Láska ke koním

#16

Pobidla jsem Diabla a jela jsem se podívat na statek za Martinou. Tam jsme si popovídali a já jsem potom uhanela cvalem po lese. Vzpomněla jsem si na mamku a na můj hovor s Erikem a začali mi téct slzy. Přes slzy jsem skoro nic neviděla ale Diabla jsem zastavila u začátku druhého lesa.  Naštvala jsem se a bez přemýšlení jsem začala mlátit do  stromu přede mnou a u toho jsem zároveň brečela. Za chvíli jsem si uvědomila co dělám a ruka mě najednou začala příšerně bolet. Sakra! Domu snad ještě dojedu. Zničene jsem si sedla na zem a brečela dal. Diablo a Poli si ke mě lehli a já se o Diabla opřela a rukou jsem hladila Poli. Ležela jsem tam a nevěděla co se bude dít dal. Najednou mi začal zvonit mobil a já se koukla kdo mi volá. Byl to táta.
Hovor jsem zvedla.

T:Terko je mi to moc líto. Já ji měl taky rád.

J: Jo a proto si ji podvadel a rozešel se sní?!

Típla jsem hovor a telefonem jsem mrskla o ten sami strom. Potom jsem nasedla na Diabla a jela jsem ke stajim. Jak se dostanu domu? Vyšla jsem ven z celého areálu a uviděla jsem auto a v něm Mika.

J:Je ahoj. Čekáš tu na mě?

M:Jo čekám nasedej.

J: Dík. Miku,  žádný otázky jo?

Jen přikývl.

Doma
Otevřela jsem dveře a viděla Erika a Lukase jak mají hlavy v klíně holek které je hladí po zádech. Mě nikdo hladit nebude a svima jemnýma rukama jako měla mamka už vůbec ne! Začala jsem zase brečet. Šla jsem k nim a lehla jsem si do rohu a schoulila jsem se do klubíčka. Někdo tam seděl a já se k němu pritulila ani jsem se nokoukala kdo to byl .
Začala jsem si pro sebe mumlat
Ona nedodržela slib jak mi to mohla udělat. Já ji chci spatky! Co si bez ní počtu?! Takhle jsme tam všichni leželi a breceli a zbytek na nás vrhla chápavé pohledy a někdy nás i pohladili. Bylo to zdrcující. Za chvíli jsem si všimla že se tulim k Markusovi ale teď jsem řešila vážně jiné věci. Markus mě chytl za ruku a všiml si jak mi otekla . Sakra!

M:Terko co jsi dělala?!

Já jen mlčela.

M:Terko odpověz!

J:  Prostě jsem byla naštvaná!

M:  Pojď musíš k doktorce .

J:  Nechci!

M:Jak chceš.

Zvedl se a odešel. Lukas a Mia šli nahoru do jejich pokoje a Týna a Erik za chvíli taky odešli. Zůstala jsem tam v klubíčku ležet sama.  Bylo tam takové ticho. Za chvíli jsem tam takhle usnula. Zdál se mi hrozný sen jako bych byla u ty nehody. Vydela jsem mamku jak tam leží vedle auta a toho druhého řidiče. "Terko, Terko! „ probudil mě hlas.

J: Co je?!

Hrozně jsem se lekla. Seděl tam Markus a vyděšeně na mě koukal.

M:No křičela jsi ze spaní a u toho ti tekly slzy. Jsi v pohodě?

J:  Jestli jsem v pohodě?! Jasně že ne. Ty by jsi byl? Umřela mi máma  teď se mi zdála její nehoda.

M: Já se ti snažím pomoct tak se  hned nenastvi!

J: Promiň ale je to těžký.

Objala jsem ho.

M: Já to chápu. Vážně nechceš k té doktorce?

J: Tak jo.

Nick nás zavezl k doktorovi a já doufala že to nebude zlomený.

Díky bohu je to jen narazeny. Sakra já jedu za týden ten závod s Natkou. Do háje!!! "Můžu s tou rukou jezdit na koni?"  "Podle toho jak tě to bude bolet. „ Doktorka mi to ještě obvazala a konečně jsme vypadli. Domů jsme jeli autobusem. Cestou jsme se stavili na zmrzlinu a protože ten stánek byl kousek od našeho domu tak jsme zbytek došli pěšky. Já si dala jahodovou a Markus čokoládovou. Když jsme došli domu nikdo nebyl doma jen jsem na stole našla lísteček kde bylo napsáno: Ahoj Terko všichni jsme jeli na nákup a volal mi Chris jestli může přijít já mu to odsouhlasil už se na něj nezlobím. Vim že za to nemůže a byl jsem blbej když jsem mu dal tu facku. Prý přijde kolem půl páté my přijedeme o půl sedmé ahoj Lukas.
Dala jsem to přečíst i Markusovi a ten se hned začal vyptávat kdo je Chris. Markus si pustil televizi a já se šla nahoru prevleknou.

Toto tričko a černé leginy. Celým domem se rozeznel zvonek a já běžela otevřít.

Ahoj dnes opět kratší kapitola má 738 slov. Omlouvám se za chyby.