Not that Simple | FF Marcus&Martinus

Dinner

Přišla jsem k autu, kde jsem si chtěla sednout na místo spolujezdce, ale to by mě nesměl předběhnout ten otravný blonďák a sednout si tam. Věnoval mi pouze posměšný úšklebek. Tázavě jsem se podívala na bratra, jestli s tím nehodlá něco udělat, ale ten jen pokrčil rameny a naznačil, abych si sedla na zadní sedadlo a to i přes to že moc dobře věděl, jak nerada na tom místě sedím. Poraženecky jsem svěsila ramena a bez jediného slova se usadila.

Celou cestu jsem byla nucena poslouchat rozhovor těch dvou. Ani na chvilku mě nepustili ke slovu a věnovali se jeden druhému. Jako bych tam vůbec nebyla!

Když jsme přijeli do restaurace, bratr vybral stůl v tom nejvzdálenějším koutě, kam jsme se usadili. Okamžitě se u nás objevila číšnice s otázkou na nápoje. Všichni jsme si objednali jemně perlivou vodu a následně si začali vybírat jídlo.

Chtěla jsem se zeptat Coryho, jak se mu vlastně vede a tak, ale při pohledu na něj, jak se něčemu směje s tím jeho kamarádem, jsem radši znovu sklopila zrak k nabídce.

Najednou klučičí smích ustal a já si všimla, že se k nám vrátila číšnice. Donesla nám vodu a my si objednali jídlo, načež znovu započal jejich rozhovor, jako bych tu s nimi vůbec neseděla.

A tak mi nezbylo nic jiného, než se jen s nezájmem rozhlížet po plné restauraci, kterou ve většině navštěvovaly zamilované páry, které se držely za ruce a koukaly na sebe, jako by se chtěly samou láskou sníst.

,, Ten hnědovlasý číšník na nás pořád kouká,” vyrušil mě z myšlenek hrubý hlas. Nejdřív jsem se zmateně podívala na blonďáka a potom se koukla stejným směrem jako on a můj bratr.

,, Nekouká na nás, kouká na Sky,” pronesl bratr a mrkl na mě, načež se třetí osoba našeho stolu jen ošila. Nebyla jsem si jistá, jestli ten číšník kouká opravdu na mě, ale rozhodně se díval mým směrem. Když si všiml, že můj pohled zabloudil k němu, věnoval mi krásný úsměv a naznačil mávnutí. Když jsem mu ho však chtěla oplatit, rozešel se obsloužit nově příchozí.

Celá večeře probíhala ve stejné náladě - ty dva se bavili spolu a já se je nenamáhala ani poslouchat. Několikrát jsme se s tím číšníkem na sebe usmáli, ale tím také skončila pohádka o lásce na první pohled.

Bratr se vydal zaplatit účet za nás za všechny a následně si ještě rychle odskočil na toaletu.

,, Já myslela, že ti bratr platí, abys s ním chodil všude, tak proč jsi mu nešel asistovat i do kabinky?” sladce jsem se usmála, načež se osoba naproti mě zamračila.

,, A proč ty nejsi u toho číšníka, který si mohl na tebe oči vymrkat? Už nějakou chvíli tady není, takže možná taky čeká na tvoji asistenci v kabince.” ušklíbnul se. Tentokrát už jsem radši zůstala potichu.

,, Došla ti slova, princezno?” Zavrtěla jsem hlavou, ale i tak mi pusa zůstala němá, což mu vytvořilo vítězný úsměv.

,, Chcete ještě něco nebo tu hodláte sedět až do noci?” objevil se u nás opět Cory a změřil si nás oba pohledem.

Oba jsme se současně zvedli, oči stále upřené na toho druhého, a vydali se za bratrem k východu. Jestli takhle bude vypadat každý den, asi si radši zaplatím hotel…

Oni si zase povídali a já šla za nimi jako nějaký křen. Když jsem chtěla projít dveřmi, málem jsem do nich narazila, protože do nich nejmenovaná osoba strčila a ony se mi tak zavřely před nosem. Nahlas jsem si odfrkla a chtěla si je otevřít, ale někdo to stihnul dříve než já. V první chvíli to vypadalo, jako by se otevřely samy, ale potom na mě vykoukla hnědovlasá hlava s přívětivým úsměvem na tváři.