Proroctví o osudu

Možná není vše ztraceno

O měsíc později vypadalo útočiště více přívětivěji. Počet jeho obyvatel se nedávno zvětšil, protože po dvou týdnech dorazila i část Fénixova řádu.

Pro Harryho, Rona, Hermionu a Ginny bylo velmi příjemným překvapením, že se k nim připojili Arthur, Molly, Fred, George a Percy Weasleyovi. S nimi přišli ještě Lupin s Tonksovou a Kingsley Pastorek.

Uprostřed tábořiště byl zřízen hlavní štáb ve stanu, do kterého se vešli všichni důležití rozhodující členové. Po řadě přemlouvání se k nim přidala i Brumbálova armáda se Zlatým triem.

Lena se schůzek účasnila, ale většinou ji Hermiona vídala jen stranou od ostatních. Přesto se prokázala jako nepostradatelný člen odboje. Dokázala sehnat prakticky cokoliv, co potřebovali. 

Začalo to vlastně náhodou. Jednou si Dean Thomas se Seamusem Finniganem posteskli po máslovém ležáku. Druhý den bez jakéhokoli vysvětlení ležela před jejich stanem jedna bedna plná lahví. Podobně se to opakovalo několikrát. 

 Možná i díky tomu, že nejbližší místo, kde máslový ležák a některé další věci prodávali, bylo dost vzdálené od jejich skrýše, se dozvěděli Leninu další a možná ne poslední schopnost. Uměla se teleportovat.  

Asi se před ní někdo o tom zásobování musel zmínit, protože jednoho dne zničehonic vzala pár studentů a dospělých sebou. 

Když se za soumraku vrátili, nejenže přinesli spoustu dalších zásob, ale celý večer vyprávěli, jak je učila, jak nenápadně získat, co bylo potřeba a neupozorňovat na sebe. Od té chvíle ji Zlaté trio vidělo v jejich společnosti častěji. Dokonce konverzovala a smála se s ostatními.

Hermiona seděla u táboráku vedle kamarádky Lenky Láskorádové a odpočívala. Ten den byl náročný. Koutkem oka sledovala, jak se Ron s Deanem, Nevillem a Seamusem baví o novinkách ve válce. Kousek vedle nich seděla Ginny a choulila se k Harrymu. Vypadali zamilovaní a šťastní. Jak si zasloužili.

Hermiona se na ten pohled usmála a vzápětí posmutněla. Kde asi byli oni. Za celý měsíc o nich neměla jednou zprávu. Ublížili jí, ale přesto o Dracovi s Blaisem pořád uvažovala. Jsou naživu? Co asi dělali? Pravděpodobně něco odporného na rozkaz Voldemorta. Na mudlorozenou dívku, které zlomili srdce, si pravděpodobně vzpomněli jen tehdy, když se chtěli něčemu zasmát. To ji nesmírně bolelo.

Z myšlenek ji vytrhl Ron, který ji jemně naznačil, aby se vzdálila od táboráku. Když se při odchodu ohlédla zpátky, věděla, že je následuje i Harry.

Všichni tři vylezli na skálu nad jeskyní. Byl odsud perfektní výhled na okolí, kdyby je někdo chtěl tajně poslouchat. Rozhodli se řešit viteály.

Za měsíc se jim nějakým zázrakem podařilo najít Zmijozelův medailon a pohár Helgy z Mrzimoru. Tušili, že jedním z viteálů bude Voldemortův had a že nějaký je jistě v Bradavicích stejně jako meč, který potřebovali k jejich zničení.

Jenže tam se nedalo dostat. Harry pravidelně studoval Pobertův plánek, ale Bradavice se tak hemžily smrtijedy, že to muselo být zkrátka nemožné. Nebo si to alespoň myslelo celé Zlaté trio. A pak jim řešení padlo doslova k nohám.

Jednoho dne k nim nenápadně přišla Lena Denversová. Vypadala jako by se dost slušně porvala snad s celou armádou. Nic neřekla, jen překvapenému Harrymu do rukou položila Nebelvírův meč a stejně tvářícímu se Ronovi diadém s modrým křišťálem uprostřed stříbrného orla. Nedalo se pochybovat o tom, že patřil Roweně z Havraspáru.

„Jak," dostal ze sebe zaskočeně Harry.

„Je těžké mít tajemství v přítomnosti telepata," odpověděla mu. Po chvíli dodala: „Nejsi jediný, kdo je slyší."

Trio po jejím odchodu zmizelo v lese. Pár minut na to zničilo hned tři viteály najednou a jejich zbytky ukryly do černého látkového pytlíku a daly do Hermioniny kabelky s nerozpoznatelným zvětšovacím kouzlem. Pro jistotu tam schovali i meč.

Harrymu pořád hlavou vrtala jedna myšlenka, se kterou se nesvěřil Hermioně a ani Ronovi. Ale teď měl alespoň potenciální možnost promluvit si s někým jiným. Tušil, že ještě spát nebude. Neviděl ji pozdě vzhůru poprvé.

Po pár minutách ji našel přesně na stejném místě, kam chodil s Hermionou a Ronem mluvit o viteálech. Seděla na skále nad jeskyní a sledovala hvězdnou oblohu. Vylezl nahoru k ní. Vypadala, že si ho nevšimla.

„Ahoj Harry," ozvalo se, než stačil na sebe upozornit. Jak ho v té tmě sakra poznala?

„Ahoj. Mohl bych si s tebou promluvit, Leno," zeptal se Harry a cítil se nervózně. Ještě nikdy s ní nemluvil takhle stranou sám. Jen občas prohodil pár slov u jídla nebo u ohně večer.

„Samozřejmě. Copak potřebuješ," promluvila laskavě. Jako by mluvila ke starému příteli.

„Víš napadlo mě...když je slyším...nemohl bych mít podobné schopnosti jako ty?" Sledoval, jak se změnil její přívětivý výraz na tváři na zadumaný. Přesně věděla, o čem mluvil. O viteálech. Hledal odpovědi, proč zrovna on byl s nimi spojený snad všude a ona mohla mít dílky skládačky, které by to šílené puzzle konečně složily dohromady.

„Čarodějové nejsou telepaté. Dokáží tu schopnost jen napodobit kouzlem." Potvrdila mu tím nejhorší obavu.

„To si myslím taky," souhlasil s Lenou. „Myslím... myslím, že vím proč je slyším a myslím, že ty to víš také."

Lena viditelně posmutněla. „Tušila jsem to už delší dobu. Chvíli po tom, co jsem se dozvěděla, proč jste s Hermionou a Ronem pořád mizeli, mi to došlo. Snažila jsem se přijít na to, jak ti to říct."

„Taky bych nevěděl, jak někomu říct, že bude muset zemřít, protože má v hlavě kousek duše zlého černokněžníka. Musel to vědět i Brumbál..." Zarazil se. Nikdy spolu o něm nemluvili. „Jak si ho znala?"

Při té otázce se Lenin výraz zase změnil. Změna tématu ji viditelně uvolnila. „O rodinu jsem přišla velmi brzy. Postaral se o mě, když jsem byla dítě..." Zamračila se. „Nezastavím se, dokud jeho smrt nepomstím... dlužím mu to." To Harry moc dobře chápal. Sám to cítil stejně.

Lena se zvedla a odcházela. Začala slézat dolů, ale zarazila se. „Nemohla jsem zachránit jeho, ale přijdu na to, jak přežiješ ty!" S těmi slovy zmizela. 

Harry měl po delší době lepší pocit. Lenina odhodlanost povzbudila i tu jeho. Najednou měl zase chuť vrhnout se do boje.         

˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙

Po krátké odmlce nová kapitolka. 

Doufám, že se vám líbí. 

Vaše Elisabeth226 :-)