Láska ke koním

#62

Když jsme se po dlouhé době konečně vyhrabali z postelí a převlékli se, rozdělili jsme si práce. Já jsem měla nakrmit koně, Lucy napsala tabulku a zbytek šel budit ostatní. Jak už Jana říkala dopoledne bylo volno, takže většina byla zalezlá v chatce, byli u vody a nebo blbli s poníky.

Já jsem pomáhala s poníky, mezitím co pár děcek čistilo, já jsem stavěla parkurovou dráhu. Nejvyšší skok měl asi 30 cm. Parkur měli co nejrychleji proběhnout s podnikem na vodítku a já jsem jim měřila čas. Vyhrála Kačka z druhého týmu a jako odměnu dostala bonbóny.

Po obědě jsme měli chvíli klid a potom jsme se všichni sešli před jídelnou, kde jsme se rozdělili do týmu. Všichni měli za úkol dojít si pro svoje koníky, nachystat je a počkat před stájemi. Měli jsme jít plavit. Rozhodla jsem se že si vezmu Diabla. Vzala jsem si tvrdý chleba, černou parelku a vydala se k ohradě. Sedla jsem si na dřevěný plot ohrady a zapískala. Po chvíli jsem uslyšela dusot kopyt a uviděla Diabla jak se ke mě řítí. Párkrát vykopl a postiženě  pohazoval hlavou. Přede mnou zpomalil do klusu a potom úplně zastavil. Pohladila jsem ho po hlavě, dala mu kousek chleba, který s radostí slupnul a nandala mu parelku. Dovedla jsem ho ke stáji kde jsem ho nechala volně stát. Naučila jsem ho stát bez toho, aby byl přivázaný což se mi teď hodilo, protože když má koník parelku není dobré ho uvazovat. Přejela jsem ho kartáčem, vyčistila mu kopyta a počkala jsem, až přijde zbytek. Dneska jedou všichni na koních. I děti z prvního týmu kde jsou ty nejméně zkušení. Přece jenom se za těch pár dní něco naučili a poníka v kroku zvládnou.

Náš tým se sešel u balíků sena. Ten, kdo na svého koně nedokázal vyskočit, vylezl na balík, přehodil nohu přes koně a sednul si. Samozřejmě jsme jeli všichni bez sedel. Já jsem měla Diabla, Natka měla normálně Lady, Peter měl svoji Snow, Bella měla anglického plnokrevníka Brilianta, Jack arabskou klisnu Happy, Stella českou teplokrevničku Lucky (Laky), Klára haflinga Prince a Jessica huculskou klisnu Arabelu. Všichni jsme se nějakým způsobem vyškrábali na koně a vyrazili jsme. Od Jany jsme dostali pokyny, že můžeme jed kudy chceme, ale nejpozději ve čtyři máme být u jezera. Teď je jedna hodina takže máme spoustu času a vezmeme to tou nejdelší cestou.

Celou výpravu vedla Natka s Jackem a já s Peterem jsme uzavírali řadu. Jeli jsme vždycky dva vedle sebe. Jeli jsme v tichu. „Nechcete naklusat a potom na té louce nechat koně vyběhat?“ ozval se Jack. Všichni souhlasili. Pobídla jsem Diabla do klusu a užívala si lehký vánek ve vlasech. Byla to příjemná vyjížďka. Dojeli jsme k louce a dohodli jsme se, že si dáme závody pak se nějak zařadíme a pojedeme úzkou stezkou v lese, kde budeme cválat a zaskáčeme si přes popadané stromy, příkopy a potůčky.

Seřadili jsme se na začátku louky a čekali jsme, až Natka zavolá start. Diablo netrpělivě přešlapovala na místě a měl plno energie. Pohladila jsem ho po krku a těšila se na ten běh.

„Je nějakej nedočkavej.“ uchechtl se vedle mě Peter.

„Jo už se těší až vyhraje.“ odpověděla jsem mu.

„To se ještě uvidí.“ mrknul na mě.

Nic jsem mu na to neřekla jen jsem na něj vyplázla jazyk.

„Start!“ vykřikla Natka.

Diabla jsem nemusela ani pobízet. Jenom jsem povolila otěže a on vyběhl. Držela jsem se ho nohama a zároveň jsem ho brzdila aby měl nějakou energii i na konci louky. Tahle je vážně dlouhá. Vedle sebe jsem zahlédla bílou hlavu, která patřila Snow. Nějak rychle nás dohání. Diablo ještě přidal na rychlosti, ale Peter a Snow byli vážně dobří. Vykašlala jsem se na to jestli vyhrajeme nebo ne, prostě jsem si to vychutnávala. Zavřela jsem oči, pustila otěže a roztáhla ruce. Ucítila jsem nějaký dotyk na konečcích prstů a otevřela oči. Byl to Peter, který udělal to samé co já. Povedlo se mu moji ruku chytit a já si s ním propletla prsty. Neubránila jsem se úsměvu. Včera u toho ohně jak jsem ho měla políbit se ve mě něco zlomilo a já k němu začala něco cítit. Ale nevím co. Pustili jsme se, pobrala jsem Diablovi otěže a začali jsem pomalu zpomalovat protože se blížil konec louky.

Seřadili jsme se do řady, tentokrát jsem byla já první, a šli jsme cestičkou lesem. Chvíli jsme šli krokem aby se koníci vydýchali a potom jsme naklusali. Před námi se objevil spadlý kmen malého stromu, takový skok na rozehřátí. Diablo ladně přeskočil překážku a po ní nacválal. Ohlédla jsem se, abych zjistila, jak daleko za námi jsou ostatní.  Jel za námi Peter a Snow a bez problémů stíhali. Přeskočili jsme další příkop a za ním hned druhý. Takový dvojskok. Myslím že Diabla to bavilo. Já jsem občas měla co dělat, abych se udržela, ale nakonec jsme všichni v pořádku dorazili až na konec cestičky.

„Páni, to byla krásná cesta! Proč jsme sem nejeli dřív!? “ radovala se Stella. Což je náš nejmladší člen, ale jezdí výborně.

„ Nebyla příležitost.“ usmála jsem se na ni.

„ Tak pojeďte, už tam chci být!“ zakřičela na nás Jack, když zahlédl mezi stromy jezero a cvalem se k němu vydal.

Nikdo na nic nečekal a hnali jsme se za ním. Hrozně jsem se smála, když Peter neudržel Snow a zahučeli přímo do jezera.

Pobídla jsem Diabla do kroku, a on šel pomalu do vody. Začal hrabat a potom si chtěla lehnout. Naštěstí, jsem si toho brzo všimla a seskočila jsem mu ze zad. Normálně se tam začal na pohodu válet a já byla vzduch.

„ No, tak to ti teda děkuji. “ mrmlala jsem, když jsem byla od Diabla celá mokrá, ale on si to užíval.

„ Hned ti to víc sluší.“ začala se vedle mě smát Lili.

U jezera se týmy různě pomíchali a každý si dělal co chtěl. Já jsem byla na pláži, nechala jsem Diabla v klidu s pást a opalovala se.

Potom mě, Jacka, Lili, Petera, Dana a Chrise napadl úplně šílený nápad. Vzali jsme si koně a postavili je do takové hloubky, aby jim byla voda do půlky boků.  Vylezli jsme na ně, postavili jsme se a na „ Teď!“ jsme skočili salto do vody. Vynořila jsem se z vody a smála jsem se stejně jako ostatní. Koníci v klidu stáli, a tak jsme je vzali a šli jsme zpět na pláž. Počkali jsme až uschneme, zabalili všechny věci a už jenom krokem jsme jeli ke stájím.
______________________________________

Ahoj všichni!
Pořád jsem živá 😅. Tady máte novou kapitolku, jak trávili odpoledne u jezera. Omlouvám se za chyby a neaktivitu. Doufám, že zvládáte karanténu dobře a opatrujte se. Děkuji všem, kteří tento příběh stále čtou i přes tak mizernou aktivitu.
1118 slov

Vaše Karol ❤