ARALUEN - Výcvikové středisko (Hraničářův učeň FF)

2. Kapitola ~ Učitel

Po tom, co se Will a Alyss rozloučili s Jenny, která jim na cestu dala ještě pár ovocných koláčků, stáli tenď před automatickými dveřmi Střediska Araluen.

,,Mohla bych ti o této budově vyprávět spoustu, ale nepředpokládám, že tě to zajímá.’’ prohlásila Alyss. ,,Takže to řeknu ve zkratce.’’ Těsně předtím, než začala vyprávět, rozhlédl se kolem sebe. Na chodníku na druhé straně dvouproudé silnice bylo pár lidí, většinou pejskařů, ale nikdo v doslechu. Willa napadlo, že to co mu chce říct asi není určeno pro uši náhodných kolemjdoucích.

,,Když se teď podíváme na minulost tohohle státu, dalo by se říct, že jsme byli vždy rozdělení na církevní a světskou moc...’’ Will se snažil Alyss poslouchat a přitom si ji nenápadně prohlédnout. Měla štíhlou a vysokou postavu - byla celkem o dost vyšší než on, medové vlasy, hezké, ale ostré rysy a světle šedé oči. Když se zahleděla na budovu Střediska, vypadala celkem roztomile...

,,...že se dál dělila i světská moc, na vládu a na - hele. Proč na mě tak zíráš?‘‘

,,Cože?! Ne! Teda...’’ Rychle sklouzl pohledem na budovu.

,,To je v pořádku, já tě chápu.’’

,,Vážně?’’

Přikývla. ,,Jsem tady asi první zhruba stejně starý člověk, kromě Jenny, kterého jsi viděl. Takže jsi nervózní. Ale to je v pořádku, já taky byla.’’

,,Tebe sem vybrali stejně jako mě?’’

,,Ne, nemám ponětí jak vybrali tebe, já se sem přihlásila sama.‘‘

,,To jde? Nemusí tě... vybrat, nebo tak něco?‘‘

,,Ne, ale já jsem jiný případ. Jak bys zjistil, kdybys mě poslouchal.‘‘ Will ztichnul a ona pokračovala. Z naší minulosti jsme vyvodili, že se světská moc dělila na dvě další části, které spolu úzce spolupracovali. Vládu a něco, co by se asi dalo nazvat jako výkonná moc. Patří tam armáda a diplomatický Sbor, pro který pracuju já.‘‘ Will na ní pohlédl s novou úctou. ,,A pak je tu samozřejmě poslední sdružení, které se nedá úplně popsat. Říkáme mu sbor. To jeho členové založili tuhle budovu a celé Výcvikové středisko Araluen - a pojmenovali ho podle hradu, kde měli hlavní sídlo.‘‘

Než se Will stihl zeptat, proč ten Sbor zakládal nějaké výcvikové středisko, a vůbec, co byl zač, prošla Alyss automatickými dveřmi do velké, ale skromné vstupní haly, a on ji musel následovat. Naproti nim byla dvoje schodiště a nahoře obě ústila na velký balkon, z kterého vedly dvoje dveře. Will už zjistil, že levé vedou k pokojům, do jídelny a ke kancelářím, které míjel vždy, když se vydal na jídlo. Co skrývají ty pravé neměl tušení, ale ty levé byly pořád zamčený, teda až na dnešek, někdo musel vědět, že má schůzku a nechal je odemčené. Nepochyboval, že pravé budou taky zamčené.

Samozřejmě, že přemýšlel, že se tam nějak vloupe - musel udělat čest svojí pověsti průšviháře. Ale byl si vědom malých kamer v rozích místnosti...

,,Už sis všiml té výzdoby?‘‘ zeptala se Alyss a on přikývl. Když hledal kamery, zavadil pohledem i o strop z mohutných trámů. Byla to asi jediná vyjímka, co se týkalo zdobení. Byly na něm totiž zavěšený desítky jednoduchých, skoro metr dlouhých šípů.

,,Je jich tam přesně tisíc devět set čtyřicet čtyři. To číslo je dělitelné dvaceti čtyřmi. Je to proto, že ty šípy jsou ze středověku, patřily skupině lidí zvaných hraničáři. Byli známí tím, že v toulcích měli vždy přesně dvacet čtyři šípů - jejich přesnost při lukostřelbě byla pověstná.‘‘ V jejím hlase se objevil nádech úcty. ,,I dnes to hraničáři dodržují, mají přesně dvacet čtyři nábojů-‘‘ Will ji skočil do řeči. ,,Oni pořád existují? Mluvila jsi o středověku...‘‘

Alyss se odmlčela a v hlavě si srovnávala myšlenky. ,,Pamatuješ jak jsem mluvila o tom Sboru, co se nedá úplně popsat?‘‘ ,,Ano.‘‘ ,,On... se vlastně vyvinul z Hraničářského sboru. Jeho úloha se nezměnila, jenom se zmodernizovaly jeho metody. Teď jsou to taková tajná služba, už se jim moc neříká hraničáři, většina lidí jim říká prostě Agenti. Ale pořád mají padesát členů a své následovníky si hraničáři vybírají sami.‘‘

Will se zamračil. ,,Vybírají sami?‘‘

Alyss nepřítomně přikývla. ,,Vyberou jen ty nejlepší z nejlepších.‘‘

Nejlepší z nejlepších... Willovi chvíli trvalo, než si vzpomněl, kde to už slyšel. Ten cizinec, pan O'Caerick... Ředitel tvrdil, že Will má všechny vlastnosti, kterých si Sbor cení.

,,Já jsem hraničář?‘‘ Řekl to docela klidně, vzhledem k tomu, že o nich nic nevěděl. Dokonce ani to, jestli je být hraničářem výhoda, nebo ne.

,,Ano. A měl bys na to být hrdý. Hraničáři drží v rukou budoucnost království.‘‘ Řekla to nezaujatý tónem, ale něco v jejích očích Willovi prozradilo, být jedním z těch agentů je opravdu velká výsada. Chtěl něco podotknout, na něco se zeptat, prostě porušit to trapné ticho, ale Alyss už vyrazila k pravému schodišti. Zastavila se až nahoře, vytáhla z kapsy klíč a odemkla pravé dveře.

,,Ty levé dveře vedou do obytné části, ale my teď potřebujeme do těch druhých - za nimi se odehrává výcvik.‘‘ Opět nenechala Willa zeptat se na jednu z desítek otázek, na které by rád znal odpověď. Otevřela dveře a vešla do chodby za nimi.

Chodba byla úzká, ale ne tak stísněná, jako dveře v obytné části. Po obou stranách byly kromě toho na obou stranách okna, skrz které Will zahlídl stropy dvou tělocvičen, jednu po každé straně.

,,V tomhle patře jsou šatny, sprchy, a učebny, kde se probírá teorie. O patro níž jsou dvě velké tělocvičny, kde probíhá výcvik.’’ Zasvětila ho Alyss. Will send zamračil. Konečně mu docházelo, co se tu děje. Docela hodně překvapilo, že jediné, co cítí, je zvědavost.

,,V těch tělocvičnách bude pětkrát týdně probíhat tvůj výcvik. V sobotu budeš mít volno a o nedělích budeš mít jen hodiny teorie.’’ Will se pokusil si to zapamatovat. ,,Přesnější informace ti řekne tvůj učitel. Já už se s tebou budu muset rozloučit. Ale když budeš potřebovat s něčím pomoc, najdeš mě v kavárně, chodím každou sobotu přesně v osm ráno.’’ Usmála se. Bylo to poprvé, co jí Will viděl se usmívat, a moc jí to slušelo.
,,Teď jenom sejdeš po schodech na konci chodby a půjdeš do tělocvičny číslo dva. Hodně štěstí.’’

Will se taky usmál. ,,Díky.’’ Přikývla a prošla kolem něj zpět do vstupní haly. Will za tím sešel po schodech a našel dveře s velkým černým číslem dva. Když je otevřel, napadlo ho, že to Alyssino o štěstí asi bude potřebovat.

V tělocvičně stál ten cizinec s kamennou tváří, Halt O'Caerick.