Dcera mrtvého zla a Sestra živé pomsty

1.

Krvavá luna...
Tak mi ve škole říkají kvůli krvavě rudým vlasům, jenž mi spadají pod lopatky. Ale ani mé temné oči nezůstaly bez povšimnutí, lidi můj vzhled znervózňuje, má duše je děsí. Vzpomínám na dobu kdy jsem byla ještě docela milá a lidé se mně i přesto stranili....

***********************************

Flashbackback

Stála jsem sama na nástupišti 9 a 3/4.
Kolem mě postávali rodiče, dojemně se loučící se svým potomstvem. Já tu neměla žádné příbuzné, kteří by mě s hrdostí doprovázeli k bradavickému expresu.
Byli tu i Potterovi, kteří se dojatě loučili svými dětmi a neměli ani tušení že kousek od nich stojí dcera samotného pána zla. Pomalu jsem se vydala k vlaku a za sebou jsem táhla těžký kufr. Nikoho nenapadlo jít té divné, jedenáctileté holce s potetovanými rukami pomoct, proto jsem si musela poradit sama. Ztěžka jsem dovlekla kufr do vlaku, kde jsem musela hledat volné kupé.
Nakonec jsem se zastavila v místě, kde seděli jen dva chlapci. Jeden z nich byl blonďák s modrýma očima a ten druhý měl oči jako dva smaragdy a uhlově černé vlasy, mířící na všechny světové strany.
„Ahoj, můžu si přisednout?"zeptala jsem se jich se sklopenou hlavou.
Chlapci se na okamžik zamysleli, ale poté promluvil blonďák: „Jistě, jsem Scorpius Malfoy a ty jsi?"
„Merida."řekla jsem a posadila se.
„Já jsem Albus Severus Potter."promluvil druhý.
V tu chvíli jsem zvedla hlavu a změřila si jej nebezpečným pohledem.
„Každý z tvého příjmení nebude nadšený, Pottre."
V kupé nastalo rozpačité ticho.
„Ty máš potetované ruce?"zeptal se po chvíli Scorpio.
„Ne, to jsou znamení, jenž mám od narození, tetování jsou pro mudly."
„Aha."vypadlo z něj a zatvářil se poněkud zaskočeně.
Po zbytek cesty už nikdo nepromluvil.

***********************************

Ale teď už nejsem milá a ani nevinná.

Ahoj, mám tu pro vás první kapitolu mé nové povídky, která je jak jste si mohly všimnout, opět s HP tématikou. (Omlouvám se za případné chyby)