Slova která mě dostala.
Asi by jsme si měli znovu sednout a popovídat si. O všem co nás trápí. Proč už to neděláme Kooku? Proč si nesedneme a nepopovídáme si. Jsem tu už 150 let. Jak je možné, že si pamatuji všechno. Neměl bych to zapomenout?
"Co když chci zůstat takový jaký jsem teď. Jak mě vidíš?" Mluvil jsem potichu. Ale tak, aby to Kook slyšel.
"Vidím tě jako trosku. Vždyť se na sebe podívej. Jsi vyhublí stal ses závyslím na alkoholu, cigaretách a prášcích. Jsi chladný. Tvé pohledy mě děsí. Tvé slova ubližují. Už nejsi ten pozitivní človíček. Teď si uzavřený negativní člověk, který všechny a všechno na okolo zabíjí pohledem. Spamatuj se. " Byl jsem troska věděl jsem to. Slova se mi zabodávali hluboko do srdce. Vybavil se mi ten moment, kdy jsem šel za Kookem abych ho donutil vylézt z pokoje. Vybavilo se mi jak vypadal. Vypadal podobně jako já.
Slzy si našli cestu.
Znovu jsem plakal.
Avšak nepřicházeli vzlyky.
Byli to jen slzy, které tvořili potůčky.
Klouzali po mých tvářích.
"Já vím že jsem troska. Ale nezapomínej, že ty jsi kdysi vypadal jako já kdysi jsi byl taktéž troska. Vím že jsem odporný. Vím že jsem chladný. Ale to je moje obrana vůči tomu venku. Víš ti kamarádi, které jsem měl mi hodně ublížili. Ani nevíš jak moc. A pak mě odkopli. Jestli chceš odejít tak běž já tě tu nedržím. " Wau snažil jsem se hrát na tvrďáka. Jenže nějak to nešlo slzy pořád tekli proudem.
" Nebreč. Prosím přestaň plakat. Já nechci odejít. Věř mi chci být s tebou. Miluji tě trdlo. "
Trdlo? To se mi celkem líbilo.
Takhle mi nikdy neřekl.
" Já nechci aby jsi mě miloval. Kooku ty nevidíš že tě ta láska ničila."
Plakal jsem.
"Ale já tě potřebuji. Prosím buď se mnou. Buď znovu mím přítelem. Všechno to spolu zvládneme."
Jeho slova. Bože proč?
"Kooku-" Byl jsem zastaven polibkem.
Kook si mě dal na klín, aby jsme nebyli od sebe tak daleko.
Do polibku jsem se připojil.
Bylo to dokonalé. Ty rty jsem chtěl mít jen pro sebe.
"Prosím budeš se mnou? Zlato udělej mi radost. Prosím. Dej mi naposled šanci." Chtěl mě?! Mě takovou trosku.
"Neříkal jsi že jsem troska?"
"Ano ale moje. Teda pokud budeš chtít."
No a tak jsme zase začali spolu chodit.
To byl ten nejlepší předvánoční dárek.
Takže nějak jsem to zachránila a bude to jen lepší a lepší. Děkuji za to, že tuto hrůzu čtete. Vidím ty chyby, které jsem tam udělala. Možná udělám jednu kapitolu 15+ a bude to docela ostré, teda pokud se mi to povede. A nebo to bude blbost, která bude příšerná. 😂
ČTEŠ
I po smrti /Vkook
Fanfic"Nikdy jsem tě nemiloval." Poslední slova, která jsem slyšel. Následně jsem byl zhozen z římsy vysoké budovy. Během pádu mi před očima proběhl celý život. Následoval dopad doprovázený silnou bolestí... Varování: Boy × Boy
