ARALUEN - Výcvikové středisko (Hraničářův učeň FF)

4. Kapitola ~ Voják

Po skončení neuvěřitelně dlouhé lekce (nebo tak mu to aspoň připadalo), se Will konečně osprchoval a převlékl. Potom si vzpomněl, že Alyss mluvila o hraničářích s velkou úctou, podíval se do skříně a zjistil, že mu tam přibyly ještě jedno tričko, zelená mikina s kapucňou a zipem a tmavo šedé kalhoty a rozhodl se obléct si je.

A pak přišla událost, kterou očekával celý tenhle strašný dlouhý den - večeře. Halt mu na konci tréninku vysvětlil, že tentokrát má večeři posunutou dřív, aby se na ní setkal s ostatními kadety. Vzhledem ke svému hladu to Will rozhodně uvítal.

Jídelna teď působila úplně jinak než když tu byl sám. Skoro všechny dřevěné stoly, kterých bylo aspoň dvacet a u každého čtyři místa, byly obsazené. Žluté světlo působilo skoro útulně.

Will si došel k pultu pro tác a jídlo a hledal volné místo. Netrvalo mu to dlouho, od jednoho stolu na něj mávala jistá plavovláska. S úsměvem si vedle Alyss přisedl. Naproti ní seděl zhruba stejně starý, vysoký kluk.

Kluk se usmál a natáhl k němu přes stůl ruku. ,,Jsem George.'' Měl pečlivě učesané tmavé vlasy a naškrobenou bílou košili, přitom ale vypadal celkem sympaticky, jako nějaký mladý podnikatel. Will si s ním potřásl. ,,Jsem Will.''

George energický pokýval hlavou. ,,Alyss o tobě mluvila. Takže nový hraničář? Jak se snášíš s O'Caerickem?'' ,,Jo... Ujde to. A co ty?''
Neměl chuť popisovat tajemného učitele.

George se zasmál. ,,Jsem pomocná síla diplomatického sboru. Všichni jsou tam přez řečnění, ale nikdo přez papíry.'' ,,Vážně? To zní jako zajímavá práce.'' Neznělo to jako zajímavá práce. Ale George vypadal tak unešeně, že ho Will nechtěl urazit.

,,Já vím!'' Horlivě přikyvoval.
,,Spousta lidí si myslí, že je to-'' ,,Georgi.'' Alyss ho tiše oslovila a položila mu ruku na rameno. ,,Nemyslím si, že zrovna tohle Willa zajímá...'' Usmála se, aby bylo vidět, že to nemyslí zle. ,,Kromě toho, už vydávají jídlo.'' Kývla hlavou k oknu v rohu jídelny, naproti vstupním dveřím.

Will už vstával, ale George ho za rukáv stáhl zpátky na židli. ,,Ehm... Teď bych tam asi nechodil.'' U výdejního pultu už se dělala fronta a lidé v ní nevypadaly jako upravení žáci diplomatické služby kolem jejich stolu. Měli na sobě vesměs černé a hnědo-zelené oblečení, vlasy ostříhané nakrátko, ale přitom neupravené a divoké výrazy. Bylo jich tak dvacet a cestou do fronty se navzájem předbíhali a strkali do sebe.

Museli sedět až vzadu v jídelně, takže si jich Will nevšiml. ,,Co jsou zač?'' Netušil, jaký si na ně má udělat názor. ,,Vojenská škola.'' Hlesla Alyss. Willovi došlo, že všichni se ztišili, dolehla na něj nepříjemná atmosféra, z principu se ale nechtěl nechat zastrašit partou kluků.

,,Kadeti na vojáky. Hrozná parta. Spoléhají na násilí, ne na diplomacii. Asi ti došlo, že se s nimi moc nemusíme.'' Georgův hlas byl trochu hlasitější než Alyssin a jeho odhodlaný výraz vyvolal ve Willovi novou vlnu sympatií. ,,Jsou i vyjímky.''
Alyss to skoro zašeptala, hleděla do prázdna. Willa napadlo, jestli přemýšlí o té vyjímce a jestli ji zná, nebo si jsou dokonce blízcí. George naklonil hlavu na stranu. ,,Vyjímka potvrzuje pravidlo.''

,,A to jim nikdo... já nevím, neřekne aby se uklidnili? Už jste se někdy pohádali? Nebo poprali?'' Zeptal se Will. ,,No...'' Jinak výřečnému Georgovi projedou došla slova. ,,To není bez důvodu, že dvě skupiny lidí co se jinak nemůžou vystát jsou spolu u večeře. Má nás to... sblížit. Ale ano, už byli nějaké hádky.'' Vypadalo to, že téma je uzavřené.

,,No, fronta už je menší, nechcete si pomalu jít pro jídlo?'' Alyss po něm vrhla opatrný pohled, ale George ji povzbudivě poplácal po rameni. Willa by zajímalo, jak dlouho a dobře se znají.

,,To je v pohodě, Alyss. Je to hraničář.'' Přitom slově se ušklíbl. ,,Nemusíš tam teď jít s námi, ale vždyť nic neděláme špatně, ne?'' Alyss si povzdechla. ,,Samozřejmě, že vás tam nepustím samotný.'' Už z toho že mluvila neformálně se dalo vyvodit, že není nadšená. ,,S vaší šikovností ještě přijdete k újmě.'' Rychle se zvedla.

Jakmile se postavili do fronty - jestli se tak řada pokřikujících kluků dala nazývat - začali za ně proudit ostatní diplomaté. Will několikrát zaslechl slovo ,hraničář’ a poprvé byl pyšný na zelenou uniformu. Přinejmenším do té doby, než se k němu otočil jeden z vojenských kadetů.

,,Hele, skrček.’’ Jeden obzvlášť vysoký a svalnatý kluk v zelené uniformě se zasmál a Will se podrážděně otočil. Kluk se zářivě usmál, ale studeně modré oči zůstaly chladné. ,,Už sis všiml, že tady jsou první vojáci? Tak se vrať ke stolu - revolucionáře nemá nikdo rád.’’ Will chtěl odseknout, ale z řady vojáků se vynořila vysoká dívka s krátkými hnědými vlasy a hezkou, ale ostře řezanou tváří. Až teď si Will všiml, že mezi vojáky jsou i holky, měly totiž krátké vlasy a stejné oblečení jako kluci.

,,Hej Horáci!’’ okřikla dívka vojáka. ,,Je to zelenáč.’’ Horác obrátil oči v sloup. ,,No a co, Del? Chce tu být, tak se má naučit pravidla.’’ ,,Tak to Delia nemyslela.’’ Z řady se vynořil další kluk, postavil se vedle Horác a zatahal Willa za kapucu. ,,Je to Hraničář.’’ I když Willa těšilo, že ho kvůli mikině berou vážně, mnohem lepší by bylo, kdyby ho respektovali pro to, jaký byl. Třeba pro jeho výřečnost...

,,To, že jste tu první není pravidlo. Mám stejný právo tady stát jako ty!’’ Horáci vypadal, že se ho to dotklo. Ne, že ho to přímo rozzuřilo. Ale to bylo Willovi jedno. Přinejmenším než přišla první facka.

Will si právě prošel hodinovým tréninkem uhýbání, takže vyhnout se první ráně nebyl problém. Ale pak se pokusil to Horáci vrátit. Na ruku se mu ale pověsila Alyss. ,,Ne!’’ Na straně vojáků se stalo něco podobného, překvapivě křehce vypadající blondýnka chytla Horáce za ruku z jedné strany, za druhou ho chytil vysoký zrzek.

,,Pusť mě Jerome!’’ zařval Horác. Will využil příležitosti, vytrhl se Alyss ze sevření a vrazil Horácovi facku. Nestihl se ale stáhnout včas, a Horác, kterému se podařilo uvolnit ruku, kterou mu držela dívka mu to vrátil, s jedním rozdílem. Jeho ruka byla na rozdávání ran zvyklá a způsobila mnohem víc bolesti.

,,Horáci!’’ Blonďatá dívka zakřičela a Horách se otočil, jako by si jí všiml až teď. ,,Ev?’’ Ev se zamračila, a Will zaregistroval, že jí všichni přítomní věnují plnou pozornost. Navzdory tomu, jak křehce působila, budila dojem velké autority.

,,Nech-toho-kluka-být.’’ řekla pomalu. Horáci se usmál. ,,Jistě.’’ Se stejným úsměvem se obrátil k Willovi. Ten mu ho ale neoplatil, otočil se na patě a mířil ke dveřím, tvář rudou. Ale ne rozpaky, čirým vztekem. Tahle hádka ještě nejspíš neskončila.

Ahoj!
Možná jste si všimli, že můj Halt pochází ze Španělska a ne z Irska. Hledala jsem si to a Hibernie je skutečně inspirovaná Irskem, ale do kontextu mého příběhu líp zapadá Halt jako Španěl. Díky moc za pochopení!

Aras