Little Shy Ariel [CZ Translation]

Chapter 3 - Mystery 1/2

Nevím co hledá, ale hluboce přemýšlí, neví že jsem tady. Na pár minut se nehýbu, jen zírám na jeho postavu na doku, která pozoruje jezero, snažíc se něco najít. Oba jsme v tichu a já nevím proč se nehýbu, dokud ho nevidím dívat se dolů. Pak zpanikařím. Co budu dělat když se otočí a uvidí mě? Co když se mě na něco zeptá? Co pak udělám?

A to je proč se schovávám. Ano, vím jak je to zbabělé, ale i tak to dělám. A nejhorší část je že ani nenajdu slušné místo na schování, prostě skočíme za nějaké křoví blízko chaty. Odsud ho pořád můžu vidět jak stojí na doku.

Vážně, co tady Harry dělá? No, aspoň není mrtvý a když sem sám přišel, může se hýbat bez omdlévání. Teď, možná má otřes mozku a to důvod, proč je tady. Je to možnost.

Otočí se a je to jiné vidět ho pod tímhle světlem... a zpoza nějakých keřů. Je to vážně divné, abych byla upřímná. Nemyslím že si někdy vůbec zvyknu na tyhle celebrity, které miliony lidí zbožňují a následují. Jsou to idoly pro tolik lidí, ale právě teď ho vidím jako každou jinou osobu. Jako Timmyho vidím každý den.

Tohle je tak bizarní.

Stejně nevím, co tady Harry dělá, ale vypadá že něco hledá. Možná tu včera něco ztratil, když padal. Možná bych se mu po tom mohla podívat, možná je to pro něj vzácné.

Přeju si, tak moc, abych mohla sesbírat kuráž, jít k němu a zeptat se ho, jestli potřebuje pomoct. Zeptat se ho, jestli je v pořádku. Přeju si abych se tolik nebála mluvit s ostatními lidmi. Přeju si abych byla zrovna jako opravdová Ariel. Zvědavá a nebojácná, dychtivá po poznávání světa zvenku, vzdorovat otci kvůli tomu co chce. Nemůžu vzdorovat ani sobě. Jsem jenom zbabělec, moc stydlivá, abych udělala něco pro někoho.

Včera jsem ho zachránila jen proto, že nebyl při vědomí a já neměla čas myslet, prostě jsem to udělala. Tenhle druh situací se nestává každou chvíli.

Harry se povzdechne a opustí dok. Cokoliv co hledal je tady a on to ví.Podle všeho přišel pěšky protože nevidím žádného koně ani jiný typ dopravy. Není to zas tak daleko, možná tak dvacet minut.

Odešel a já jsem pořád za keři, zvědavá proč tu byl a smutná, protože se ho nemůžu zeptat.

No, aspoň vím že je v pořádku a později můžu prohledat jezero, kdybych náhodou našla něco co by mu mohlo patřit.

Po chvíli, když vím že se nevrátí, opustím svůj úkryt v křoví a začnu dělat to, kvůli čemu jsem sem přišla, snažím se nemyslet jak moc nejsem jako malá mořská víla. Nemá smysl ulpívat na něčem co nemůžu změnit. Mám tuhle osobnost, nemůžu být vyjímečná a charismatická Disney princezna.

Takže pokračuju ve svém životě protože nemám co dočinění s Harrym Stylesem. Ano, sice jsem mu zachránila život, ale to neznamená že mi něco dluží nebo to není důvod k tomu abychom byli přáteli. To je ta nejvíc debilní věc.

Odsunu každou myšlenku na něj na stranu a pokračuju ve svém životě. Jak to dělám normálně.

Abych byla upřímná, těším se na noci. Opravdu si užívám chodit do centra a být v hudební místnosti. Takže po večeři s tátou se ujistím, že jde do postele a zamířím do centra.

Nespěchám, protože tu mám být v deset, takže si užívám krajinu a čerstvý vzduch. Miluju žití tady, já vím že venku je spoustu jiných divů, ale tohle místo je kouzelné. Je to jako úplně jiný svět. Všechno je tu jiné, je to tak krásné. Ale no tak! Celebrity jsou normální lidé, je s nimi zacházeno jako s ostatními hosty v kterémkoli jiném odpočinkovém centru. Neříkejte mi ž tohle místo není vyjímečné.

Jako obvykle, tiše zamířím do hudební místnosti. Není to tak těžké projít bez povšimnutí, jsem zvyklá být neviditelná. Mám s tím velkou praxi. Takže mi nikdo nevěnuje pozornost, když mířím na to nádherné místo. Nezáleží na tom, kolikrát už jsem tu byla, vždycky žasnu při pohledu na to krásné piano. Velké, černé, lesklé a prostě dechberoucí. A ten zvuk … pokaždé když na něj hraju mi připadá že můžu létat.

Vážně nevím jak to vysvětlit, ale hudba na mě má vliv. Cítím se, jako by tóny byly pírka mých křídel a když hraju nějakou melodii, roztáhnu kčídla a letím tak vysoko jak můžu. Je to nejvíc kouzelný pocit, ten nejvíc osvobozující. Je to úžesné jako plavání, když se cítím jako jedna s tímhle místem, jako bych byla součástí vody. Takže když hraju, jsem součástí melodie.

Takže když jsem tady, chvíli hraju, užívajíc si tu dokonalost nástroje než jdu ke skříní na stěně, kde jsou všechny čistící prostředky. Broukám si pro sebe, uklízím místnost a pak i nástroje, ujišťuju se že jsou nalazené a v pořádku. Některým to možná přijde jako zdlouhavá práce, ale já ji miluju a dělám ji pečlivě. Nečistím jen nástroje, starám se o ně, dotýkám se jich s tou samou něžností, kterou se dotýkáte lístků růže nebo křídel motýlů.

Když jsem hotová, rozhodnu se jít domů. Cítím se dobře po strávení času tady a teď už se jen potřebuju zastavit u jezera. Plavání by mi udělalo dokonalou noc. Opravdu miluju jak moje dny končí, tak pokojně, tak správně.

Na mé cestě domů jdu kolem stájí, které centrum má. Fakt se mi líbí že mají koně. Nikdy jsem nejezdila, ale ráda bych. Vypadají tak majestátně a hrdě, zároveň mile a sladce.

Lidi berou tolik věcí jako samozřejmost, pořád spěchají, ale když se zastavíte a opravdu vidíte co je kolem vás, omráčí vás to.

Tentokrát, když jdu kolem stájí, slyším jít lidi opačným směrem. Slyším jejich rozhovor a tak se schovám, jako pokaždé když vidím lidi. Tentokrát se schovám za strom, s trochou více důstojností, než keř a sleduju ty lidi. Možná nemám charisma jako opravdová Ariel, ale jsem zvědavá. Navíc, musím se ujistit že odejdou abych se mohla přestat skrývat.

,,Harry, musíš s tím přestat!“ Řekne jeden hlas a nemůžu ho zatím vidět, ale jsem si docela jistá že je to ten stejný kluk, kterého jsem viděla včera večer: Niall Horan.

,,Jenom se snažím ti pomoct, Nialle. Od té doby co jsme tu to vůbec nevypadá jako ty,“ Zaprotestuje druhý kluk. Harry.

,,Oh, a máš ponětí proč?“ Odpoví Niall sarkasticky, zrovna když ho uvidím. ,,Byl jsem v pohodě, byl jsem v pohodě se svým životem ale ty ses prostě rozhodl jít sem. Konečně jsem se pohnul, Harry! Nemuseli jsme sem chodit.“

,,Stejně jsi souhlasil. Pořád máš naději že ji najdeš,“ Trval na svém Harry a následoval blonďatého kluka.

Niall se zastaví a otočí se čelem ke kudrnatému chlapci. Jsou přímo přede mnou a já v duchu zabručím. Nemohli přestat a hádat se, když byli vevnitř?

___________________

Jupí jej :D Našla jsem si čas a přeložila jsem vám aspoň půlku LSA, chtěla jsem teda původně celou, ale jelikož jsou ty kapitoly docela náročný a já mám jen málo času na zpracování, bude vám teda muset stačit jenom půlka, tak snad to nevad:) Jinak za celý prázdniny mi začalo chodit na mobil strašně moc upozornění na vaše votes a komenty, což mě strašně moc těší:3 Děkuju vám, protože mě to donutilo se vecpat na notebook (ano pořád mám pokaženej počítač) a potajmu překládat. Jste supeer :3 Kdybyste našly nějaké nesmysly tak mi to klidně napište, nekontrolovala jsem to:))

Bee