[Wolfstar]

#Pět

Po třech týdnech...
Sirius

     Podíval se na Rema, který právě vešel do pokoje. Měl z toho špatný pocit. Celé tři týdny s ním Remus skoro nemluvil. Mluvil s ním jen když nemusel a Sirius si to moc dobře uvědomoval. Byl to hrozný pocit. Čekal tak dlouho a stále mu Remus nic neřekl. Jen vešel do pokoje, jakmile se na něj Sirius podíval, sklopil pohled, zalezl si do postele, zatáhl závěs a začal si číst. Sirius měl pocit, jako kdyby na něj zapoměl. Předtím řekl něco, co nemyslel vážně. Sžíralo ho to zevnitř. Miloval Rema víc, než sebe samého. Se smutkem v očích se podíval na Jamese. Vytáhl hůlku a na celou místnost, ovšem bez prostoru, kde se skrýval Remus, tudíž jeho postel, použil diskrétní kouzlo.
    „Jamesi, já nevím, co mám dělat." Sedl si na jeho postel. „To já také nevím..." Povzdechl si James. „Prostě to nech... plynout.“ „No já vím, ale ono to je zatraceně těžké. A mám strach..." Přiznal. „Bojím se, že to Remus nemyslel vážně... A nechávám to plynout už strašně dlouho..." Byla to dost dlouhá doba. Minimálně pro Siria ano. Bolelo to... Tak moc to bolelo... „Když na něj budeš tlačit, moc tomu nepomůžeš. Jediný, co můžeš, je nechat to plynout." „Že to říkáš zrovna ty, Jamesi." Povzdechl si Sirius. „Sám Lily uháníš už dost dlouho a nedal jsi jí žádný čas a prostor..." James se zamyslel. „No... na to jsem nepomyslel." Odpověděl lehce zmatený James. „Mhm." Vyšlo jen ze Siria.
     Když se s Jamesem bavil, seděl. Teď sebou, ovšem, plácl do postele a zastrčil hlavu pod polštář. Proč mě tak mučíš, Reme? Proč?

Večer
Remus/oba

„Siriusi?" Zašeptal Remus u Jeho postele okolo třetí ráno. „Ano, Remi?" Zamumlal Sirius ze spaní. Byl tak roztomilý. Remus si svítil malinkou svíčkou jen, aby nezakopl, ale přeci viděl všechny ty dokonalé rysy. Po třech týdnech si ho nějak moc oblíbil, i když s ním zrovna moc nemluvil. Viděl dlouhé havraní vlasy, které měl spadené do obličeje. Viděl jen jednu krásnou tvář a dvě třetiny jeho dokonalých rtíků... Opravdu si ho nějak oblíbil. Není to nezdravé mít někoho až tak rád?
„Siriusi... Vstávej." Šeptal Remus, který ve svém pyžamu vypadal ještě víc nevinnější, než normálně. Doufal, že nikoho nevzbudí. Tedy. Kromě Siria, samozřejmě.
Konečně Sirius pootevřel ta jeho nádherná očka... Mohl by se do nich dívat klidně celé hodiny... „Já... Můžu k tobě?" Zašeptal nervózně Remus, div celý nezrudl. Sirius splašeně zamrkal. Nečekal, že by snad Remi... jeho Remi... chtěl spát s ním v posteli. Také ho dost překvapilo, že se objevil tak pozdě v noci u jeho postele.
     Když si Sirius konečně uvědomil, že na Rema už nějakou dobu jen koukal, no, spíš zíral, a mlčel, promluvil. „Um, jo, jasně. Pojď.“ Odsunul se na posteli stranou. „Ty vždycky, Remi.“ Vyklouzlo mu ze rtů nechtěně.
     Hned toho zalitoval. Ihned se podíval na Rema a jeho reakci. Ten se jen roztomile pousmál a s tichým „Děkuji." vklouzl do jeho postýlky. Zatáhl závěs. Sirius tušil, co bude následovat, a tak začaroval prostor kde právě oba byli diskrétním kouzlem.
     Remus měl lehce sklopený pohled do svého klína a nervózně si mnul prsty. „Tichošlápku, já...“ Začal Remus nervózně, skoro až ufňukaným tónem. To se Siriovi vůbec, ale vůbec nelíbilo. „Remi, jestli nejsi připravený, nenuť se do toho. Jestli nebudeš připravený nikdy... No... Neruš naše přátelství. Prosím...“ Siriu se rozhodl dbát na Jamesovy rady. „Ne, ne. Tys mě nepochopil. Já... My...“ Povzdechl si Remus. Nedokázal to. Nedokáže to říct Siriovi do očí. I když... do očí se mu opravdu nedíval.
      Sirius něžně chytl jeho ruce do svých. Na začátku mu to připadalo jen jako přátelské gesto, ale pak mu to došlo. Divil se ale, že se Remus nějak nebránil. Už, už se nadechoval k odpovědi, ale skočil mi do toho Remus. To chytnutí za ruce mu dodalo na odvaze. „Siriusi... nemůžeme spolu být... Nezvládl bych, kdybych ti ublížil... Jako přátelé mám vždycky hrozné výčitky, ale kdybychom byli spolu... Nezvládl bych to...“ Sirius na něj vyrovnaně koukal. Nad tímhle přemýšlel... Snažil se působit vyrovnaně. „Remi, vždycky jsem to s tebou zvládl. Většinou se nic nestane. Prosím, nezahazuj to. Nezahazuj to, co by mezi námi mohlo být. Prosím...“ „Ale Siri... Nepřežil bych to, nemohl bych-“ „Přijmeš moje pozvání na ležák?“ Usmál se Sirius. Nevzdává se. „Já... já...“ Zakoktal se Remus. Zhluboka se nadechnul a vydechnul, aby si utřídil myšlenky. „To bych moc rád, Siri.“ Špitnul Remus.
     Sirius se radostně usmál a objal Rema. Je tak šťastný! Svalil ho s sebou do postele.
     Remus kolem něj jen obmotal ruce. Poplašně vyjekl, když ho Siri stáhl k sobě do postýlky. Přitulil se k němu. Ani neví, proč to dělá. Moc nad tím přemýšlí. Jeho srdce mu radí a on ho poslouchá. Sirius se usmál. Byl tak neskonale šťastný!
     Ve vedlejší posteli se jedna postava jen usmála, když viděla, že u Rema v posteli nikdo není a Sirius má zatažený závěs...

+++

     Sirius se probudil docela brzy. Nemohl spát. Nemohl spát, když mu tak krásná bytost, jako byl Remus, spala v náručí. Usmál se, když ho viděl. Nemohl z něj spustit oči. Jak jen je krásný...
     Remus pomalu otevřel očka. Zamrkal, když viděl... Siria? On u něj usnul? Hlava začala panikařit, ale jen se ze srdce usmál. Nemohl jinak.
     „Dobré ráno.“ Zašeptal Sirius. „Dobré...“ Odvětil Remus, usmívajíc se. Siriu se neudržel a věnoval mu jednu malou pusinku na nos...

Nikdo nevěřil, že to přijde, ale přišlo! Nová kapitola je na světě! Děkuju všem za podporu v komentářích ❤️.