Víte, jako každý správný autista mám i své speciální zájmy. Jedním z nich je právě vzteklina. Dolů dávám svojí báseň, psanou z pohledu pacienta se vzteklinou, nahoru svou creepypastu, která se promítala i na CreepyConu. (Díky HeavyTeddies!❤)
-
Naději uchopit jsem toužil kdysi,
Jak s dívkou od vedle tancovat,
Kouzelnou flétnou omámit krysy,
Kam ta naděje mohla se schovat?
Zničil mi ji virus jeden,
Ten náboji podoben,
Však já jako postřelený,
Umírám víc každý den.
To ta nemoc vzteklých zvířat,
Musím ležet na lůžku
A jen bezmocně se dívat,
Jak sestra čistí mi podušku.
Už nemohu ani pít,
Bolí mne polykat,
Stejně ale nejvíc pálí,
Mé blízké slyšet vzlykat.
Místo aby lidé drazí,
Věděli mi pomoci,
Od této strašné nemoci
Jen prachy do nesmyslů hází.
Starají se o sebe.
Nemají čas na sebe.
Navzájem.
Můj dojem.
Nemohu se ani hýbat,
Z úst tečou mi sliny.
Kéž by mi šlo lépe dýchat.
Vím, nejsem jediný.
O svůj život přestávám se bát.
Když se vidím nad svým mrtvým tělem stát.
Mě už nic nebolí,
Jen rány příbuzných
Těžko se zahojí...
ČTEŠ
(J)ELITA aneb deník Těch Jiných
RandomPříběhy, radosti, inspirace a strasti lidí, kteří to mají v hlavě trošku jinak...
