Hráli jsme hru, kterou jsme milovali,
Hráli jsme hru, kterou jsme postrádali,
když přišla rána nečekaná
zhůry dána, oslepená
tou temnou mlhou chtíče.
Hráli jsme hru, oba dva na stejném poli,
však jen jeden je vítěz a druhý jen roní
ty slzy naděje, nebo snad beznaděje?
Jen jeden je vítěz a druhý poražený,
však prohra tak sladká jest a výhra ho bolí?
Kdo rozumí tomu, ani on sám už neví.
Jediné co pohání ho
zrádný chtíč co se plazí
po těle krásky, tak líbezné,
že sám ďábel mu ji poslal.
Tak jen ať si ji převezme!
V jejích očích se takřka utopil,
líbeznými tóny ji polapil
jako ptáčka v kleci.
Hleď, on ji už drží!
Teď začne zábava!
Avšak netušil do čeho se to pouští,
přišel chtíč,
tvrdá rána a nemoc zrádná jako ona sama.
Netušil co tahle nemoc znamená.
Je to snad posedlost tím, aby byla nahá?
Ach ty křivky, bledá pleť a rudé vlasy
krev už stéká,
Nevšimnul sis?
Tak tohle je ten kámen úrazu,
když muž chce jen vidět svoji múzu
ve světle tak průzračném
ve světle, v němž ji nikdy nesměl spatřit.
Má naději?
Dokáže ho ještě múza spasit?
ČTEŠ
TEMNÉ MÚZY ÚPLŇKU
Poetry🌚 Potěšení není člověka vlastnit, ale mít v místnosti ještě jednoho spoluhráče s vášní.
