Na slovíčko (Rozhovory s autory)

TuomasKoratt

Vrním si blahem, máme zde dalšího muže. A navíc se nebál rozepsat. Krása. TuomasKoratt má zálibu v historii a cestování, je odkojen na Trpaslících a chodí na procházky se svým pejskem. A co dalšího o sobě prozradil? Mrkněte.

1. Na svém kontě máš sedm děl. Které je tvé nejoblíbenější a jak jsi k němu našel inspiraci?

Bez dlouhého přemýšlení mohu říci, že ve svém srdci mám výjimečné místečko pro Pustinu. Je to mé první dokončené dílo. Psal jsem ji jedním dechem v poměrně psychicky bouřlivém období. Stala se tehdy takovým mým útočištěm před světem venku. Jak jsem ji tvořil, uvolňovalo se ze mě napětí a stres a vše se zdálo hned veselejší. Pravděpodobně si ji nikdo mimo mě nikdy nepřečte, protože se vlastně jedná o nezajímavý příběh obyčejného chlápka, ale pro mě, teď to bude znít strašně egoisticky, je Pustina drahokam nedozírné hodnoty. Rád se k ní ještě teď vracím a přečtu si třeba jednu dvě kapitoly. Co se týká inspirace, netuším, jakým způsobem se v mé mysli zrodila první myšlenka s Pustinou. Pravděpodobně jsem byl ovlivněn Kafkou nebo Dykem nebo rovnou oběma najednou, ale jednoho dne vyvřela na povrch a já jako zběsilý začal po nocích ťukat do klávesnice.

2. No, ke mně takhle chodí postavy a diktují. :D Jaký žánr to je a co ti na něm vyhovuje?

A necháš se jimi ovlivnit nebo si jedeš neochvějně svůj stanovený kurz? Mně totiž také diktují a jen na malé výjimky jsem byl nucen je neuposlechnout. :) 

Teď k tvé otázečce. Pustina je hard fantasy. Tedy fantasy s omezenými fantaskními prvky a magií. Odehrává se sice v jiném světě, ale bez trpaslíků, elfů nebo skřetů, jak je zvykem ve velkých fantasy světech typu Forgotten Realms, Warhammeru, anebo nejznámější Středozemě od Tolkiena. Hard fantasy žánr mám téměř u všech svých příběhů. Vyjma V rytmu hrnce, který patří se všemi svými kouzly do high fantasy. Tedy alespoň doufám, že je to high fantasy. :D Ono je totiž někdy docela o hubu se všemi těmi názvy pro subžánry proklestit a najít pro svůj příběh ten správný.

Jinak abych přešel k další části tvé otázky, co mi vyhovuje na hard fantasy? Jedním slovem svoboda. Nic mě nesvazuje. Mohu si vymyslet lore svého světa od píky. Dosadit do něj různé kultury. Vymyslet pro ně zvyky, denní rituály, náboženství, vládní zřízení a kvadrilion dalších věcí. Příběh, který je pak na takovém světe postavený je jen špička ledovce. Lépe řečeno, chtěl bych aby to tak vypadalo. :D Jestli se mi to daří, nedokážu posoudit. Zpočátku jsem však chtěl psát historické příběhy, ale je to podobné jako u fanfikcí. Člověk si musí neustále hledat informace, aby jeho díla měly hlavu a patu a to já člověk od přírody lenivý nezvládám.

3. Upřímně? Nechávám je, ať si dělají, co chtějí, protože už jsem zjistila, že pokud se jim stavím do cesty, stejně to nějak obejdou nebo si vydupou další díl. Já zase nepíšu z lenosti fantasy, ale ff mi plně vyhovují. Jaké pasáže se ti píší nejlépe a v čem máš pocit, že plaveš?

Asi je to tak nejlepší. Člověk píše a sám je zvědavý, kam se jeho postavy dostanou.I přestože píši poměrně dlouho, jsem vlastně stále na začátku. Vyloženě v kramflecích se pořádně necítím vůbec nikde, ale nejsnázeji zvládám popisování světa a jeho zákonitostí toho tzv. lore, asi protože se při jeho vytváření pořádně vyblbnu. Na druhou stranu jsou pro mě obrovským problémem rozhovory. Stále mi přijdou plytké a takové mimo, že nezapadají pořádně do textu. Snažím se na nich pracovat, ale jde to šnečím tempem. Druhým rybníčkem, ve kterém se doslova topím, je popis prostředí. Často na něj zapomínám a čtenář se tak špatně orientuje v textu.