Ďábelská skořice

1.5K 114 47
                                    

K večeru se vrátila teta se Sofi, které mě hned začaly drtit v objetí.
,, Vzduch."  zasípal jsem z posledních sil a pomalu ztrácel vědomí.

Obě mě okamžitě pustily a omlouvaly se.
,, Klid, žiju. Jak jste se měly?" uklidnil jsem se a zeptal se jich jak se měly. Rada do života: Když se o vás strachují vaše teta a její přítelkyně/snoubenka, raději řekni, že všechno v pohodě, i když ti chybí třeba ruka a přejdi na jiné téma, jinak tě budou ošetřovat( omotají kolem vás několik metrů obvazů a bublinkové fólie+ budou histerčit).

,, Ale nic moc." mávly rukou a obě na sebe mrkly. Beztak spolu pořád v jednom kuse...... hrály šachy.

,, A co ti Cieli? Jaké bylo hlídání?" usmála se na mě teta s přimhouřenými oči a Sofi se na mě culila.

,, Ušlo." podíval jsem se na podlahu.
,, A děly se tady nějaké neřesti, když jsme tu byly?" zazubila se na mě Sofi.

Ony jsou strašné, ony to na mě narafačily, ony se proti mě spikly.
Jestli si myslí, že jim řeknu o tom, co jsem tady se Sebastianem dělal, tak to se šeredně mýlí.

,, Teď jsem si vzpomněl, že musím něco dodělat do školy."  vyhl jsem se odpovědi a utekl do svého pokoje, kde jsem hned za sebou práskl dveřmi.

,, Měla jsem pravdu. Oni to spolu dělali." uslyšel jsem Sofi.
,, Ale nedělali." hádala se s ní teta.
,, Kdybys byla v jeho věku a já bych tě přes víkend hlídala, zatím co by byly vaši pryč, tak bys určitě využila té příležitosti, no a......."

 ,, Fajn, uznávám,máš pravdu." vzdala se teta.

Ony se vážně dohadují, jestli jsem se Sebastianem spal? Proč mě to nepřekvapuje? Mám pocit, že se o mně starají dvě yaoistky, které jsou v sedmém nebi, že jsem gay.

Lehl jsem si na postel a poslouchal ty dvě, jak se dohadují, jestli jsem byl ten nahoře nebo ten dole, dokud jsem neusl.

Ráno jsem se probudil a šel do kuchyně se nasnídat, ale když jsem tam uviděl tetu a Sofi, jak se na mě culí, nějak mě přešla chuť, i když snídani chystala Sofi.

Zalezl jsem zpátky do pokoje, kde jsem provedl svoji ranní rutinu a šel čekat na školní autobus.

,, Ahoj Cielku~ " pozdravil mě Alois a povídal si se mnou, zatím co jsme čekali na školní autobus.






Ve škole bylo všechno v pohodě.

O přestávce jsem si povídal s Aloisem o učiteli z fyziky a plánovali, jak ho společně zabijeme. Dneska nám dal zase naplánovanou písemku, kde bylo úplně všechno. A zkoušel nás celou hodinu. Takže dneska pětky jenom lítaly.

,, Uděláme z něho hruškový koláč, ne kompot." navrhl Alois.
,, Hmm... moc pracné, co takhle ho shodit ze schodů a zlomit mu všechny kosti v těle?" mnohem lepší, než z něj udělat koláč, fuj kdo by ho žral?

,, Ale to by i tak přežil a ještě by se doplazil do třídy a my bychom si tak či onak napsali písemku. Co mu takhle zlomit vaz a shodit tělo z okna, aby jsme se zbavili obvinění z vraždy?" to snad poprvé co má Alois dobrý nápad.

,,Haha, to je skvělý nápad Aloisi." přisral se k nám Claude a smál se Aloisovému nápadu.

,, Eh....Jo, hele já naši půjdu už do laborek." vzal si Alois věci a šel do směr do laborek. Nedivím se mu, kdyby se mnou chtěl navázat rozhovor ten slizký pavouk Claude, tak taky zdrhám.

,,Počkej, půjdu s tebou." zavolal za ním Claude a okamžitě ho následoval. To se mi snad jenom zdá? Nejprve Alois dolejzal za Claudem a teď Claude dolejzá za Aloisem.

Chvíli jsem ještě byl ve třídě, a pak jsem se zvoněním přišel do laborek.

Z té hodiny jsem nic neměl. Jenom to, že když dáte spojíte skořici, jedlou sodu a trochu lihu, a podpálíte, tak vám vznikne exkrement. Takže jsme celou hodinu dělali doslova h......

(poznámka autorky: Takový chemický pokus opravdu existuje. )

O přestávce jsem bohužel musel uklidit po své skupině, která hned po zvonění zdrhla, takže na mě chtě nechtě zbyl úklid.

Učitelka mě nechala v učebně, jenom mi řekla ať tu nic nevybuchne zatím co bude pryč a šla si asi do sborovny hulit.

,, Proč ta skořice nechce jít dolů?!" nadával jsem na tu ďábelskou skořici, která ne a ne dolů. Buď jsem to největší pako na světě, které neumí pořádně uklízet, nebo ta skořice pochází z nejhlubších hlubin pekel a chce abych strávil celou přestávku uklízením. 


,, Ale,ale, kdopak tu vidím?" zaslechl jsem ženský hlas a zavření dveří.

Nechal jsem uklízení a podíval se na onu osobu. 

To je jenom Hannah.

,, Co chceš?" zeptal jsem se a věnoval se zase úklidu.

,, Docela dost věcí. Třeba aby ses mi omluvil, zaplatil nový mobil,zemřel, nechal pana Michealise, zmizel z povrchu zemského, aby tvůj teplý kámoš nebalil mého ex. Jak říkám hodně věcí." šklebila se na mě.

,, Promiň, ale ani jedno z tvých přání nesplním, zaprvé můj kámoš si může balit koho chce, zadruhé kvůli tobě se nerozejdu se Sebastianem, jo a zatřetí nehodlám se omlouvat takové couře jako jsi ty." řekl jsem klidným hlasem a pyšně nad tím, že se mi konečně povedla uklidit ta skořice jsem uklidil hadr na své místo.


,, Pana Michealise necháš mě, já ho viděla první!" zuřila Hannah a naskakovaly jí žilky na čele. 

,, Nejde o to, kdo ho viděl jako první, jde o to o koho měl on větší zájem." řekl jsem věcně a ona za mnou vystartovala.

,, Když tě zabiju, tak bude mít vetší zájem o mně, než o mrtvolu!" vytasila na mě nůž a rychle se ke mně přibližovala. Sakra odkud má ten nůž?


Ona je šílená! Potřebuju odsud utéct.


Běžel jsem ke dveřím, ale byly zamčené. Kdy to sakra stihla?!

Ona za mnou běžela máchala všemožně nožem.

Utíkal jsem po celé učebně a snažil se něco najít, čím bych se mohl bránit. Samé kádinky, špejle a chemikálie. Tý jo proti ostrému noži mám fakt výhodu (chápeme, že to myslím ironicky).

Házel jsem po ní co mi přišlo do ruky a neustále volal o pomoc.

Když v tom, při mém štěstí, jsem uklouzl na podlaze a hodil držku.

Jsem mrtvý.

Pobaveně se na mě dívala a přemýšlela jakým způsobem mě zabije.

,, Pamatuji si jak pan Michealis, básnil o tvých modrých očích, co kdybych ti je trochu vylepšila?" popadla nějakou chemikálii a sklonila se nade mnou.

,, Budeš zlobit a hned tě vykuchám." pohrozila a odložila si nůž do svého výstřihu.

Násilně mi otevřela dokořán pravé oko a vlila do něj tu chemikálii.

,, Aaau!" zakřičel jsem a svalil se na bok. Bože to je bolest. Mám pocit jako by se mi rozpouštělo oko. 

Nedokázal jsem vnímat svět okolo sebe. Jediné co jsem slyšel byl Hannin smích a bouchot dveří, než jsem z té bolesti upadl do bezvědomí.


Pokračovaní příště.....



Nový učitel [ Dokončeno ]Kde žijí příběhy. Začni objevovat