(J)ELITA aneb deník Těch Jiných

DODO #3 - O škole

Jak určitě víte, každý z nás má jiný práh vzteku. Někoho naštve jen jediný pohled. Někdo se nerozčílí, ani když mu jen tak uříznete obě nohy. (Viz Cimrmanův Univerzální ptakopysk, který, cituji: "Ztrátu končetin snáší, aniž ztrácí dobrou náladu.")
Ale zpět k mému dnešnímu tématu.
Sice není mým zvykem, se vypisovat na internetu, ale prostě bych nejraději napsala pár bodů o tom, co mi obecně vadí na škole:

- Tak například někteří učitelé jakoby uvízli někde "v pravěku". Podle mě už dneska není in, tzv. "pasivní vzdělávání", kdy se žák musí mechanicky šprtat, a nejen že ho ve výsledku nebaví, ale de facto se tímto nic nenaučí, protože zájem je ten nejlepší učitel.

- Někdy mi připadá, že se učíme jenom pro to, abychom se dostali na další školu, a v tomto duchu jakoby zanikal ten původní motiv školy a to učení se hlavně pro život.

- Výchovy by se neměly podle mě hodnotit známkami, ale jen slovně.
Někomu ta výtvarka prostě nepůjde, no tak zase třeba uběhne 40 koleček. Někdo chytí za celou hru sotva jeden míč, ale zase je chytrý na přírodopis. Někomu škola nejde vůbec, ale zase má zdravý ten přirozený, selský rozum.
Navíc, na nějaký předměty se dá naučit z knih, ale na výchovy většinou prostě máte talent. A většinou je pak ani v životě nepotřebujete. Nejsou tak důležité, tak na co si jejich známkami kazit vysvědčení?

- Školní jídelna. Kvantita nad kvalitou.

- Negativně působící učitelé a učitelky.
Bezdůvodným řvaním si dnes už respekt a přirozenou autoritu opravdu nezískáte.
Ovšem být moc povolný/á taky není dobrý. Žáci se pak chovají jako utržení ze řetězu.

- A tímto se dostáváme k něčemu, co se i mě samotné dotýká.
Někteří spolužáci prostě jentak nepochopí, že vy to máte v mozku "trochu jinak" a měří všechno stejným metrem, což v tomto případě ne vždy tak docela jde.
Třeba dneska. Na jedné z hodin jsem do třídy vlítla nabroušená, protože jsem se bavila s paní ředitelkou právě na téma školství, která, uznávám, sama bohužel reformy dělat nemůže.
Dobře, ale poté ten řev spolužáků byl tak neskutečný, že už jsem se naštvala a řekla jim, že mám sto chutí jim rozjebnout učebnici o hlavu. Musela jsem si nějak ulevit. Nic se nestalo. Ještě to vyprovokovalo druhého autistu, říkejme mu Š. , který se na největšího cynika naší třídy hned vrhl, zatímco jeho asistentka se ho snažila odtáhnout. Ale daný cynik si samozřejmě začal dělat srandu, že "blázen utekl z blázince" atd. To už jsem nevydržela a na celou třídu zařvala "Držte už huby", načež jsem v záchvatu vzteku odběhla na chodbu, kde jsem se vybrečela v náručí paní  asistentky od Š. Poté jsem se dozvěděla, že Cynik dostal poznámku a byl přesazen. A můj kámoš Š. mu také domluvil, něco ve stylu jako proč on, "normální" kluk, ze sebe dělá takovýho debila, ačkoli my, autisté, se chováme v těch hodinách slušně. Celkem stěr, musím uznat :)
Ano, Cynik je skutečně uvnitř chytrý kluk, ale opravdu se rád předvádí a nebere ohled na menšiny (autisty, homosexuály atd.) Asi si ani neuvědomuje, jak svým chováním může dané osobě ublížit.
A navíc jsem na pochybách. Spolužáci mi říkají, že si za to můžu sama, ale lidi, co se více vyznají v té psychologii vědí, že to prostě mám trochu jinak. Takže prosím, lidi...
"Podle sebe soudím tebe" není dobrý přístup. Někomu může ten váš sarkastický humor vadit. Někomu může vadit třeba, (pro vás úplná píčovina) když má svoje věci na lavici špatně seřazeny. A nebo se ke mně chovejte jak chcete, ale pak už mi nevyčítejte, že občas bouchnu. Opravdu emoce prožívám silněji a vše si beru více k srdci. Ovládat se musím už jenom tím, že většinou se snažím ty vaše poznámky ignorovat...
Jinak vás mám celkem ráda. Pac a pusu ❤