Nový učitel [ Dokončeno ]

Nejsem roztomilý

Probudil jsem se ze svého bezesného spánku do nového dne.

Dneska je sobota, žádná škola.

Líně jsem ležel ještě v posteli a užíval jsem si, že se nemusím dneska nikam honit.

Jak já miluji víkend.

Chystal jsem se ještě zachumlat do teploučké peřinky a ještě chvíli spát, ale nejdřív jsem se podíval na mobil kolik je hodin, abych věděl kdy se mám asi zhruba probudit na oběd.

Je půl dvanácté?!

Tak brzo?

Ale co řeším, je sobota, mám volno, nikam nemusím pospíchat.

,,F*ck." dneska ve tři mám jít na schůzku s tím novým učitelem. 

Jak já tam nechci. Určitě  se ztrapním, jak mám ve zvyku nebo budu věci zveličovat.

Znechuceně jsem se vyhrabal z postele a šel do kuchyně si dát snídani/oběd.

Přišel jsem do kuchyně a nikdo nikde. Teta se pořád nevrátila? No nic je dospělá umí se o sebe postarat.

Vytáhl jsem si jogurt z lednice a pustil se do něj. Já vím nic moc, většinou dělá jídlo teta, ale ta tady teď není. Jistě mohl bych zkusit něco ukuchtit, třeba udělat omeletu, ale nechci riskovat, že podpálím kuchyň. Stačilo, že minule když jsem si zkusil udělat horkou čokoládu. Minule jsem si dal do hrnku trochu mléka a celou čokoládu a dal do mikrovlnky. Myslel jsem si, že si ušetřím práci a nebudu muset zbytečně stát u kastrůlku s čokoládou u sporáku. No, a dopadlo to docela zajímavě. Dal jsem to tam na dvě minuty. No........a udělalo to velké bum. V mikrovlnce prostě byla obří čokoládová bomba. Mikrovlnka to nerozdýchala, díky mému kulinářskému umění jsme museli koupit novou mikrovlnku. Prostě já a vaření, prostě nejde dohromady.

Dojedl jsem jogurt, lžičku jsem hodil do dřezu a šel se trochu zcivilizovat.

V koupelně jsem si dal dlouhou sprchu. 

Vyšel jsem ze sprchy a všude byla pára.

V zamlženém zrcadle jsem si vyčistil zuby a zkusil se nějakým zázrakem učesat.

Potom jsem asi hodinu stál před skříní a přemýšlel, co bych si měl vzít na sebe.

Nakonec po dlouhém přemýšlení jsem zvolil oblíbený modrý svetr a modré džíny. 

Už oblečený jsem se prohlížel v zrcadle.

,,Proč musím být tak malý?!" zanadával jsem, když jsem uviděl, že mám dlouhé rukávy.

Nechápu to, ten svetr mi byl přece dobrý. A teď?

Ten svetr se buď vytahal nebo já se zmenšil. Při mém úžasném štěstí, si myslím, že je to druhé.

No nic, znovu převlékat se nebudu.

Vzal jsem si mobil klíče a vyšel z bytu.

To už je půl třetí? To ten čas tak letí.

Šel jsem na domluvené místo srazu, že budu muset čekat ještě půl hodinu mi nijak nevadí.

Sedl jsem si na nejbližší lavičku a četl si nějakou povídku na wattpadu.

,, Čekal jsi dlouho?" vyrušil mě někdo ze čtení a vzhlídl jsem k měnu.

Přede mnou stál ten nový učitel oblečený v černých džínsech a bílé košili. Opravdu mu to slušelo. Přestal jsem se na něj raději dívat a odvrátil pohled.