L: Mě je to jedno! Zlomil si mi srdce,
jasný!....a já tě nenávidím, protože tě miluju. A sebe kvůli tomu nenávidím ještě víc......
Si spokojenej?
J: Takhle jsem to nechtěl...
L: Ale stalo se.
J: Miluju tě.
L: Měl bys jít.
Tentokrát mi nevadilo slyšet zvuk budíku, protože jsem pořád myslela na Jacoba. Na to, až ho uvidím a až ho obejmu. Ten pocit, jak se naše rty navzájem dotýkají. Ale už dost musím se soustředit taky na školu. Šla jsem do koupelny, kde jsem strávila asi hodinu. Pak přišel na řadu outfit. Vzala jsem si:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Měli jsme se s Jacobem sejít, abysme šli spolu do školy, ale mně ujel autobus. Překvapivě na mě i přes zpoždění čekal. Bylo milé, že mu nevadí přijít kvůli mě pozdě do školy. Přišel ke mně a políbil mě. S úsměvem na tváři řekl: ,,Jdeš pozdě princezno." Tohle oslovení se mi moc líbilo. Zvlášť od něj. ,,Promiň, ujel mi bus." Na nic víc jsem se nezmohla. Stačí jen když nasadí ten svůj andělský úsměv a hned ztuhnu. ,,Tak jdeme." pobídl mě. Vešli jsme do školy, šli jsme po chodbě každý do své třídy. Najednou se zastavil, otočil se a šel směrem ke mně. S každým jeho krokem jsem nejistě couvla, dokud jsem zády nenarazila do skříněk. Opřel se rukou o skříňky a já sledovala, jak se pozorně dívá na moje rty. Při tom se kousl do rtu, to už jsem nevydržela a vášnivě ho políbila. Když jsme se líbali, měla jsem pocit že se se mnou všechno točí, jako bych se vznášela vesmírem. ,,Nevypadnem odsud?" Zeptal se tentokrát s ďábelským úsměvem. Přikývla jsem. Vzal mě za ruku a běželi jsme k východu. Běželi jsme po městě jako bysme lítali. Zastavili jsme až na mostě. Byl to krásný výhled, přála jsem si aby to nikdy neskončilo...
