TEMNÉ MÚZY ÚPLŇKU

Tíha slova

Držím v sobě těžké podezření,
že krása půlnoci věčná není,
že chybí nám v životě upřímné pohlazení,
že v duši máme hluboké poškození.

Tělo tak mladé
však pocitem
duše stará jest.
Oči máš zlaté
však zalité krví,
není to tvá čest.

Podezření,
že tráva není již zelená,
v popel se obrací,
ty přijdeš mi vzdálená
jako Večernice
co přijde až obloha zčerná.

Těžká slova zde padají,
v husté mlze nás hledají
a my voláme do dály
však zůstaly jsme sami.

Mlhou nás objal okolní svět,
dívám se do vody co hledí na mne
a říká si, zda nejsem pouhý zvěd
a tma mne přivedla k jejím rozevlátým sukním
však vyrůstá jí na plicích pouhý leknín.

Jsou věci, které dozvědět se nemají
jak dvě milenky své duše laskají,
slzy štěstí probouzí je k vědomí
že těžké duše mají,
plná svědomí.

Jedna v černém
druhá v bílém,
do očí si nevidí,
neunesou tíhu chtíče,
potají se líbají.