Příběh vypráví o dívce Terce, která se chce naučit jezdit na koni. K patnáctým narozeninám dostane přihlášku do jezdeckého klubu a její sen se začíná pomalu plnit. Ovšem, do cesty ji vstoupí mnoho překážek - od těch nejmenších, kdy se něco nepodaří...
E: Terko autem jsi tam za tři hodiny, pěsky tak za pět ! Tam tě nepustím !
J: Jo pustíš kam jste šli ?!
E: Neřeknu !
J: Eriku dělej prosím !
E: Byli jsme u velkého pohoří !
(Jak originální název 😂. Jestli opravdu něco takového existuje tak já o tom nevím snažila jsem se to vymyslet).
J: Fajn jdu tam !
E: Ještě něco ti chci říct Lukas se stěhuje a my se taky budeme stěhovat .
J: Cože ale co budu dělat v baráku sama ?!
E: Nevím .
______________________________________ Konečně mi otevřeli dveře do domu . Převlékla jsem se vzala jsem si MP3 a vydala se na cestu.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Do sluchátek jsem si pustila BTS i need u. Celou cestu jsem si zpívala a poskakovala do rytmu různých písniček . Po třech hodinách chůze což bylo cca osm hodin jsem byla asi tak v půlce cesty . Rozhodla jsem se že si stopnu auto ale všichni řidiči se na mě vykaslaly. Sedla jsem si na pařez a dala jsem si svačinu. Uslyšela jsem klapání kopit koně . No super už mám slysiny ! Někdo mi sáhl na rameno a já vyskočila z parezu asi pět metrů vysoko . „Co děláš!" začala jsem pištět. „Promin ." Otočila jsem se na danou osobu a stál tam kluk asi o hlavu a půl větší než ja a v ruce svíral vodítko od ohlávky koně .
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„ V pohodě jen jsem se lekla . " „Kam máš namířeno ?" zeptal se mile. „ K velkému pohoří ." „Chceš svést ?„ odstoupil a mě se naskytl pohled na dva koně . Na hanovera a fryse. „ Vážně ?! Už mi padají nohy ! Neboj jezdit umím !" objala jsem ho ,já prostě musela. Nečekal to takže jsem ho malém povalila ale ustál to. Jela jsem na hanoveroj a cestou jsme si povídali a já jsem zjistila že se jmenuje Dilan . Byl moc milej a po hodině cesty jsme konečně dorazili na místo . Dilan jel domů a já začala hledat Sisi.
Po shruba hodinovém hledání jsem to vzdala . Sedla jsem si na lavičku a začala jsem brečet jakej mám na nic život . Zafoukal vítr a mě na hlavě přistál nějaký inzerát . Koukla jsem se na něj a byl tam brazek Sisi kde bylo napsáno HLEDÁ SE PES! a telefoni číslo . Na číslo jsem zavolala a ozval se mi starší pán který mi rekl adresu domů kde Sisi je .
U domu Zazvonila jsem a dveře mi otevřel ten starší pán . Prohlidl si mě a potom zavolal „ Dajo pojď sem já tady s tou generací mluvit neumím . !" Starší pan odešel a dveře otevřel kluk. Byl to Dilan.
J: Co ty tady ?
D: Že bych tu bydlel ?
J:, Ha ha ha moc vtipný .
D: Co tu děláš ty ?
J: Hledám svého psa .
Piskla jsem a ze dveří se vyřítila Sisi. Málem porazila Dilana ale to mi v tuhle chvíli bylo jedno byla jsem ráda že ji zase vidím .
J: Tak ty jsi Dája jo ?!
D: Znáš prarodiče ! Nechceš tu dneska přespat ? Babičce by to nevadilo .
J: Tak dobře .
Dilan mě pustil dovnitr a Sisi běžela do obýváku . Byl to malý ale útulný a zároveň moderní dům . Seznámila jsem se s babičkou Dilana a sla jsem se kouknout do pokoje kde budu spát . Bylo to na půdě . Byl to krásný pokojíček sladěný do zelene a béžové barvy . Prevlekla jsem se do pižama .Hned jak jsem uviděla postel rozpláclá jsem se na ní a v tu ránu byla tuhá.
Ráno jsem se probudila asi v pět ráno . Super! No nic půjdu se projít . Dosla jsem co nejpotiseji dolů a odemkla dům . Jo jen v pižamu ideální . Venku byl osvěžující vzduch . Byla docela zima ale dalo se to přežít . Uviděla jsem malý park a šla tam . Sedla jsem si na lavičku a zastesklo se mi po mamce . Z očí se mi nekontrolovaně linuli slzy a prostě nesli zastavit. Před očima jsem měla spousta vzpomínek dobrých i špatných . Všichni říkají že všechny věci i ty špatné mají světlou stránku ale u mamky a té nehody to neplatilo . Mám takový pocit že můj život je jak domeček z karet který se mi pomalu ale jistě bortí před očima . . . Chvíli jsem tam tak seděla a za chvíli jsem kolem svich ramen ucítila něčí svalnaté paže .
Ahoj omlouvám se za neaktivitu ale neměla jsem čas a ani chuť psát . Budu se snažit vydávat kapitolu častěji a delší . Děkuji za každou hvězdičku a komentář .
