Proroctví o osudu

Vykoupení

Draco s Blaisem se procházeli po útočišti. Hůlky už jim vrátili, ale stále je každý hlídal a nedůvěřivě pozoroval. Jako by každou chvíli čekali, až na ně zaútočí. Věděli sami, že kdyby se o něco pokusili, neměli proti celému odboji šanci. Alespoň jim dali stan, takže měli, kde spát.

Draco si jejich nenávistných pohledů nevšímal. Byl s Blaisem, kterého miloval nade vše, v bezpečí. To mu pro tuto chvíli stačilo. Prozkoumávali spolu celé tohle místo. Tedy tam, kde jim to obyvatelé útočiště dovolili.

Kupodivu jim nikdo nezakazoval přiblížit se k velkému drakovi, co si hověl spokojeně ve stínu stromů. Možná chtěli, aby je ta potvora sežrala. Zjistili, že jediný, kdo se k němu mohl bezpečně přiblížit, byla Přízrak.

Jmenovala se Lena Denversová. I když teď její jméno znal, nepřipadala mu méně děsivá. Nemohl očekávat, že její laskavost k nim bude pokračovat.

Zamyslel se natolik, že nedával pozor a narazil přímo do Blaise, který se z neznámého důvodu zastavil. „Blaisi, co to sakra..." Podíval se tam, kam černovlasý zmijozel tak upřeně zíral. U jeskyně seděla Hermiona Grangerová a v rukou držela, podle světle růžového oblečení, malou černovlasou holčičku s tmavší pletí, než měla Hermiona sama. „Grangerová má dítě," hlesl a bodlo ho u srdce. Jejich láska k ní nevyprchala a to, že ji opustili a ublížili, je ničilo.

„Vypadá to, že si za nás našla hodně rychle náhradu," zašeptal zlomeně Blaise.

„A vy, že jste chytří?" Překvapeně sebou cukli. Vůbec si nevšimli, že se odněkud zjevila Ginny Weasleyová. Draco od ní pár kroků ustoupil. Moc dobře si pamatoval její ránu.

Zrzavá čarodějka ho ale nechtěla znovu uhodit. I když byla spíše proti, stále si myslela, že měli právo vědět pravdu. „Kdybyste si to dítě prohlédli pořádně zblízka, možná by jste si všimli i těch výrazně šedých očí. Nevím, jak vy dva, ale já neznám moc šedookých čarodějů."

Draco na ní vytřeštil oči. „To je..."

„Je to Dracova dcera," přerušil ho Blaise vlastní otázkou.

Ginny Weasleyová nad tím zakroutila očima. Jako by Malfoy měl tmavou pleť. Malá Sarah vypadala jako kombinace jich dvou a Hermiony. To si toho ti tupci ještě nevšimli? „Je to triplet. Je to dcera vás obou," pronesla a chystala se odejít.

Zarazila jí ruka, co jí chytila za zápěstí. Naštvaně se otočila, aby vrazila jednu tomu, co ji zastavil. Ale když se podívala do dvou zraněných indigových očí Blaise Zabiniho a vedle něho stejně se tvářícího Draca Malfoye, její hněv utichl.

„Ona... ona je opravdu naše," tázal se Blaise váhavě. Jako by se bál, že se Ginny rozesměje a řekne, že si dělala srandu.

„Ano. Měli byste si s Hermionou promluvit." Chystala se je znovu opustit.

„Weasleová," zakřičel na ni blonďák a ona ho spražila pohledem. „Já...my...děkujeme, že si nám to řekla...Ginny."

Ušklíbla se na jeho nečekanou nervozitu. „Není zač." Teď už je nechala osamotě. Museli to s Hermionou vyřešit sami.

„Máme dceru," zašeptal Blaise a zíral na dítě, jako by právě objevil skrytý drahokam.

„Ale...ale co Hermioně řekneme? Nebude nás poslouchat," panikařil Draco.

Blaise však už byl plně rozhodnutý. „Musíme to zkusit. Pokud chceme někdy poznat naši holčičku."

Hermiona seděla na trávě a chovala Sarah, která na ni upínala bouřkové oči. Skutečně stejné jako měl Draco. Toho si oba všimli okamžitě. Přiblížili se k ní.

„Naše dcera je překrásná," promluvil Blaise jemně.

Hermiona při těch slovech ztuhla. Prudce se postavila a přivinula dítě k sobě. Postřehla záblesk zranění v očích Draca i Blaise, když to udělala. Pokusila se uvolnit. Neřešila, jak se dozvěděli, že je Sarah jejich. Stejně by jim to musela říct.

„Můžeme," zeptal se Draco a pokynul směrem k dítěti. Když opatrně přikývla. Oba se usmáli a přišli až k ní.

Společně si zase sedli s Hermionou uprostřed. Tohle postavení jí bylo nepříjemně známé, ale nic neřekla.

Opatrně pohladili dcerku. Ta malýma ručkama chytila každému z nich prst. Pak Hermiona ucítila, jak ji jemně ale pevně objali.

„Omlouváme se," zašeptal Blaise a Hermiona zvedla hlavu, aby spatřila, že měli v očích slzy.

„Promiň, Hermiono. Lhali jsme ti a ublížili." Nečekala, že by tato slova někdy slyšela z úst Draca Malfoye. Měla smíšené pocity.

„Ano. Ublížili," souhlasila nakonec. Nechtěla jim ukázat, jak moc jí to zasáhlo.

„Nelhali jsme úplně o všem," hájil je Blaise.

„A co byla pravda," chtěla vědět. Cítila se znovu zranitelná.

„To, že tě milujeme. Nechtěli jsme, aby se ti něco stalo," prohlásil Draco.

„Neviděli jsme jinou možnost, než tě odehnat. I když jsme věděli, že nám to rozerve srdce," vysvětlil Blaise.

„A teď máme tuhle malou. Jestli...jestli nás budeš ještě chtít, rádi bychom byli součástí jejího života," dokončil Draco a v jeho jindy bezcitných očích se značila nehynoucí láska. Věděl, že mohla říct ne, ale musela vidět, že to myslí oba vážně.

Hermionino srdce roztálo, jako by ho vystavili Onyxovu dračímu ohni. „Miluju vás." Políbila oba horlivě. A radostí se rozbrečela.

„Jak se jmenuje naše dcera," vyzvídal dychtivě Blaise a znovu se holčičky dotkl. Jako by nevěřil, že byla skutečná.

„Sarah," špitla Hermiona a políbila dívenku na čelo.

Večer se s ní opět milovali. Pomalu hladili a líbali každý centimetr Hermionina těla. Mapovali to, co jim tak chybělo. Oba opět byli v ní. V noci prohlásili svou lásku navzájem několikrát a potom usnuli v pevném objetí.

Hermiona byla zase šťastná. V posteli opět mezi nimi. V teple. V bezpečí. Rozhodnutá nikdy je nenechat jít, spokojeně usnula.

Draco a Blaise plánovali totéž, když ji pozorovali ve spánku. Nikdo jim ji už nevezme. Trvalo jim nějakou dobu, než přišli na to jaký byl jejich úkol v tomhle chaosu, ale nakonec se shodli, že mohou udělat jen jedno. A možná přitom zachránit i několik životů.      

˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙

Příjemné čtení.

Vaše Elisabeth226 :-)