L: Mě je to jedno! Zlomil si mi srdce,
jasný!....a já tě nenávidím, protože tě miluju. A sebe kvůli tomu nenávidím ještě víc......
Si spokojenej?
J: Takhle jsem to nechtěl...
L: Ale stalo se.
J: Miluju tě.
L: Měl bys jít.
Ano...vedle mě seděl Jacob. Asi 5 minut jsem seděla úplně nehybně. Najednou se ke mně naklonil, přiblížil se uchem k mému sluchátku. Pousmála jsem se. Chtěl vědět, co poslouchám. Sebrala jsem odvahu a konečně jsem se pohla. Vyndala jsem si sluchátko z ucha a mlčky jsem mu ho podala. Vzal si ho. Tak jsme spolu poslouchali
Věděla jsem, že na mě pořád kouká. Akorát když skončila písnička, tak mi přijel autobus. Rychle jsem se zvedla a nastoupila. Slyšela jsem jak na mě ještě stihnul zavolat: ,,Počkej, jak se jmenuješ?" To už jsem ale nestihla zareagovat já. Večer jsem jen celou dobu přemýšlela nad dneškem. Nad Jacobem. Skoro celou noc jsem kvůli tomu nespala.
Ráno jsem se vyšvihla z postele, udělala si ranní hygienu a vzala jsem si:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Když jsem přišla do školy, tak jsem Wendy překvapivě nic neřekla. Sama jsem tomu pomalu nemohla uvěřit. W: Stalo se ti něco ? Jsi nějaká zamlklá.. L: Ne nic. Pohoda chill. V hlavě jsem si řekla ,,co to sakra meleš?!" W: Víš, Laylo, ty neumíš lhát. Řekla s ironickým úsměvem. A má pravdu, nejsem dobrá lhářka. L: No, pořád musím na něco myslet. W: A na co ? L: Já vlastně ani nevím. W: No dobře, tak až to budeš vědět, řekni. L: Neboj, řeknu. Po škole jsem měla zase namířeno na autobus, jak jinak. Opět jsem si nasadila sluchátka a opět si ke mně sedl....
