ARALUEN - Výcvikové středisko (Hraničářův učeň FF)

3. Kapitola ~ Hraničář

Když Halt poprvé viděl Willa, připomnělo mu to jeho samého, když byl v jeho věku. I když on své rodiče znal, své příjmení nenáviděl úplně stejně jako Will. A to Willovo aspoň neznal každý, kdo se pohyboval v politice...

Teď mu Will zase připomněl prvního kadeta, kterého Halt vycvičil - Gilana. Měl úplně stejný zvědavý, ale trochu ustrašený výraz. To Halta nevyvedlo z míry - za prvé proto, že se děsivě dokonce snažil působit, za druhé proto, že ho z míry nevyvedlo nikdy nic.

,,Takže...'' Will váhavě začal.

,,Takže ti Alyss vysvětlila, kde jsi?'' dával si pozor, aby to znělo lhostejně, ale zajímal ho jeho názor na ní - lidí z informačních služeb si vždy vážil.

,,Ano. Je moc... milá.'' Snažil se nedat najevo, jak moc na něj zapůsobila.

,,Skvělé. Protože všechny problémy ohledně ubytování budeš řešit s ní. Ale teď- co to máš sakra na sobě?'' Sám měl stejnou volnou zelenou mikinu jako v dětském domě a šedé džíny. Will měl modré tepláky a volné bílé tričko.

,,Myslíš, že před misí se vždycky stihneš převléct do pohodlného oblečení? Sežeň si něco slušného!''

Will se zamračil. ,,Ale...'' Mávl rukou a obsáhl gestem celou tělocvičnu. ,,Nebudeme cvičit, nebo tak něco?''

Halt si povzdechl. ,,Budeme, ale ne v teplákách. Představ si, že jsi osobní strážce krále Duncana a doprovázíš ho na důležitou radu. Ale v tom ho někdo napadne. Co uděláš?''

,,Já budu osobní strážce krále Duncana?''

,,Ne, pokud se nepřestaneš ptát na kraviny. Co uděláš?''

,,Zachráním ho. Rychle zakročím, tak jak tam stojím a- aha. Jasně.'' Willova tvář se rozjasnila.

,,Asi sotva se stihneš převléknout. My tady cvičíme ve stejných podmínkách, v jakých se pak budeme pohybovat. Takže buď rád, že chci jen džíny a ne třeba sako.''

Will přikývl. To dávalo smysl... ,,Takže si mám dojít pro džíny?''

Halt si znovu povzdechl a místo odpovědi zmizel ve dveřích kumbálu. Když se znovu objevil, hodil před Willa na zem kúpu oblečení. Než se k němu Will natáhl, zarazil ho rukou. ,,Zvědavost je dobrá vlastnost, ale ty to už přeháníš.'' Kdyby Halt nepůsobil tak tajemně, možná by se dokonce zatvářil uraženě.

,,Nejvíc bys měl pochopit, co jsem zač. Jsem hraničář.'' Odmlčel se, čekal, jestli na Willa udělá dojem. Ten ho jen chvíli pozoroval a pak neurčitě zamával rukou. ,,To mi řekla Alyss. Takže...''

Halt měl chuť složit hlavu do dlaní.

,,Tak jinak. Wille, pro svoje schopnosti jsi byl vybrán, aby ses stal jedním z hraničářů, jednotce agentů s dlouhou tradicí.'' Zvedl ruku, aby zadržel příval otázek. ,,Ano, vím, že ti to Alyss už řekla. A já tě stejně nehodlám nudit podrobnostmi... Tady'' - obsáhl rukou tělocvičnu - ,,jsme kvůli praktické části výcviku.''

,,A ten výcvik bude probíhat jak dlouho?'' ,,Já myslel, že o těch otázkách jsem už něco řekl.'' ,,Já... Tohle si mám obléct?'' ,,Ne, to je jenom na okrasu.'' Když se Will zatvářil nechápavě, Halt byl skutečně na pokraji se svojí trpělivostí. ,,Samozřejmě, že si to máš obléct! Ale ne tady!'' Dodal, když Will váhavě vzal do ruky lem trička. ,,Vzadu je šatna...''

• • •

,,Tohle je tvoje uniforma.'' prohlásil Halt. Will si prohlédl šedé kalhoty, ne zrovna pohodlné ale ani slušné. To platilo i o košili a zelené mikině s kapucí. Nejspíš to s tím společenským oblečení nebude tak zlé-

,,Au!'' Na zem se skutálel míč, který před chvílí narazil do Willovi hlavy. ,,Nebyl jsem připravený!''Rukou si masíroval zátylek, určitě tam bude mít modřínu...

Halt se zasmál. ,,Jasně že nebyl, když zkoumáš oblečení. Nenapadlo tě třeba se rozhlédnout?''

Na zemi vedle Halta leželi další míče. Will se zatvářil uraženě, ale učiteli se do očí nepodíval.

,,Takže ten super tajný výcvik hraničářů spočívá v chytání míčů?'' Halt strčil nohou do nejbližšího míče. ,,Ovšem, že ne. Nebyl jsem si jenom jistý, jestli na to aby tě probral bude stačit jeden. Tak mě napadá... my ty míče vlastně nepotřebujeme. Mohl bys je prosím odnést zpět do kumbálu?''

Will posbíral míče a zamířil do malé místnosti na konci tělocvičny. Cestou jo ještě Halt s protivnou slušností požádal aby si přinesl žíněnku.

Název kumbál poměrně velkou místnost moc nevystihoval. Na zemi se považovaly vedle míčů spousty činek a na zdech visely boxovací pytle. Pod slovem trénink si Will představoval třeba volejbal, ne posilování, to ho moc nelákalo.

Žíněnky byly až úplně vzadu, překryté několika činkami a dokonce se na ně nějak dostal jeden pytel. Zatímco to všechno odklízel, napadlo ho, jestli to sem nedal právě Halt, jako součást výcviku.

Když konečně dotáhl tlustou modrou žíněnku přibližně do středu tělocvičny, Halt už netrpělivě podupávat nohou. ,,No konečně! Sundat boty a stoupání si na žíněnku.''

Will si sundal obnošené tenisky - poslední věc, kterou měl na sobě a pocházela ještě z dětského domova. Připadalo mu to symbolické. Připadal si teď jako někdo úplně jiný.

,,Připraven?‘‘ Než Haltovi odpověděl, zapotácel se pod úderem na hlavu. ,,Já nebyl jsem připravený!‘‘ Bránil se roztažený na žíněnce. Halt naklonil hlavu na stranu. ,,Tak proč jsi nic neřekl?‘‘ Zdálo se to Willovi, nebo mu zacukal koutek? Jeho to baví?

,,Znova.‘‘ Zavelel učitel. ,,A teď zkus napodobit tenhle postoj.‘‘ Nohy měl na šířku ramen, pravou trochu vysunutou ve předu, ruce zatnuté v pěst bránily obličej. Will se pokusil napodobit ho, paže tvořily něco jako střechu nad jeho hlavou. Tentokrát když přišel úder, zapotácí se, ale nespadl a Haltově ruce se úspěšně vyhnul.

,,Znova.‘‘ ,,Neřeknete mi třeba nějaký speciální způsob, jak se bránit?‘‘ Halt si povzdechl. A znova zaútočil. Tentokrát Willa z boku trefil do hlavy. ,,Au!‘‘

Halt nespokojeně zavrtěl hlavou. ,,Znova.‘‘

Will sice nechápal tenhle způsob tréninku, konečně si ale našel systém v uhýbání. Po asi dvacátém ,,znova‘‘ se dokázal vyhnout většině úderů. Po pár minutách přestal počítat úspěchy a neúspěchy a uvažovat, jestli se Halt nedostal do nějakého transu kdy dokáže říct jen jedno slovo a stále opakovat stejný pohyb.

Nakonec, asi po hodině Halt ustoupil ze žíněnky. Nebyl ani udýchaný, což Willa s propoceným tričkem a mokrými vlasy vlastně ani nepřekvapilo. Zvědavě učitele sledoval.

,,Ptal jsi se, proč ti nepřesvědčí nejlepší taktiku.‘‘ Halt si protáhl ruce. ,,Co by to bylo potom za úspěch, kdybys dělal jen to co řeknu?‘‘ Will neodpověděl, nenapadlo ho jak. Haltovi tváře se dotkl náznak úsměvu. ,,Když jsi unavený, nejsi ukecaný. Možná bychom měli všechny tréninky začínat takhle, co říkáš?‘‘

Will zaúpěl. Možná je to pro dnešek konec? Halt se ale postavil na žíněnku a prohlásil to slovo, co se Will naučil nesnášet. ,,Znova!‘‘ Byl si jistý, že tentokrát se Halt usmál.