Ty máš tak zlaté vlasy
že i slunce si je prohlíží,
je to tvůj symbol krásy,
sám Bůh ti na ně dohlíží.
Bude to nádherné
až si mě ochočíš,
v obilí mě otočíš,
do zlata mě namočíš.
Lehkosti výdechů ve zlatě se rozezní,
až otevřeš náruč svou,
v růži mě proměníš,
Již nejsme nervózní,
když tělo se chvěje
pod tlakem slastných slov
a vůní šalvěje.
To zlaté obilí bude mi tě připomínat
a já ho budu nesmírně milovat,
šumění větru v obilí neřesti,
na cestu tmou nám posvítí hvězdy.
Snad brzy se shledáme,
kus útěchy nastane
až spojíme těla svá,
v růžích se rozplyneme...
ČTEŠ
TEMNÉ MÚZY ÚPLŇKU
Puisi🌚 Potěšení není člověka vlastnit, ale mít v místnosti ještě jednoho spoluhráče s vášní.
