TEMNÉ MÚZY ÚPLŇKU

Zrádný chtíč

Vrány už odbily poslední hodinku,
přeci mělo to být jen na malinkou chvilenku.
Posezení u moku, jež rozmotává jazyk
nás půlnočních otroků.

Promlouvání do duše
nejsem však tvá Venuše
tak proč nemohu odejít
tvému chtíči předejít?

Ruce delší než by měli býti,
prsty chladné jak večerní kvítí
dychtí po slastném splynutí,
po zakázaném ovoci,
po nahém těle v jeho moci.

Vítr za okny tiše kvílí
a vrány nás už delší chvíli
pozorují z temnoty.
Co znamenají lichotky,
jenž stahují mi kalhotky?

Ruce drží mi už za zády,
ten pocit jeho nadvlády
nad kraječkou červenou,
klečím už na kolenou.

Ten pocit dohání ho k šílenství,
tohle není čisté přátelství.
Vytahuje poklady
a ve tmě blyští se mu
zlé perličky temnoty.

Vínem svázal ruce, nohy,
hlava už moc nevnímá,
staví si mě do polohy,
propadá mým nahým bokům,
temnotou mě objímá.

Dočkal se té slasti chtivé,
však proč jen mu to nestačí?
Co mu ze mě vlastně zbyde,
když duši mi tak mrzačí?

Pouhý chtíč a majetnickost nedala mu spát,
když každý večer přemýšlel
jak s mým tělem si hrát.

Líbezná slůvka mě polapila,
však zvědavost ho popálila.
Proč jen myslel na křivky zrádné
teď za jeho činy chlípné
zaplatí svou daň.

Platí daň co nespasí mu ani kousek duše shnilé
teď svléká už jen múzy čilé,
když za tmy něžně vkradají se
myšlenkami do hlavy...