[Wolfstar]

#Prolog

     Jedenáctiletý Sirius Black právě nastupoval do vlaku, jenž stál na nástupišti 9 3/4. Kufr, kde měl zabalené vše potřebné, tudíž pár triček, pár kalhot, spodní prádlo, hábit a věci potřebné na hodiny, táhl za sebou.
     Snažil se najít volné kupé. Byl tu celkem brzy, což se v jeho případě nestávalo moc často, a tak kupé po pár metrech, které musel ujít, našel. Sedl si k oknu a kufr položil naproti sobě. Byl napjatý jako struna. Na tuto chvíli se těšil již pár měsíců, od té doby, kdy mu přišel dopis z Bradavic. Napjatě koukal z okénka.
     Hleděl na masu lidí, mezi kterými se nacházelo pár lidí, kteří budou v jeho koleji, asi třetina ze vsech byli studenti Bradavic a zbytek byli jejich rodiče. Náhle se mu naskytl ten nejkrásnější pohled na světě. Spatřil nádherného chlapce s oříškově hnědými vlasy. Do této chvíle si myslel, že se mu líbí děvčata a také že ano. Tohle byl ojedinělý případ, ale byl to pro něj velmi krásný a povznášející pocit. Jako by se na chvíli vše zastavilo a byl jen on a ten hnědovlasý chlapec, který na něj stočil pohled.
     Sirius ihned stočil hlavu zpět. Tento pohyb měl dva důvody. První byl rozrušení, které vyvolal onen pohledný hnědovlásek. Druhý byl ten, že se otevřely dveře a do kupé vešel chlapec s černými vlasy, na krátko ostříhanými, brýlemi a kufrem, který byl o něco větší, než ten Siriusův.
„Ahoj. Můžu si sem sednout, že jo?" zeptal se brýlatý chlapec s úsměvem. „Jo, jasně," kývl Sirius a jen se na něj lehce pousmál. Černovlasý chlapec si sedl vedle Siriuse. „Jinak, já jsem James." Ozvalo se zase ze strany černovlasého, brýlatého chlapce. „Sirius." Jen si dětinsky plácli. A není se čemu divit, vždyť jim bylo jedenáct. Samozřejmě se z toho ihned stalo vymýšlení jejich pozdravu. Po pár minutách rozepří skončili u plácnutí si, ťuknutí si pěstmi a opět plácnutím.
James chtěl ještě navrhnout, že by si mohli ťuknout pěstí do ramene toho druhého, když v tom se otevřely dveře a vstoupil onen pohledný chlapec, který ihned upoutal pozornost obou černovlasých chlapců, ovšem Sirius na něj hleděl s pobožným úsměvem. „Smím si přisednout?" Zeptal se tlumeným hlasem onen pohledný hnědovlásek. Sirius ihned pokýval hlavou a sundal svůj kufr ze sedačky, aby tam bylo místo i pro onoho chlapce.
     Hnědovlásek si zamlkle přisedl. „Já jsem James." Představil se James. „Já jsem Sirius." „Remus." Špitl jediný, který se doteď nepředstavil. Sirius se snažil blbě nezírat na Rema. Přemlouval se, že je přeci na holky, což je vlastně pravda. Už jeden vztah měl. Vydržel ale jen chvilku, ale přesto mu přišel hezký. Vtom se vlak se škubnutím rozjel, a tak vyrušil dlouhovlasého chlapce z přemýšlení.
Sirius s James si ještě chvilku povídali. Remus se začetl do knihy. Dveře kupé se po čtvrté otevřely. Sirius se podíval na nově příchozího. Byl to další chlapec. Byl trochu při těle a kapsy měl napěchované různými dobrotami. „Ahoj, kluci. Já jsem Peter. Můžu si přisednout? Je to jediné kupé, kde je volno." To se ještě nezmínil, že prošel jen malou část vlaku. I tak byl ale docela udýchaný. „Jo, můžeš." Svolil James s menším úsměvem. „Jsem Sirius. Tohle je James a tohle Remus." To jméno se mu líbí.
Peter si přisedl vedle Remuse. „Teší mě." řekl Peter. Celou cestu do Bradavic si Peter, Sirius a James povídali. Na konci cesty vtáhli do debaty dokonce i Rema.

Snad se líbí.