Not that Simple | FF Marcus&Martinus

Don't fight it

,, Dobré ráno," vešla jsem s úsměvem do kuchyně, kde jsem očekávala svého bratra s tím jeho poskokem, ale k mému překvapení tu nikdo nebyl. Už jsem chtěla jít prozkoumat o zbytek domu, když mě zaujal kousek papíru ležící na stole. Rychle jsem si ho prohlédla a pro sebe se usmála při zjištění, že jsou u bratra v práci a nejspíše tam budou až do večera. Sice v druhé části stručného vzkazu stálo, že by byli rádi, kdybych jim tam přivezla něco k jídlu na oběd, ale to byla otázka tak 30 minut a potom byl opět zbytek dne pouze můj.

Rychle jsem do sebe naházela snídani a pak jsem se rozhodla, že půjdu na nákup, abych mohla těm idiotům udělat nějaký ten oběd. Navíc stejně naše lednička momentálně trpěla anorexií, takže nákup byl opravdu na místě.

Byl pátek a tak byly ulice Miami přeplněné, což byla jedna z věcí, které jsem na tomto místě opravdu nenáviděla. Když do vás všichni strkají, tlačí a lepí se na vás a potom vám ještě vynadají, že nedáváte pozor, není to zrovna dvakrát příjemné a tak jsem byla pevně rozhodnutá, že to za bratrem do práce vezmu jedním z jeho aut.

Domů jsem se vrátila o hodinu později kvůli všem těm lidem u pokladny, kteří měli náladu se hádat s prodavačkou kvůli slevám, takže mi nezbylo nic jiného, než se rovnou pustit do vaření, abych to stihla včas. Zvolila jsem jedno z těch lehčích jídel, jelikož mi ti dva (spíše Martinus) nestáli za to, abych se pracně dělala s něčím složitějším.

Ve finále mi to nezabralo ani 45 minut. Trochu číny jsem si nechala pro sebe a zbytek dala do dvou krabiček, které měly být rozděleny mezi Martinuse a Coryho. Pak už jsem si jenom vzala klíčky a zašla do garáže pro nejnovější černé Audi. Snad nebude Corymu vadit, že si půjčím jeho auto bez dovolení.

.

,, Máte domluvenou schůzku, slečno?" zeptala se mě dlouhovlasá blondýnka, které nemohlo být více než 30 let.

,, Nemám jí přímo domluvenou, ale ví o mě, jsem Coryho sestra."

,, Tohle by mohl říct každý, takže je mi líto, ale dál vás pustit nemůžu."

,, Já si myslím, že můžete. Nesu mu oběd," protočila jsem oči a doufala, že mě konečně nechá jít, ale jak se ukázalo, byla jsem na omylu.

,, Asi jsme se moc dobře nepochopily... Buď v klidu odejdete nebo zavolám ochranku." Už jsem se nadechovala, že jí něco odseknu, když nás vyrušil další, tentokrát mužský, hlas.

,, To nebude potřeba, Anastázie. Tohle je Skylar, Coryho sestra a on jí sám řekl, aby sem za ním přijela."

,, Tak to se velice omlouvám, Martinusi, nikdo mi to neoznámil," udělala psí oči a opravdu nenápadně si stáhla, už tak velký výstřih, ještě níž. Neubránila jsem se dalšímu protočení očí, ale to už mi vytrhl krabičky s jídlem z ruky a za ruku mě začal táhnout dál po chodbě.

,, Nezměnila si názor na tu včerejší nabídku?" zeptal se, když jsme zabočili za roh a nikdo nás už nemohl slyšet. Uchechtla jsem se a následně pouze zavrtěla hlavou.

,, Nemyslíš, že je to trochu škoda?"

,, Ani ne. Jestli máš takovou potřebu, tak ta sekretářka po tobě házela celkem svádějící pohledy," odpověděla jsem a doufala, že už s tím dá konečně pokoj. V tu chvíli však udělal nečekaný pohyb doprava, čímž mě přiblížil k chladné zdi a následně mě svou vahou na ní i přimáčknul.

,, Kdybych chtěl, už dávno by byla moje. Ale já udělal nabídku tobě a ne jí, tak by sis toho měla vážit," přiblížil svůj obličej k tomu mého, až mě jeho horký dech šimral na tvářích. V tu chvíli mi udělal žaludek několik otoček o 160 stupňů a srdce nejdříve zrychlilo tempo a nakonec jich pár vynechalo.

,, Vidím, co s tebou dělám, tak proti tomu nebojuj," zašeptal a přitom otřel své jemné rty o ty mé. Než jsem se však stihla vzpamatovat a něco mu na to říct, už si to klidně vykračoval několik metrů přede mnou.