ARALUEN - Výcvikové středisko (Hraničářův učeň FF)

Prolog ~ Cizinec

Will seděl v kanceláři ředitele dětského domu na jihu Londýna* a snažil se necivět na tmavovlasého muže rozvaleného ve vedlejším křesle. Rozhodně nebyl starý, ale mladý taky ne. Jeho oblečení o něm taky moc neprozradilo - měl na sobě tmavě zelenou mikinu s kapucí a černé kalhoty. Ale něco na jeho tváři - ty studené skoro černé oči a ledabyle ostříhané černé vousy - Willa z nějakého důvodu znepokojovalo.

,,Tohle je on?‘‘ Když promluvil, měl slabý španělský přízvuk. Jeho hlas byl tichý a klidný, skoro konejšivý, vůbec se k němu nehodil. ,,Moc teda nenarostl.‘‘

,,Věř mi, vyniká ve všech vlastnostech, kterých si tvůj sbor cení.‘‘ Odpověděl ředitel dětského domova trochu obtloustlý, ale sympatický chlapík, sedící za velkým dřevěným stolem. Byl zároveň vysoce postavený politik, přitom si ale zachovával dobré srdce, které ho donutilo otevřít dětský domov. Dbal přitom na to, aby jeho chovanci žili v co nejlepších podmínkách. ,,Už ani nepočítáme kolikrát z legrace vylezl na střechu opatrovny a měl bys ho vidět, když se v noci plíží pro jídlo z kuchyně."

Will se trochu zamračil - oni vědí, že chodí pozdě v noci pro koláčky?

Teď pro změnu promluvil cizinec. ,,To bychom měli fyzickou zdatnost, ale co psychika? Nevypadá zrovna jako myslitel.‘‘

Will trhl hlavou a ublíženě se na cizince podíval. Byla pravda, že třeba v dějepisu pokulhával, ale logické myšlení v matematice mu šlo víc než komukoli v jeho ročníku. Docela ho překvapilo, když zjistil že cizinec se usmívá.

,,O ano! Chytrý je, hlavně když vymýšlí, jak ztrapnit všechny ostatní chovance. A pokud možno i mě.‘‘

Will překvapeně vzhlédl. To ho zavolali jen proto aby ho mohli urážet? Toho si už si vytrpěl dost od ostatních sirotků. A důvodem nebyl vždy jen jeho malý vzrůst...

,,Jak se jmenuje?‘‘ zeptal se cizinec.

,,Will Smith.‘‘

,,Smith?‘‘

,,No, my vlastně jeho jméno neznáme. Objevil se v řece před dveřmi opatrovny, na listu papíru, co u něj byl, stálo jen jeho křestní jméno - Will. Tak jsme mu dali to nejčastější příjmení, chápeš. Lepší než něco vymýšlet.‘‘ To byla pravda, Willovi jméno nikdo neznal. Bohužel to věděli i ostatní chráněnci, mezi jeho nejurážlevivější přezdívky patřila jedna, která ji vždy zranila - Will Nikdo.

Teď byl ale Will moc zaujatý hovorem, než aby si toho všímal - co ten cizinec chce? Proč se zajímá zrovna o něj? A co je sbor? Vypadalo to, že cizí muž a ředitel se znají.

,,Vím, že na tebe velitel sboru tlačí kvůli ostatním. Ale ty víš, že bych ti nedoporučil nějakého troubu.‘‘ Ředitel ze sebe vysypal několik vět, kterým Will absolutně nerozuměl. Ale přinejmenším ho ředitel nepovažoval za troubu.

Cizinec se zamračil. ,,Vím, že mi nenabídneš žádného hlupáka. Ale já potřebuju toho nejlepšího z nejlepších...‘‘

Will byl od začátku rozhodnutý do rozhovoru se nemíchat dokud nebude vyzván. Ale teď by se nejraději ozval, a pokud možno hlasitě, proti tomu, že o něm mluvili jako o zboží. Ovládl se, když ředitel dodal něco zdánlivě nepodstatného. ,,Zbožňuje matematiku, líbí se mu logické myšlení. Vlastně se mu líbí strategie obecně. Tohle už tě zajímá?‘‘

Tmavovlasý muž zavrtěl hlavou. ,,Nejde o to, že by mě ten chlapec nezajímal.‘‘ Otočil se k Willovi, kterého mezitím začalo pro změnu štvát, že o něm mluví, jakoby neexistoval. ,,A jak ti jde škola, Wille?‘‘