Devine, qui je suis🖤

2.

Do školy jsem to stihla tak akorát, u dveří už stála Wendy s výrazem KDE SAKRA SEŠ?
L: Ahoj zlato, promiň že jdu pozdě..
W: V pohodě kočko ale příště už mě nenuť tady mrznout, jasný.
L: Vždyť je 20°C
W: To je mi jedno já mrznu, ale naštěstí mi chvíli dělal společnost Lucas.
Abyste to pochopili, Lucas je její kluk. Choděj spolu už asi 2 roky. Wendy má na kluky štěstí. Za to já...
W: A co ty ? Jak to máš vlastně s klukama ?
L: Jak? Pořád jsem single..proč se ptáš ?
W: No já vim, že se ti líbí Jacob. Taky proto si šla na tuhle školu, ne ?
L: Tak hele, já ani nevěděla že sem chodí. A nelíbí se mi...je to jen takovej zkrat..to přejde.
W: No jak myslíš, ale třeba se mu líbíš.
L: No jasnýý. Vždyť ani neví že existuju..
W: Neasi.
Odpověděla a začla se tlemit.
L: Ty si hnusná.
Bouchla jsem jí do ramene a taky jsem se začala tlemit.

Školu jsme nějak přežili a pak přišlo loučení s Wendy.
W: Tak pa. Zítra.
L: Měj se kočko.
Šla jsem na autobus, sedla jsem si na zastávku a dala si sluchátka do uší. Cítila jsem jak si někdo přisedl. Nevěděla jsem, kdo to je. Po chvíli jsem cítila, jak se ten ,,někdo,, přišoupnul blíž ke mně. Chtěla jsem zjistit, kdo to je, a tak jsem se na něj nenápadně otočila a hned zase zpátky. Polil mě pot. Chtěla jsem něco udělat, ale seděla jsem jak přibitá. Vedle mě seděl........