Proroctví o osudu

Hrdinka nebo padouch?

Lena se stále nevracela. Za to se objevil někdo, koho by radši neviděli. Z jedné z postranních uliček vyšli dva smrtijedi v černých hábitech a děsivých maskách. Mířili na ně hůlkami.

„Nikdo se nehněte nebo vás všechny zabijeme," rozkázal chraplavým hlasem první smrtijed.

Nikdo se neodvážil vytáhnout hůlku, protože než by vyslal kouzlo, byl by mrtvý. Nebyla jiná možnost, než jen stát a nehýbat se.

Lena se pořád neukázala. Byl to celou dobu její plán? Čekala na ně snad, aby mohla poslat zprávu smrtijedům? Zmýlila se profesorka McGonagallová v tom, že se nedala koupit? To jim vrtalo hlavami.

„Co po nás chcete, vy parchanti," zakřičel naštvaně Seamus Finnigan, než ho někdo stačil zastavit.

Druhý smrtijed na něho ukázal hůlkou. „Za svou drzost teď zaplatíš," zasyčel. „Avada kedavra!" Vyslal známou zelenou kletbu přímo na Seamuse Finnigana. Studenti okolo něho ječeli a profesoři zbledli. Byl poslán na smrt.

Jenže než vůbec smrtící kletba doletěla k němu, prudce se najednou zastavila těsně u jeho hrudi. Moment se vznášela ve vzduchu, jako by ji tam někdo přivázal neviditelnou nití. Potom se otočila směrem ke smrtijedovi a plnou silou do něho narazila. Byl na místě mrtvý.

Skupinka jen zírala, jak se zbývající smrtijed vznesl do vzduchu. Někam stranou se vyděšeně díval. Pohlédli tím směrem a spatřili Lenu Denversovou s napřaženou rukou.

Smrtijed zděšeně vykulil oči na její pravé předloktí, kde vysunutý rukáv odhaloval černé tetování Horova oka.

Lena se na jeho vystrašené chování démonicky usmála. „Ale ano. Nemýlíš se. Jsem ta nejhorší noční můra, co tě může potkat!" Lena mluvila na smrtijeda, jako by spolu vedli rozhovor. Ale on neřekl ani slovo. Kromě zjevně nevysvětlitelné manipulace s jeho osobou, mu ještě četla myšlenky.

Jenže Lena nedržela žádnou hůlku a takhle silnou bezhůlkovou magii neměl nikdo. To znamenalo jediné. Lena patřila mezi pradávné. Starodávné bytosti s velkou mocí.

Války se starými čarodějnými rody, které se snad snažily získat jejich schopnosti nebo se jim snad nelíbilo, že byl někdo silnější než oni, pradávné skoro vyhladily. Zbývalo jich už jen málo nebo se skrývali.

Jejich magie nebyla stejná jako u čarodějů. Každý se narodil s  osobitými schopnostmi. Lena měla dar telekineze tak silné, že zastavila a přemístila kouzlo. Rovněž zvedla dospělou osobu, jako by manipulovala s pírkem. A ještě byla telepatkou.

Tohle všechno proběhlo Hermioně Grangerové hlavou, když s ostatními sledovala, jak Lena Denversová zlomila smrtijedovi vaz silou vůle. Její oči byly přitom chladné a nemilosrdné. Tohle nedělala poprvé.

„Vyřiďte za mě pozdrav ďáblu," pravila bezcitně směrem k mrtvolám.

Nepříjemné ticho, které se nad nimi vznášelo, přestalo s Nevillovým zašeptáním. „Ty si je..."

„Zabilas je," přerušil ho Ron, který na Lenu slova doslova zakřičel.

Lena se na Rona podívala už méně mrazivým pohledem. „Mnoho lidí si nezasloužilo zemřít. Oni si nezasloužili žít. Sledovali vás. Musíme zmizet, mohli by tu být další." Prohlédla si celou skupinku, co se na ni dívala nedůvěřivými pohledy. Rezignovaně si povzdechla. „Brumbál věděl, co jsem zač. A stejně vás za mnou poslal. Takže jestli chcete přežít, bude to podle mých pravidel."

Otočila se a jednou z uliček se vydala z města. Neřešila, jestli ji následovali. Takže jim nezbylo nic jiného, než jít za ní.

Asi po třech hodinách cesty, se Lena zničehonic zastavila před strašidelně vyhlížejícím lesem. Skupinka si od ní udržela určitý odstup. Jediná McGonagallová přistoupila k ní, aby se zeptala, co se děje.

Podívala se na Lenu, která měla zavřené oči a vypadala, jako by pozorně naslouchala. „Můžeme vstoupit," zašeptala ta s přezdívkou Přízrak po pár minutách.

McGonagallová se chtěla otočit k ostatním, aby jim řekla, že jdou dál, ale najednou se zarazila. Uslyšela děsivý zpěv, který moc dobře poznala. „Tak počkat! Tohle je Temný les?! Spousta lidí v něm přece zešílela! Čarodějové se nad ním bojí přelétat, natož aby do něho vcházeli," promluvila rozhořčeně na Lenu.

„Držte se mě a nic se vám nestane," odpověděla jí, aniž by přestala sledovat les.

„A jak to víš," zavolal na ni Harry.

Lena se na něho otočila a usmála se. „Protože znám jeho tajemství. Je jedním z posledních míst, kde žijí duchové lesa. Jsou to mocné bytosti. Berou na sebe podobu zvířat a stromů. Nemají rádi nezvané návštěvníky. Když je naštvete, sešlou na vás šílenství. Ale nebojte se, znám se s nimi. Nechají nás projít a zůstat, když jim necháme dárek."

Z kapsy batohu vytáhla sáček se sladkostmi. „Zbožňují cukr, takže pokud máte něco sladkého, tak po cestě pár kousků rozházejte. To by mělo stačit. Hlavně se držte u mě." Vešla mezi stromy a skupinka ji nervózně následovala.

Pokračovali asi další hodinu, během které rozhazovali kolem sebe čokoládu a bonbóny, než vyšli na docela velkou mýtinu. Na její druhé straně byla skála se vchodem do jeskyně.

„Vevnitř je jedna velká obyvatelná místnost nebo si postavte stany. Ten druhý průchod vede do menší místnosti s termálním jezírkem, kdybyste si chtěli třeba zaplavat. Jen nechoďte zpátky do lesa. Zítra vás naučím, jak se v něm neztratit." S tím Lena zmizela v jeskyni a po zbytek večera se už neukázala.

Postavili tedy na jedné strany mýtiny tábor a unaveně vlezli do spacáků. Před usnutím přemýšleli, co bude dál.