Padla tma na noční ulice,
zimou jí zčervenaly dříve bledé líce,
dívka je však hříšná světice,
ďáblova věrná tanečnice.Oheň v srdcích vzplane,
když vejde do dveří
a každý muž jí nabídne rámě
za účelem stát se zvěří
co svou oběť přísným metrem měří
a pak za hlavu sám sebe věší.Tančí na píseň škvařících se duší,
jež nenašly klid v jejích polibcích,
Tančí na všech těch náhrobcích,
jež věděli, že jsou zloduši,
když její duši ničí.Někde tam za rohem na vás číhá Satan,
dokonalost sama,
ztělesněná madam
a on jen tak hádá, že čeká až ji požádá
o poslední tanec,
do jejího lůna spokojeně padá,
a ona ví že je to Boží velvyslanec.Řetězy a zámky, to jí je podobné,
vše promyšlené má,
když vidí muže svlečené,
však oni vědí co chtějí
a vědí co pod halenkou má,
tak proč si mysl neuklidní,
když vědí co všechno to znamená.Připoutána ohněm k tělu chladnému,
čeká na kouzlo žhavých plamenů,
jež přináší jí sladkou odměnu,
kouřem zahalenou místnost úsměvů.Konec nastane přesně o půlnoci,
je věrná a tak se vždycky vrací
domů, do tmy za svou temnou posedlostí,
jež stala se její rudou minulostí.
ČTEŠ
TEMNÉ MÚZY ÚPLŇKU
Poetry🌚 Potěšení není člověka vlastnit, ale mít v místnosti ještě jednoho spoluhráče s vášní.