Proroctví o osudu

Když světlo potká stín

„Mdloby na tebe," zakřičel Harry a omráčil dalšího smrtijeda. Okamžitě potom se hnal po dalším. Příčná ulice se jimi hemžila.

Fénixův řád dostal informaci o plánovaném útoku a naplánoval odvetnou akci. Harry se s Ronem účastnili prakticky každé takové mise.

Stejně jako většina členů odboje nechtěl Harry používat smrtící kletbu. Pokud někdo zabíjel byla to Lena. Vždy takticky vyhodnotila, koho nechat naživu a vyslechnout a kdo byl na to příliš nebezpečný. Zvládala to neuvěřitelně rychle. Dnes tu s nimi nebyla. Zůstala v táboře a pomáhala se zásobováním.

Náhlý záblesk známých krátkých světle plavých téměř bílých vlasů ho vytrhl z myšlenek. Malfoy.

„Expeliarmus," zaječel naštvaně, ale Malfoy se kouzlu vyhnul.

„Stále naživu, Pottere?" Ušklíbl se. To Harryho rozhněvalo ještě víc. Vypálil po Malfoyovi další kouzlo, ale blonďák se rychle ochránil Protegem.

Harry ale pouze odváděl pozornost. Pokud ho Lena při trénování něco skutečně dobře naučila, tak činit nečekané. Přiblížil se mrštně ke zmijozelovi, ale místo kouzla prudce vykopl vpřed. Malfoy se svalil na zem. Harry stál nad ním a mířil na něho hůlkou. V žilách mu proudil adrenalin a třásl se hněvem.

„Odlož hůlku," ozvalo se za Harrym chladně a neúprosně. Podle hlasu poznal Zabiniho. Zjevně kryl Malfoyovi záda, ale nebyl jediný. Vteřinu na to, co to tmavovlasý zmijozel řekl, totiž přistál vedle blonďáka. Na jeho místě teď stál Ron a obličej měl rudější než vlasy.

„Jak je, Harry," hlesl a nespustil ty dva z očí.

„Celkem fajn," kývl na něho, „co s nimi uděláme?" Pokynul směrem k Malfoyovi a Zabinimu. Ronův pohled nenávistně ztvrdl, ale pak se jeho obličej zkroutil do zlomyslného úsměvu.

„Pouta na vás!" Za moment byli Malfoy i Zabini spoutaní silnými provazy. „Vezmeme je sebou."

„Z nás nic nedostanete," řekl Malfoy a pokoušel se bezúspěšně uvolnit lana okolo zápěstí.

Harry zatím sebral oběma zmijozelům hůlky. „My možná ne, ale Přízrak určitě ano." Malfoy se Zabinim při jeho slovech zbledli.

Harry na ně namířil hůlku a vyčaroval jim na hlavy černé pytle, přes které nemohli vidět a ani nemohli nic slyšet.

Boj mezitím skončil a odboj se shromáždil kolem nich. Společně se přemístili k Temnému lesu. To bylo bezpečnostní pravidlo, kdyby se jich náhodou někdo chytil a jim se podařilo do lesa utéct. Ten, kdo by je pronásledoval, by do tábora sám cestu nenašel.

Tu znali jen klíčoví členové odboje, kteří vedli zbytek podle záchytných bodů, které je naučila Lena. Jinak by se v něm ztratili i oni.

Prošli hustým porostem do útočiště. Původně chtěli jít rovnou do hlavního stanu, ale pak Harryho pohled upoutala Hermiona, jež s něčím pomáhala u jídelny.

Jeden pohled na Rona stačil, aby zjistil, že jeho zrzavého kamaráda napadlo to samé. Tohle Malfoyovi a Zabinimu ublíží ještě mnohem více.

Pevným krokem si to namířili přímo k Hermioně. Jejich kamarádka se na ně překvapeně podívala.

„Máme pro tebe dárek, Hermiono," promluvil na ni Harry a strhl pytel z hlavy Malfoyovi, kterého pevně držel za paži a srazil jí ho k nohám. Vedle něho udělal to samé Ron se Zabinim.

Hermiona je po více než roce znovu oba spatřila. Klečeli jí u nohou a zírali na ní. Měla smíšené pocity. Radost že byli oba naživu. Hněv, protože měla stále zlomené srdce. „Co to..."

„Co to sakra je, Pottere," probral se konečně Malfoy z omámení, že ji znovu po takové době viděl. „Kde to jsme?! Odpověz Grangerová!"

Než stačila Hermiona zareagovat, předběhla ji Ginny. Malfoy dostal pěstí přímo do obličeje. Ze rtu mu kapala krev a Ginny vypadala, že už dlouho toužila právě tohle udělat. „Mluv jen, když tě o to požádáme," zavrčela na něho a zaujala s Lenkou ochranné postavení vedle Hermiony.

„Buď zticha, Draco," uklidnil svého nejlepšího přítele Blaise. Z nich dvou byl méně temperamentní. Dříve myslel, než něco učinil. Rozhlédl se a zjistil, že skupinka okolo něho vypadala jinak, něž když je viděl naposled.

Očima zabloudil k ženě, kterou neznal. Stála poblíž Hermiony z druhé strany než Weasleyová s Láskorádovou a bedlivě si ho s Dracem prohlížela zelenohnědýma mrazivě chladnýma očima.

Věděl, že nikdo z Fénixova řádu pravděpodobně neovládal mudlovské bojové chvaty. Ona vypadala, že by mohla být učitelem jeho starých spolužáků a profesorů.

Pak sklouzl pohledem k jejím holým pažím a vyděsil se. Ona byla Přízrak. Nikdy se s ní předtím nesetkal. Vždy ale ustrašeně sledoval, jak se z některých misí vrátilo vždy méně smrtijedů, než odešlo. Pokaždé navrátilci opakovali jediné. Zabiják s potetovanýma rukama. Koutkem oka viděl, že Draco se díval stejným směrem a tvářil se stejně vystrašeně.

Nervozně polkl. „Co od nás chcete," zamumlal směrem k Hermioně. Ta jediná si je ironicky neměřila tak moc nenávistně. Spíše vypadala smutná.

„Je to na tobě, Hermiono, co se s nimi stane," prohodil Ron.

Hermiona mlčela. Lena se dotkla její paže, aby upoutala dívčinu pozornost. To gesto nikomu z přítomných neušlo. Dívka se uvolnila a podívala se na ni.

„Pokud chceš, zjistím, co potřebujeme. Pak už je nemusíš nikdy vidět," prohlásila laskavě Lena.

Jemně pronesená slova kontrastovala s bodavou bolestí, kterou Draco s Blaisem vzápětí ucítili. Bylo to jako Nitrozpyt, ale mnohem bolestivější a nedalo se mu nijak zabránit. Neznámá žena je teď probodávala upřeným pohledem a procházela jejich vzpomínky jako by horoucně listovala v knize. Každodenní momenty jejich života střídaly chvilky strávené společně a s Hermionou. Štěstí střídal smutek. Něžnost mizela v záplavě bolesti.

Záblesk vzpomínek na vraždu Brumbála Blaise přinutil k odporu. „Ne! Hermiono, prosím. My ho nechtěli zabít." Přízrak v mžiku opustila jejich myšlenky.

„Sklapni Blaisi," okřikl ho Draco, ale i on si oddechl, že to přestalo. Tohle nikdy nezažil. Připadal si tak bezmocně. Proti ní všechna jeho znalost Nitrobrany byla k ničemu. Moment na to ucítil vniknutí do mysli znovu. Ta žena se jim opět hrabala v hlavě, ale tentokrát to nebylo tak nepříjemné.

„Mluví pravdu," potvrdila jejich slova Přízrak. Draco i Blaise na ni hleděli vyděšenýma očima, ve kterých spatřila i zranitelnost. Moc dobře věděli, co viděla. Každý pocit a myšlenku z té osudné noci. Znala teď všechno a už jen čekali, až zasadí poslední ránu. Až všem prozradí jejich nejniternější slabosti.

„Donutili je." Neskrývali překvapení. Jasně viděla, co chtěl Temný pán udělat jejich matkám, kdyby nesplnily požadavky. Ale nic neřekla. Pouze na ně hleděla teď už soucitnýma očima. Draco Malfoy nesnášel lítost, jenže tahle byla přece jen jiná. V tomhle pohledu bylo i pochopení. Ironicky pocházelo od největšího postrachu smrtijedů. Ona strach, co ho sužoval, musela znát a v tu chvíli ji prostě nedokázal za její milosrdnost nesnášet.

„Jak donutili," chtěl vědět Harry.

„Prostě donutili!" Lena ho spražila neúprosným pohledem značícím konec diskuze na toto téma. S tím skupinku opustila a někam spěšně odkráčela.

„Můžete je rozvázat. Cestu z lesa sami nenajdou a stejně nemají kam jít," rozhodla Hermiona a odešla také.

Draco ani Blaise se s ní nehádali, protože to byla pravda. Nejbezpečněji bylo paradoxně v táboře odboje. Báli se, ale zároveň byli šťastní. Znovu viděli ženu, kterou hluboce milovali. I když si myslela, že všechno, co spolu prožili byla lež a pravděpodobně je hluboce nenáviděla.  

˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙

Doufám, že se Vám povídka stále líbí. 

Vaše Elisabeth226 :-)