Life In Army

já odstřelovač

Ten večer jsem se ještě stavila u Liama. Moc nemluvil. Ale kdo by taky jo.

,, drž se " řekl Chris potichu. Pevně mě objal. ,, nenech se vyhecovat, buď tak klidná jako si vždy. To co se děje poslední dobou uplně vypusť z hlavy. Teď jde o tebe. Jasný?"
,, ano, pane" koutkem oka jsem se podívala na Tayu. A zpátky na Chrise. Věděl co si myslím a já věděla co si myslí on. Sedli jsme si. Rozuměli jsme si. A hlavně jsme si důvěřovali. Nebyl to jenom otec mého kluka ale taky můj kolega.

,, Kenweyová" ozvalo se ze dveří. Chlápek co tam seděl si mě prohlédl od hlavy až k patě. Stála tam řada nabouchanej chlápků. Minimálně polovička se ušklíbla, když mě viděli. První koho jsem poznala byl Jordan. Ulevilo se mi. Viděla jsem ho tam stát, když se na mě podíval, mrknul a ušklíbl se. Věděla jsem že na to nebudu sama.
,, zařaď se mrně" řekl velitel. Stoupla jsem si vedle Jordna.
,, vrátila se ti přezdívka" řekl a uchechtl se. Úsměv jsem mu oplatila.
,, potřebujem víc dobrejch odstřelovačů" houknul velitel ,, dejte si pauzu, rozdělte si pokoje a zítra v půl páté na střelnici." Dali nám tak brzo rozchod. Když odešel velitel, všichni se na mě a Jordna navalili.
,, tak co sevřeli se ti půlky kočičko" řekl kluk asi dva metry vysoký. Cítila jsem jak se dotkl mého zadku. Uštědřila jsem mu ráni do solaru.
,, ránu máš teda pěknou" sykl
Chytil mě za ruku a přitáhl k sobě. Právě za to zaplatil kolenem mezi nohy. Svalil se. Zahlédla jsem Jessicu. Ucítila jsem tvrdou pěst v břiše. Bolest mi projela celym tělem.

Probudila jsem se v pokoji.
,, dostala si pěkně" usmál se Jordan
,, bolí to" zakňučela jsem
Posadila jsem se. Nebyla jsem si jista jestli budu s těma svejma zatracenejma žebrama moc střílet. I přes pocit nemohoucnosti jsem se vrátila zpět do kasáren. Celou noc jsem neusnula.

Otevřeli se dveře. Vyskočila jsem z postele. Temná postava se furt přibližovala.
,, evidentně připravená na Jessicu"
,, oh můj bože Lásko ty už jsi z nemocnice venku." Objala jsem ho. On zvedl moji hlavu a políbil mě.
,, nechceš si zkusit zasřílet. Táta čeká venku"
,, s radostí"
Vyšli jsme ven. Stálo tam dost lidí. Včetně Jessici.
,, Sendy!" Chris mě s radostí objal.
,, proč jste si pro ní nepřijeli ve dne" vyprskla Jessica.
,,protože nikam nejde" vylezl ze dveři Liam.
,, přestaň si dovolovat nebo zase skončí v nemocnici" sykl Herry.
Protočila jsem očima. Vytrhla jsem se z Liamového obětí. A vrazila jsem Herrymu pěstí. Uďelal dva kroky dozádu. S vytřeštěnýma očima napřahnul ruku. Jenomže přede mnou už stál Liam. Pěst zachytil a Herry spadnul. Převalil se na bok.
,,jedeme" zavelel Chris. A my poslušně šli za ním.
Došli jsme na střelnici.
Chris stál u zbraně a něčím nervózně cvakal.
,, Liame dojdi mi pro imbus je v kufru"
,, ano pane" řekl Liam poslušně a odešel.
,, sendy mám tě rád." Řekl Chris potichu
,, já vím přehnala jsem to. " skočila jsem mu rychle do řeči
,, ale nechci aby se do Liama navážel to snad chápeš"
,, ano právě proto ti chci říct že by jsme sem  neměli jezdit. Liam bude ještě pár dní doma. A tak jsem ho chtěl vzít pryč od Herryho. Myslel jsem že i s tebou. Jenom že do toho vlezlo tohle. Chci aby jsme si od sebevšichni odpočinuli. Ale ty na to doplatíš nejvíc."  Chris se rozešel směrem ke mně. Zastavil se pod lampou.
,, ano chápu to možná to bude nejlepší" špitla jsem.
,, půjdu se s nim rozloučit. Bude lepší když to utnem teď" narovnala jsem se a vydala se směrem k východu.
,, Sendy" zastavila jsem se ale protože se mi hrnuli slzy do očí neotáčela jsem se
,, děkuju" sklopila jsem hlavu a odešla.

Nádech, výdech. Tlouklo mi srdce jako ozávod. Adrenalin se mi hrnul žilami.
,, Kenweyová změň pozici."
,, ano pane " vyběhla jsem za sloup. Vyhlídla jsem si budovu ve které bych měla skvělí výhled na celý areál. Přeběhla jsem do budovy. První patro čisté. Druhé taky. Ve třetím tři lidé. Třetí čisté. Vyhoupla jsem se oknem na střechu. Neměla jsem jistotu jak moc ta střecha je pevná. A riskovat že se mnou spadne nebyl dobrý nápad. Zalehla jsem do větví stromu. A čekala. Několik minut. Než se mi v hledáčku oběvila první oběť. Bum. Zvedla ruku a pádila pěkně pryč ze hry.

Ano hráli jsme airsoft. Jako cvičení to byla nejlepši možnost jak vystřelit a nezabít. Čistili jsme tak budovy. Zachraňovali rukojmí. Bránili území. Byla to oproti válce sranda. Tenhle výcvik trval jen pár týdnů. Bylo to furt to samé.