nebyl jako ty.
A já ti to slíbil ale slib jsem porušil. Ale nemůžeš se na mě hněvat, taktéž si porušil slib.
Slíbil jsi mi, že mě budeš milovat. A to jsi nedodržel takže jsme si kvit. " Připadal jsem si jak blázen, když jsem si povídal s náhrobkem.
Ale tam někde uvnitř jsem věřil, že mě Yoongi slyší.
" Yoongi já už to tu nevydržím chci všechno vrátit spátky. Už tu nechci být. Já tolik jsem ublížil. Tolik lidí kvůli mě proplakalo noci.
Vždyť Kookovy jsem zničil život.
Chci umřít.
Chci za rodičema, chci za tebou.
Vždyť je Štědrý den a já jsem sám. Nemám nikoho s kým bych oslavil tento svátek.
Nebo komu bych mohl říct své myšlenky.
Yoongi jak jsi to zvládal? Jak jsi zvládal tolika lidem ublížit a nic si z toho nedělat.
Yoongi i přes to, co se stalo chybíš mi. Byl jsi moje první láska.
Ano sice si mi ublížil, ale i přes to vše tě mám rád.
Myslím na ty krásné chvíle, kdy jsme spolu leželi na louce ty jsi ukazoval na hvězdy a já jsem se koukal na tebe. Byl jsi to nejkrásnější stvoření. A já byl rád, že jsi jen a pouze můj. "
Horké slzy pomalu dopadali na bílí sníh.
Začínala mi být zima, avšak já nebyl u konce.
" Hyung mám tě rád.
Jsem rád za to, že jsi se mi připletl do života.
Ukázal jsi mi lásku, sice po svém způsobu, ale to se taktéž počítá.
Věř mi, že jsi mi ukázal svět jinak.
Do doby než jsem tě poznal myslel jsem si, že jsem vadný, jenže ty jsi mi ukázal i tu mou krásnou stránku. Pamatuješ jak jsi mi řekl, že mám krásný hluboký hlas, který by jsi mohl poslouchat hodiny, a nebo jsi chválil moje vlasy za které si rád tahal. Chválil si i moje oči podle tebe byli skvělou bránou do duše.
Nebo moje chování, miloval jsi to. Říkal jsi mi, že jsem velké nemehlo.
Já jsem vždy nafoukl tváře a hrál uraženého.
Ty jsi ke mě přišel líbl mě na tvář a zabalil do medvědího obětí.
Nebyl jsi tak hrozný.
Proč jsem si ty vzpomínky nevybavil dřív.
Proč jsem viděl jen ty špatné. Omlouvám se, že jsem ti přál smrt. Odpusť mi. Já už jsem ti odpustil dávno. " Malé kapky se proměnily v potok slz.
Vzlyky se drali z hrdla. Nechápal jsem proč jsem byl tak zaslepený.
Proč jsem byl tak blbý.
Slyšel jsem kroky, ale nevěnoval jsem tomu pozornost.
Myslel jsem si, že jsou to lidé kteří jdou jen kolem, ale jakmile se zastavili vedle mě vzhlédl jsem.
Byli to kluci a s níma byla i Lis.
"Nádherná řeč Taehyungu." Usmála se Lisa.
Kluci jen přikývli.
"Proč jste tu? A proč jste vůbec poslouchali to, co jsem říkal jemu?"
Slzy nechtěli ustat.
Místo toho přišli ve větším.
To se přeci nedělá.
Byl jsem naštvaný.
"Šli jsme k tobě domů, aby jsme s tebou oslavili Štědrý den, avšak ty jsi tam nebyl a tak jsme tě šli hledat. Byli jsme snad všude. A nakonec jsme tě našli. Kook se bál, že jsi šel za kamarádem sjet se.
No a tak nějak to je celá Story.
My jsme tě nechtěli rušit a tak jsme stáli v tichosti a poslouchali. Podívej tvoje slova nás dojala. "
Můj vztek odešel.
Ale slzy tu byli.
Přišel jsem si jak nějaká citlivka.

Taktéž jsi přijdu jako citlivka. Slova která Tae řekl (já napsala) mne rozplakala. Ale aspoň se usmířili. Nevím proč ale Min Yoongiho mi začalo být líto a tak jsem z něj udělala aspoň trochu hodného člověka. Neukamenujte mne. Ale pozitivum. Tato kapitola má přes 1000 slov. Takže snad jste si jí užili.