L: Mě je to jedno! Zlomil si mi srdce,
jasný!....a já tě nenávidím, protože tě miluju. A sebe kvůli tomu nenávidím ještě víc......
Si spokojenej?
J: Takhle jsem to nechtěl...
L: Ale stalo se.
J: Miluju tě.
L: Měl bys jít.
Dneska nemusim vstávat, je sobota. Tak když už je víkend, tak bych mohla s Wendy ven. A ještě si musim přečíst ty zprávy od Jacoba. No to snad né. Právě jsem rozklikla Wendy instastory. A hádejte co...jela někam s Lucasem. To je fakt super, co mám teď asi dělat. Každej už něco má. Fajn, zůstanu doma a pustim si svůj nejoblíbenější film, Avengers. Mega to miluju. U toho jsem si v rychlosti přečetla ty zprávy. Samý: ,,Moc se omlouvám, je mi to líto." Chudáček malej. A co já? Já jsem ta, kdo musela koukat na to jak se k sobě tulej. Ale už na to nechci myslet. Na uklidnění jsem si pustila všechny Marvelovky. Když jsem dokoukala poslední film, tak jsem se rozhodla, že se půjdu projít. Byla už tma no, ale večerní procházky miluju. Něco jsem na sebe hodila. Co to kecám, vyfikla jsem se jak kdybych šla na módní přehlídku:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Vyšla jsem z domu. Přemýšlela jsem, kam půjdu. Nakonec jsem zvolila náměstí, nic lepšího mě ani nenapadlo. Šla jsem snad tou nejvíc creepy uličkou, ale přežila jsem. Díky bohu. Když jsem konečně dorazila na náměstí, zamířila jsem ke kašně. Z kabelky jsem vyndala 2 Kč. Přání se neřiká, jinak se to nestane. Pořád jsem slyšela nějaký chichotání. Hrozně mě to štvalo. Koukla jsem se za sebe směrem k zastávce..... To, co jsem viděla mi naprosto vyrazilo dech. Do očí se mi draly slzy. Netrvalo dlouho a začala jsem panicky brečet. Seděl tam Jacob...s tou holkou z autobusu...a.....a líbali se a pořád se smáli... Když jsem chtěla jít okamžitě domů, zjistila jsem, že budu muset projít okolo nich. Nedalo se nic dělat. S brekem jsem se rozběhla domů. Když mě Jacob uviděl zavolal: ,,Počkej!" Ignorovala jsem ho a běžela dál. Rozběhl se za mnou. Když mě dohonil, chytl mě za zápěstí a stáhl mě k sobě. ,,Laylo...já..." Přerušila jsem ho, když jsem se na něj podívala s nechápavým výrazem. Moje ubrečené oči mluvili za vše, jako by říkali ,,jak si mi to mohl udělat.." Sklopil zrak a já se mu vyškubla z jeho sevření. A utíkala, ani nevím kudy, hlavně abych byla co nejdál od něho.. Vpadla jsem do baráku a zabouchla za sebou dveře. Opřela jsem se o ně a sjela jsem na zem. Takhle jsem nebrečela snad nikdy v životě. Vyběhla jsem schody a zamkla se u mě v pokoji. Shodila jsem ze sebe ty hadry, vzala jsem si svoje staré triko na spaní a sepla si vlasy do drdolu. Sedla jsem si na postel a jen jsem brečela. Přála jsem si vrátit čas. Né kvůli tomu, abych zabránila Jacobovi líbat se s tou holkou, ale abych ho nikdy nepoznala, abych si nikdy nesedla na tu lavičku, kde mě pak pozval na rande. To všechno jsem si přála zrušit, prostě vymazat ze svýho života... V tom mi přišla zpráva na instagram. Samozřejmě, že to byl Jacob. Ani jsem si to nerozklikla a vypla jsem mobil. Po chvíli mi někdo hodil do okna kamínek. Pak další a zas další. Šla jsem k oknu odhrnout závěs s tím, že toho malýho haranta seřvu. Ale hned jak jsem trochu odhrnula závěs, odběhla jsem a přimáčkla se ke zdi. Byl tam Jacob. Chvíli mi trvalo, než jsem popadla dech. Rozhodla jsem se jít na balkón, abych ho poslala pryč. Bylo už hodně pozdě, skoro půlnoc. ,,Vypadni, nechci tě vidět!" Zařvala jsem na něj s brekem. ,,Pojď dolů, musím s tebou mluvit." Ani nevím proč jsem ho poslechla, nezajímalo mě, co mi chce. L: Co tu chceš? J: Chci ti to vysvětlit. L: Tady není co vysvětlovat. Řekla jsem a pomalu zavírala dveře. On na ně dal ruku. J: Prosím. L: Fajn, tak mluv. J: Podívej, já jsem ti nikdy nechtěl ublížit... Skočila jsem mu do toho. L:....ale ublížil. J: Já vím, a moc se omlouvám, ale víš, jak si mi neodepisovala, tak jsem myslel, že se se mnou rozcházíš. Byl jsem z toho špatnej. Tak jsem šel do baru, a dost jsem se opil. Chodil jsem po městě a potkal jsem Donu... L: Nech mě hádat. Vyléval sis u ní své zlomené srdíčko a najednou ti přišlo, že zaparkovat tvůj jazyk v její puse je řešení. J: .....to zrovna ne... L: Mě je to jedno! Zlomil si mi srdce, jasný!....a já tě nenávidím, protože tě miluju. A sebe kvůli tomu nenávidím ještě víc...... Si spokojenej? J: Takhle jsem to nechtěl... L: Ale stalo se. J: Miluju tě. Zakroutila jsem hlavou. ,,Měl bys jít." Do očí se mi hrnuly slzy. Zavřela jsem dveře a rozbrečela se. Šla jsem do pokoje. Probrečela jsem skoro celou noc...
