Why I love my boyfriend💕 [The Vamps]

+ Not love at first sight 2.

Foto z mého mobilu číslo 13☝️ Občas přemýšlím, jestli Brad miluje víc mě a nebo Jesse🐶
#veryjealous
• • • • •
Seděla jsem v kavárně a na notebooku dopisovala esej do dějepisu, která mi přišla nekonečná. Těžce jsem vydechla a napila kafe, které mi leželo na stole. Opřela jsem se o opěradlo židle a hlavou mi šrotovalo, co napsat dál. Měla jsem pocit, jako bych všechny informace z internetu už vyčerpala.  A tak jsem prostě začala koukat do blba s myšlenkou, že něco vyloudím.

Znáte ten moment, kdy koukáte do blba a vůbec nevnímáte, na co to vlastně koukáte? Jak je vám to všechno lhostejné? Takový ten moment, že i kdybyste koukali na běžícího tygra směrem k vám, vy to vůbec nepostřehnete? 

Koukala jsem na Brada tak dlouho, dokud na mě nemrkl se zkřiveným úsměvem. Tohle mě totálně probudilo a chtěla jsem se zahrabat pod stůl, protože přitažlivě u toho člověk nevypadá, když kouká do neznáma. Spíše se tváří dost divně. Začala jsem civět do monitoru s tím, že určitě něco napíšu. Nenápadně jsem oči nasměrovala na Brada, který na mě pořád civěl a to dost šíleným způsobem. Pohled jsem rychle odvrátila, ale cítila jsem, že ten blbec na mě neustále civí a tak jsem se na něj podívala znova s trochu vražedným pohledem. On na to nadzvedl obočí a následně začal něco říkat těm dalším třem blbcům, kteří tam byli ovšem s ním. Nemám ani tušení, jestli jim něco říkal o mně, každopádně se na mě nepodívali.

Snažila jsem se ho ignorovat, ale stejně jsem ten jeho pohled cítila a pro mě to byl příšerný pocit.

Do počítače jsem napsala dvě slova a aniž bych si to uvědomila, pohled jsem přesměrovala na Brada.  Zjistila jsem, že jeho oči byli neustále na mě, ale tvářil se hrozně provokativně. Jako kdyby usiloval o to, abych se zvedla a jednu mu vlepila.

Následně se zasmál něčemu, co jeden z nich u stolu řekl, napil se kafe...nebo si aspoň myslím, že měl v tom hrnku kafe...a začal se zvedat. Asi vám dochází, že bych se o téhle kravině nezmiňovala, kdyby nesměroval ke mně. Začala jsem se dívat bokem a zkřivila pusu. Když jsem cítila Bradovu přítomnost, dost sebejistým pohledem jsem se na něj podívala, jak se jednou rukou opřel o židli a jednu nohu překřížil přes druhou. Zkřivil úsměv a jen na mě civěl a to dost nepříjemným pohledem.

„Máš něco na srdci?" Jelikož on se neměl k jedinému slovu a to i přesto, že to ON ke mně přišel, bylo to na mě. Chci podotknout, že jsem se opravdu hodně snažila o sebejistý pohled, ale opravdu nevím, jestli jsem v tom byla úspěšná.

„Joo." Hned zareagoval a svůj pohled jsem nezměnila. „Celou dobu mě úplně svlékáš pohledem." Tak teď jsem svůj pohled nedokázala uhlídat a totálně mě jeho slova rozzuřila. „Vím, že jsem neodolatelnej, ale nemusíš to dávat tak najevo." Zašklebil se. Jak sakra může mít někdo tak obrovský ego?

„Já že tě svlékám pohledem?!" Nenechala jsem ho odpovědět a prostě jsem pokračovala. „Svlékám pohledem? Doopravdy?!" Totálně jsem se rozzuřila a Bradovi začali cukat koutky u pusy. Málem jsem vybuchla vzteky. Rychlým pohybem jsem zaklapla notebook a strčila do kabele.  Zatímco jsem si oblékala podzimní kabát, Brad se musel hlídat, aby nevybuchl smíchy. "Jak sakra můžeš mít tak obrovský sebevědomí. Může mít vůbec někdo větší sebevědomí, než máš ty? Jo to možný?!!" V tenhle moment se Brad podíval na tu svou bandu u stolu a všichni včetně Brada vybuchli smíchy. No tak prvně se ten smích snažili všichni zatlačit, ale pak už jim to bylo úplně jedno. No dobře, potichu jsem nemluvila.

Vytočeně jsem vykročila vpřed a když jsem Brada obcházela, cítila jsem jak se po mně otočil.

Ale doopravdy...Proč?

"Počkej!" Slyšela jsem za sebou na  ani ne minutu potom, co jsem vyšla z kavárny. Na to jsem se zastavila a sklopila hlavu k mým botám. "Já to tak nemyslel." Nevěděla jsem, jestli si ze mě opět utahuje a jestli na to mám vůbec reagovat. Každopádně, kdybych věděla, že on  bude hrát velkou roli v mé budoucnosti, asi....ne, ani v tomhle případě nevím, jak bych se zachovala.

"Já opravdu nejsem takovej...." Ve chvíli, kdy jsem se na něj otočila, se seknul a následně jsem uslyšela jeho dech z toho, jak utíkal.

„Jakej nejsi?" Zkousla sjem si spodní ret a všimla si jeho očí. To jsem nedávno četla knížku a úplně jsem se momentálně dokázala vcítit do role hlavní hrdinky, kdy popisovala, jak se topí v jeho čokoládových očích. No a potom se políbily, takže tahle situace s tou knížkou měla společného minimální procento, které snad bylo ještě v minusu.

"Aha...?" Podívala jsem na něj tázavě s naznačením, co bude dál.

"No takže se omlouvááám." To slovo, které nedokázal posledně vyslovit, nebo mu to nepřišlo důležité, nadpřirozené prodloužil a stisknul rty. "Za ty boty..." Po zmínce o botách se chytnul za pusu, aby se neudávil smíchy a já mu pohledem naznačila, že není vtipnej. "A nejsi kráva a ten vtípek s tou blbkou taky nebyl vhodnej." Přimhouřila jsem oči a on si složil ruce na hruď, při čemž nadzvednul obočí a prostě mi zíral do očí. Až teď jsem si jeho očí začala všímat čím dál tím víc a možná, že jsem si začala cítit, jako nějaká ta knižní hrdinka. Až na to že jsem si byla na 380% jistá, že se nezačneme líbat.

„Aha.." Vyslovila jsem slovo, které se mělo původně odehrát jen v mé hlavě a naše pozice se stále nezměnily. Takže dejme tomu, ž stále jsem se na něj dívala s přimhouřenýma očima a on měl stále ruce složené na hrudi. „A...co?" Vykoktala jsem. A to možná z toho důvodu, že mi úplně zmizela slovní zásoba úplně ze všech míst mozku.

„Doopravdy?" Spustil ruce podél těla a obličej se mu náhle zkřivil. Chvíli na mě docela nemilým způsobem zíral a já dost nechápavým pohledem. „Poučuješ mě o slušném chování, jako třeba vyslovit slovíčko ‚omlouvám se', ale ani ty neumíš říct něco v tom smyslu, že omluvu přijímáš?!" Vyslovil docela naštvaně...a...a asi měl pravdu. Ale neměl by to příliš snadný? Vždyť přece nejsme hrdinové v knížce.

„Protože....protože....pozvracené boty nejsou maličkost!!" Vykoktala jsem s myšlenkou, že jsem mu to fakt nandala. Jak jsem si něco takového mohla myslet?

„Pane bože!" Dupnul jednou nohou. „Pořád to chceš řešit? Já myslel, že tohle už máme za sebou! A myslel jsem si, že jsem se zachoval slušně!" Prohodil rukama.

„Nezapomeň zase náš rozhovor přirovnávat k tvému prvnímu sexu...." Zrovna kolem nás procházeli dvě holky a bylo jim asi 13 nebo 14. A zrovna v momente, kdy nás míjeli, se Brad začal tvářit nepřítomně a silně stisknul rty. „....jak všechno, o čem si myslíš, že děláš dobře, děláš vlastně špatně!" Ty holky, co slovo ‚sex' ještě považovali za něco děsně vtipného, se uchechtly a Brad se málem zahrabal do země.

„Děkuju." Vyslovil polohlasem se zavřenýma očima, aby asi nemusel vidět můj škodolibý pohled. "Víš proč jsem za tebou běžel?" Už mluvil naprosto klidným hlasem. Dala jsem jednu ruku v bok a vydala na povrch svou zvědavost. „Třeba proto, že když jsem tě uviděl u toho stolu, napadlo mě, že to asi něco znamená. Pro tebe jsem asi blbec...kretén nebo debil, já nevím. Ale dejme tomu, že jsem tě chtěl někam pozvat a ukázat, že jsem normální.Něco jako omluva za všechno. Neopíjím se každý víkend a dokonce jsem slušnej..." A potom jsem čekala, jak vybuchne smíchy, ale nestalo se nic. „A taky jsem ti zaplatil kafe, protože si zdrhla naprosto rozzuřená bez zaplacení." Polilo mě horko a snad ještě nikdy jsem se necítila víc idiotsky.  Za to on se jemně se usmál, ale tak mile a rty stisknul. A odešel. Jen jsem už viděla, jak mu ve větru vlajou vlasy, při čemž si je jednou rukou prohrábnul. A když už jsem nic nečekala, tak aniž by se na mě otočil, tak zakřičel: „A nesvlíkej mě pohledem! Já to cítím!!" A to jsem fakt měla chuť rozběhnout se a nakopat mu s prominutím prdel a následně mu popsat, jak děsně antieroticky vypadá.

V příštím díle si Brada vychutnám😁❤️