Na slovíčko (Rozhovory s autory)

FemmeFragile

Femmefragile je mnohostranně talentovaná a nadaná mladá dáma, která studuje bohemistiku, zbožňuje Minervu McGonnagalovou a stále čeká na svůj dopis z Bradavic. Na jejím profilu můžete najít fanfikce na Harryho Pottera, ať už humorné, slash a nebo femmeslash, kterého je Wattpadu pomálu (a především toho kvalitního.
Pojďme nakouknout více do jejího soukromí. Uvařte si kakao, bude to dlouhé. :)

1. Tvůj profil se věnuje fanfikcím na Harryho Pottera. Vzpomeneš si ještě, kdy ses poprvé s HP setkala? Byla to kniha nebo film? Co tě zaujalo natolik, abys mu dala šanci?

Na svoje první setkání se světem Harryho Pottera už si popravdě asi nevzpomenu. Bylo to určitě ještě za dob mého raného dětství, kdy HP vlastně teprve „začínalo" a bylo už sice poměrně populární, ale doby největší slávy ho teprve čekaly :) Pokud si správně vzpomínám, dostal se mi do rukou jako první kupodivu asi film... Ještě na VHSce – docela retro :D

Pak v mezičase, asi ještě než vyšla dvojka, jsem si přečetla i knížku, a než vznikly další filmy, měla jsem dočtenou celou řadu a pak už jen čekala na další díly filmů. Když o tom tak přemýšlím... dneska už si děti asi neumí představit, co to bylo, „čekat na Harryho Pottera" – a pak čekat znovu, než jej konečně koupí knihovny, protože tehdy jsme tak vysoké kapesné, abychom si mohli dovolit knížku za 400, neměli (no, možná se toho od té doby zase tolik nezměnilo, protože dodneška doma celou sérii nemám :D).

A s filmy tomu nebylo jinak. Vůbec nejhorší, co se tehdy stalo, bylo, když oznámili, že relikvie smrti rozdělí do dvou dílů :D V tu chvíli byl každý správný potterhead v podstatě zralý na sebevraždu, protože už jsme se nemohli dočkat velkého finále, a najednou nám ho ještě o kus odložili :)

Co mě na těch knihách a filmech zaujalo tolik, abych přelouskala tak obrovské množství stránek a aby mě láska k téhle sérii nepustila do dospělosti, to je těžké říct a přesně definovat. Do jisté míry za to asi mohl věk. Moje generace je ta, která tehdy na začátku byla zrovna přibližně ve věku Harryho. Představa, že jednoho dne přiletí sova, zaťuká nám na okno a my se dozvíme, že umíme čarovat, byla prostě asi příliš lákavá na to, aby člověk přestal číst. Z dnešního pohledu si nedovedu představit, co jiného by mě na prvním dílu mohlo tolik uchvátit :D Kámen mudrců a Tajemnou komnatu jsem četla a viděla asi nejméněkrát – jsou to prostě opravdu pohádky, takže když člověk trochu odrostl, už mu to nepřišlo tak skvělé. Ale další díly pak trochu „přitvrzují" a mladý čtenář v nich objevuje nejenom dobrodružný svět plný kouzel, který by někdy chtělo poznat každé dítě, ale taky komplikovanost mezilidských vztahů, prvních lásek, určité duality dobra a zla, jež existuje i v reálném světě. 

Čtenář najednou zjišťuje, že i slavný Harry Potter se potýká s něčím tak prozaickým, jako je učitel, který si na něj zasedl, že mu TAKY nejdou některé předměty ve škole, že se zamiluje do holky, která chodí s největším hezounem na škole a jemu dá košem, když ji pozve na ples... A nakonec se člověk dostane do fáze, kdy už je dospělý, a prožívá s Harrym ty nejtěžší chvíle – pocit osamění, smrt blízkých osob, strachu „ze života" jako takového... Možná právě až konec harrypotterovské série mě definitivně přesvědčil o tom, že stála za to. Za kouzelnickým světem se totiž skrývá reálný svět ve všech svých krásách i krutostech, a právě to je na něm tak geniální – člověku najednou dojde, že vůbec nečte žádné volnočasové fantasy pro děti, ale že čte do jisté míry o svém životě...

2. Já si vzpomínám, že jsem přečetla první čtyři knihy jedním dechem dvakrát po sobě a pak bylo utrpení čekat další čtyři! roky na další díl. Takže ti naprosto rozumím. Začala jsi psát fanfikce až po shlédnutí/ přečtení všech dílů nebo jsi potřebovala mít pokračování dřív, a proto sis sama vymýšlela další děj?