One moment/w MenT

,,Nestíhám tě"..

Tomáš

,,Natko počkej" rozběhl jsem se za ní, když byla několik metrů ode mne.. ,,Co je" použila asi ten nejhorší hlas co měla na jazyku.. ,,To dítě ale nebylo moje" snažil jsem se dostat jí zpátky..

,,A čí teda.. Otěhotněla jen tak či co" zase se na mě rozkřikla.. ,,To bylo Honzovo" rychle jsem si něco vymyslel..

Terka

,,Tohle nebudu poslouchat... Nedovolím, aby tě někdo urážel" položila jsem kytici na střechu auta a rozešla se za nimi..

,,To by se ti hodilo viď? Honza mě držel nad vodou, když jsi mě na Vánoce podvedl! Pomáhal mi kdykoliv mohl a ty ho teď budeš urážet" cítila jsem jak mě ze zadu někdo objímá..

Byl to Honza.. Položila jsem svoji ruku na tu jeho a užívala si toho tepla co vyzařoval.. Uklidliňovalo mě to a vypařovalo to i moji zlost..

Cítila jsem jak ustupuje dozadu, jako by to už nechtěl taky poslouchat.. ,,Honzo.. Vždyť spadneme" otočila jsem se na něj...

,,Ty moc dobře víš, že já bych tě spadnout nikdy v životě nenechal.." usmál se a odhrnul mi vlasy z obličeje...

,,Nepojedeme" navrhla jsem a lehkým prohrábnutím jsem mu upravila vlasy.. ,,Klidně.." přejel mi rukou po zádech, na kterých měl položenou ruku...

Honza mi jako gentleman otevřel dveře a já nastoupila.. Honza si sedl vedle mě..

Položil mi ruku na stehno.. Ale hned ucuknul.. ,,Promiň.." znova se chtěl za něco omlouvat.. ,,Neomlouvej se.. Vždyť můžeš"" pokrčila jsem rameny a propletla naše prsty..

Vždycky jsem to chtěla udělat.. Proplést naše prsty a doufat, že už nejsme jen přátelé..

Honza se bez jediného slova rozjel a stiskl naše ruce..

Honza

,,Kam to jedeme" zněla trochu nedůvěřivě.. ,,Vezmu tě na místo, které je krásnější než Praha v noci.. Než hvězdy na nebi" přidal jsem plyn.. ,,Vždyť nás zabiješ" lehce se zasmála a přidržela se mě.. ,,Neboj.. Budu se snažit nás nevybourat" zasmál jsem se a zpomalil..

Vyjeli jsme za Prahu a já zamířil na místo, které mi k srdci přirostlo nejvíce.. Byl vrch kousek za Prahou.. Bylo a je to nejhezčí místo, na kterém jsem kdy byl..  Vždycky jsem tam jezdil, když jsem potřeboval zapomenout na svět a být chvilku v tom svém.. Jezdil jsem tam, když jsem potřeboval upustit páru a vrátit se do normálního chodu... Jezdil jsem tam vždycky, když jsem nevěděl kudy kam a potřeboval jsem si srovnat myšlenky.. A že jsem tady strávil hodiny.. Ba ne.. Dny.. Týdny..

Zastavil jsem před kopcem.. ,,Co tady" vystoupili jsme oba dva z auta.. Terez se rozhlédla okolo a pomalu ale docela jistě se ke mně rozešla.. ,,Uvidíš" otevřel jsem kufr a vytáhl z něj deku..

Terka

,,Pojď" vzal mě za ruku a přímo mě táhl do kopce.. ,,Honzo počkej.. Mám podpatky.. Nestíhám tě.." zatahala jsem ho za ruku.. ,,Vyřešeno" vzal mě do náruče a běžel se mnou a dekou v podpaží.. ,,Pust mě dolů.. Vždyť jsem strašně těžká.." položila jsem mu ruce okolo ramen a pevně se ho držela, abych nespadla..

,,Vystupovat.." byl hodně zadýchaný ,,konečná" položil mě na zem a opřel se rukama o kolena..

,,Jsi v pořádku" lehce jsem se zasmála a položila mu ruku na záda.. ,,Jsem v pořádku.. Jen jsem se potřeboval trochu vydýchat" postavil se a usmál se na mě..

,,Tery.. Sem jsem nikoho nikdy nevzal.. Tohle je místo, které mi přirostlo k srdíčku" vzal mě opět za ruku otočil se na stranu odkud jsme přiběhli.. ,,To je.." dá se říct že mi došli slova.. Přitiskla jsem se k Honzovi z boku.. Honza si mě přitáhl za bok.. 

,,To je.. Něco neuvěřitelného.. Je to nádherný.." napadlo mě pár slov..

Honza se ke mě otočil.. Viděla jsem na něm, že je docela nervózní.. Položil mi ruku na záda a přitáhl si mě k sobě..

Položila jsem mu dlaň na krk a dívala se mu do očí..

Bylo to jako by se čas najednou zpomalil.. Okolo foukal lehký jarní větřík a moje vlasy v něm vlály.. Jeho vlasy se jen jemně pohybovaly..

On přiblížil svůj obličej k tomu mému.. Cítila jsem jeho teplý, ale i tak příjemný dech.. Srdce se mi rozbušilo a v břiše mi létalo hejno motýlů..

Přibližovala jsem se tak dlouho dokud se naše rty nesetkaly a nespojily v jedno..

Přitáhl si mě za záda k sobě a trochu mě nadnesl, až jsem stála jen na špičkách..

Vítr si pohrával s mímy šaty..

Cítila jsem jak jeho ruce, které byly většinou tak jemné, příjemné a něžné se zdály být tak silné a sebevědomé, že mě to až překvapilo..

Zdál se mi tak.. Tak jiný.. Tak.. Přitažlivý.. Zdál se mi jako zvíře.. I když dokáže být tak něžný.. Tak milý.. Tak jiný než je teď..

Po chvíli jsme se pro nedostatek vzduchu oddělili.. ,,Miluju tě" držel se neustále jen pár centimetrů ode mne.. ,,Já tebe taky.." usmála jsem se a ještě ho políbila.. Ruce jsem měla neustále položené okolo jeho krku..

Užívala jsem si toho, že se můžu cítit jako když se topím v jeho oceánově modrých očích.. Miluju ten pocit.. Jen se mu dívat do očí a připadat si, jako v ráji..