Proroctví o osudu

Dar za zlomené srdce

Bylo slunečné ráno. Hermiona vylezla jako obvykle ze spacáku ještě před ostatními. Možná na rychlou rozcvičku před snídani. 

Jenže při myšlence na jídlo se jí najednou zvedl žaludek tak rychle, že to málem do koupelny nestihla. Když vyšla před stan, unaveně si sedla, aby se nadýchala čerstvého vzduchu.

„V pohodě," zeptala se jí Lena, která se vynořila odněkud a teď stála nad ní.

„Ne. Cítím se divně. Nejspíš jsem večer něco špatného snědla."

„No já jsem jedla to samé a nic mi není. Tak jdeme za madam Pomfreyovou, snad to není žádná nemoc." Pomohla Hermioně na nohy a pomalu se s ní vydala směrem k jeskyni, kde ve velké místnosti zřídili ošetřovnu.

Madam Pomfreyová už byla rovněž vzhůru. Pokynula Hermioně, aby si lehla na lůžko a přesnými švihy hůlkou započala sérii testů.

„Žádnou nemoc jste nechytila," zdělila Hermioně překvapeně, „bylo vám špatně, protože jste těhotná, slečno Grangerová."

Hermiona vyplašeně ztuhla. Od té osudné noci v Bradavicích s nikým nic neměla. To znamenalo, že okruh pravděpodobných otců se prudce snížil. Konkrétně na dvě osoby. Podívala se na Lenu a potom na madam Pomfreyovou. „Mohla byste mi říct, kdo je otec," tázala se stále ještě šokovaná.

„Ale jistě, to není problém," vyhrkla madam Pomfreyová. Řekla kouzlo Patrem revelio, mávla hůlkou a modravá záře osvítila Hermionino břicho. Pak se obláček energie zvedl nad ní a objevil se v něm zlatavý nápis.

Madam Pomfreyová se při přečtení výsledku zarazila. „Slečno, je to triplet. To znamená, že vaše dítě má DNA od tří osob. Kouzlo přesně určilo jako ostatní dva dárce genů Draca Malfoye a Blaise Zabiniho."

Hermiona zbledla. Její minulost s nimi ji pronásledovala na každém kroku. Kéž by tehdy, řekla ne. Pomyslela si. Kéž by tehdy, když to začalo, byla silná.

„Co máte vy dva sakra za problém," zařvala Hermiona na Malfoye a Zabiniho. Narazila na ně, když se pozdě vracela z knihovny. Nalepili se na ní a nemohla se jich zbavit. Nic neřekli, jen ji už nějakou dobu následovali. Lezlo jí to na nervy. Nejdřív ji celé ty roky štval Malfoy. V tomhle roce s tím začal i Zabini. Byli nemilosrdné duo, které jí ze života dělalo peklo.

„Jaký je náš problém? Ten problém si ty," řekl Blaise Zabini a zastoupil jí cestu.

Zastavila se. Ten pohled v indigově modrých očích se jí nelíbil. Viděla v nich hned několik emocí. Nenávist, zášť, opovržení, zmatenost a... byl to chtíč? Proč se na ní díval s chtíčem?

To ji vystrašilo. Začala od něho couvat, ale narazila do druhé osoby. Ta ji okamžitě obrátila čelem k sobě a pak ji přirazila na nejbližší stěnu. Dívala se do bouřkových očí Draca Malfoye.

„V jednu chvíli tě chceme zničit. Dostat tě na kolena, tam kam patříš!" Malfoy ji přitlačil jeho tělem ke zdi.

Zabini se opřel vedle nich a začal si hrát s pramínkem jejích vlasů. „A pak ucítíme tu tvou vůni a chceme udělat úplně jinou věc." Přičichl si k jejím divokým kudrnatým hnědým vlasům, jako by to byla růže.

„Co chcete udělat?" Hermiona nervózně polkla. Na tohle chování nebyla zvyklá. Nedokázala se mu bránit. Nikdy k ní nebyli takhle blízko.

„Chceme tě pod sebou. Mezi námi," šeptal jí blonďatý zmijozel do ucha.

„Křičící naše jména a prosící o víc. Když jsme v tobě," dokončil myšlenku ten druhý černovlasý tyran potichu do druhého.